Lev Gudkov, ředitel nezávislé nevládní a neziskové sociologické organizace Levada-Center publikoval prohlášení. V něm konstatuje, že Rusku hrozí stát se rezervací pro „chudou a agresivní populaci, která bude utěšovat sama sebe iluzemi národní nadřazenosti a výlučnosti. Dochází k tomu za okolností, že Levada-Center byla v pondělí přidána na vládní seznam „zahraničních agentů“. Tato instituce, založená v roce 2003 a s kořeny až v 80. letech, patří k největším v Rusku.
Podle Gudkova zákon o nevládních a neziskových organizacích dává administrativě příležitost ke zcela svévolným akcím, protože pojem „politické aktivity“ je zcela svévolný stejně jako „zahraniční financování“. Akce Ministerstva spravedlnosti tak omezuje pouta Ruska se zahraničními vědci, což Rusku bude bránit v dalším rozvoji.
„Tato politika diskreditování a ničení všeho, co je v ruské občanské společnosti nejlepší, není jen ostudou pro zemi, ale, což je ještě důležitější, vede k potlačení zdrojů nezbytných pro její rozvoj, stejně jako ke stagnaci, nevyhnutelné degradaci – morální, intelektuální a společenské – apatii a rozložení státu a společnosti.“
5. září ruské Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že Levada-Center bylo na dotyčný seznam „zahraničních agentů“ připojeno na základě improvizované inspekce. Bylo to poté, co centrum 1. září zveřejnilo zjištění, že klesá podpora hlavní politické strany v Rusku – putinovského Jednotného Ruska. Ředitel Gudkov pak prohlásil, že se stigmatem „zahraničního agenta“ nebude moci organizace moci provádět výzkumné práce. Podle úřadů předává Levada-Center informace Pentagonu prostřednictvím Wisconsin University.
Takové tažení proti sociologii není nic nového. Proti sociologii a sociologům vystupoval už nacistický režim a mnoho vědců muselo opustit zemi a odejít do exilu. Sociologie byla v nemilosti i v komunistických zemích. U nás byla obnovena až v 60. letech jako „marxistická sociologie“, byť pod tímto názvem mohly vznikat také normální práce a působit různé osobnosti, které byly předtím odsunuty.
Důvod takové perzekuce je celkem jasný a dá se uplatnit i na současnou ruskou situaci. Diktátoři a autoritativní vládci nepotřebují, aby se společnost dozvěděla o tom, v jakém je skutečně stavu, jak žije, co si lidé doopravdy myslí. Znamenalo by to narušení falešného obrazu, který se snaží o svém vládnutí a jeho reálných výsledcích vytvářet. Funkci „průzkumu“ tak na sebe bere činnost tajné policie, která ovšem – přes jistě bohatý empirický materiál, chce se ironicky dodat – neposkytuje příslušnou reflexi a interpretaci toho, co se ve společnosti děje. Proto jsou pak často vládci překvapeni, že se jim situace stále více vymyká z rukou. Místo řešení skutečných problémů pak nastupuje represe.
Ruská sociologie dala světu výrazné osobnosti. Není ale náhoda, že mnozí museli odejít pracovat do exilu. Snaha potlačit zkoumání reálného života se nakonec všem vůdcům vymstí. Je jen smůla, že to není jen jejich problém, ale budou tím trpět i normální lidé.
