Bývalý prezident Miloš Zeman a jeho okolí FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
I když tu panuje (vcelku oprávněná) skepse k vyšetřování vedenému politiky v poslanecké sněmovně, za alespoň částečné odhalení toho, co se dělo na Hradě za působení prezidenta Miloše Zemana, bych se přimlouval. Nejde jen o to, že na Hradě za podezřelých okolností zmizelo tolik slivovice, že by ji ani strýček Pagáč s Jurou Kláskem nevypili, i kdyby si vzali na pomoc celou hospodu z Osvětiman. Ani o to, že kancléř v Lánské oboře pálil se svými hosty na zvěř jako u Verdunu. Máme tu řadu dalších a daleko závažnějších případů.
Poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL), který sbírá podpisy ke zřízení poslanecké vyšetřovací komise, to pro deník FORUM 24 popsal jasně: „Vidím tam dvě základní roviny. Jedna je bezpečnostní a druhá hospodářská. Co se týká té bezpečnostní, kterou považuji za naprosto klíčovou, tak podle mě je potřeba se zaměřit na dění na Hradě nejen kolem kauzy Vrbětice, ale pro vazby některých nejbližších lidí pana prezidenta na Čínu, na Rusko.“
Není to tak dávno, kdy autor tohoto článku mluvil se zástupcem bezpečnostní komunity. Ten mu sdělil, že dokud je prezident Zeman v úřadě, není pro policii úplně snadné věnovat se všem problémům, které se na Hradě objevují. Zemanova ochranná ruka nad jeho lidmi byla neviditelná, ale mocná. Teď už víme, že prezident Zeman několikrát žádal premiéra Petra Fialu o podpis abolice, která měla zastavit případná stíhání v kauzách skartace vrbětické zprávy a úniků informací Bezpečnostní informační služby (BIS) na Hrad. Stejně tak chtěl postupovat u stíhání šéfa Lánské obory Miloše Baláka nebo v dotační kauze svého kancléře. Tyhle tlaky se podařilo ustát a policie už vyšetřuje i další průšvihy, které se v poslední době objevily. Ale poslanecké vyšetřování by i tak mohlo mít smysl.
Naposledy se třeba řešila zvláštní mise katarského emíra v Praze, kterého Mynář odjel osobně pozvat do Prahy bez vědomí ministerstva zahraničních věcí. Oficiálně kvůli dodávkám katarského plynu, web Seznam Zprávy ale popsal, že ve hře byly i soukromé projekty kancléře. Vratislav Mynář měl třeba zjišťovat možnosti katarských investic do fotbalového klubu svého srdce – FC Slovácko.
Mnohem více nejasností ovšem panuje kolem druhého prezidentova muže, poradce Martina Nejedlého. Zeman oběma toleroval, že neměli bezpečnostní prověrku. Nikdo pořádně neví, co někdejší místopředseda Strany Práv Občanů dělal deset let v Rusku a jak se dostal ke svým ruským kontaktům, mezi kterými byl například i Putinův poradce pro zahraniční politiku Jurij Viktorovič Ušakov. Z pověření prezidenta Zemana s ním Nejedlý jednal v roce 2020. Tématem prý měla být plánovaná schůzka prezidenta s Putinem. U jednání ovšem nebyl žádný diplomat, což je nezvyklé; spekulovalo se, že ve skutečnosti se mezi čtyřma očima jednalo o dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech. Prezident prosazoval, aby se tendru účastnila i ruská firma Rosatom, ačkoli to bezpečnostní experti nedoporučovali.
Velmi zajímavá je Nejedlého kapitola v české pobočce ruské firmy Lukoil. Nejedlý ji vlastnil ze čtyřiceti procent. Firma skončila v likvidaci – musela zaplatit státu pokutu přes 32 milionů korun. Zaplacením pokuty podmínil Zeman setrvání Nejedlého v týmu svých poradců. I když víme, jak to se sliby Zemana většinou dopadlo, tentokrát to skončilo happy endem a stát své peníze získal. Martina Nejedlého to ovšem nestálo ani korunu. Pokutu za něj zatáhla nizozemská odnož ruské firmy. Jak v roce 2016 zjistila MF DNES, od Lukoilu na placení dluhů do Česka přitekla obří suma ve výši 180 milionů korun. Kde přesně peníze skončily a jak se s nimi nakládalo, by mohlo být zajímavé zjistit. Ale to se asi nedozvíme.
Ostatně Lukoil před soudem zastupoval právník Tomáš Rychlý a řídil i likvidaci firmy. Prezident Zeman ho za odměnu jmenoval soudcem Nejvyššího správního soudu. Jen tak mimochodem, Nejvyšší správní soud aktuálně řeší prominutí trestu za neoprávněnou dotaci pro firmu bývalého kancléře, která měla při podání žádosti o dotaci podvádět. Už jen z těchto útržků si můžeme poskládat slušnou mozaiku toho, co by mohla vyšetřovací komise odkrývat. Ale to je jen špička ledovce.
Ukázat v celé šíři, jak tu za prezidenta Zemana panovala zvláštní parta lidí, jejichž osobní a podnikatelské zájmy ovlivňovaly chod státu, by mohlo mít svůj nezanedbatelný význam. Třeba bychom se konečně dozvěděli i něco víc o tom, proč jsme tu za Zemanova působení tak zběsile poklonkovali východním diktaturám.
