Babišova schopnost rozvíjet tvůrčím způsobem český jazyk má netušené možnosti. Ve čtvrtek v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Radiožurnál odpovídal na otázku, proč letos vystoupil k výročí 21. srpna jen na sociálních sítích. Postěžoval si, že na něj před rokem lidé byli zlí. Přitom on měl „velice dobrej projev, takovej smiřovacej“! Lidi přitom na něj plivali a uráželi ho a on vůbec neví proč.

Premiér upřímně nechápe, že neměl mít k výročí sovětské invaze žádný projev, jestliže právě opřel svoji vládu o komunistickou stranu. V jeho pojetí ale „smiřovacej“ projev omlouvá, že vládne s komunisty. Smiřovacej projev jeho amorální politiku zřejmě vynuluje a mělo by se jít bez řečí dál. Tak by měl vypadat svět podle Babiše. Babišův svět je totiž takovej hezkej.

Před nedávnem se celý národ zasmál, když premiér omlouval zaplevelení Česka řepkou olejnou tím, že ji mají rády včely a že on miluje přírodu, hlavně miluje „motýle“. Mělo to poetický rozměr. Premiér dělá z řepky bionaftu ve svých chemičkách, bere na její pěstování dotace. Ale to hlavní pro něj jsou přece včely a motýle.

Člověk musí přemýšlet, kde se v Babišově hlavě jeho jazykové novotvary berou. Kde se vzala „účelovka“ nebo „souvis“ nebo „ta téma“. Částečně je odrazem toho, že Babiš není Čech a zároveň se snaží česky naučit, protože chce Čechům vládnout. Jeho jazykové piruety ale také vznikají z jeho vyjadřovacích potřeb. Slavné slovo „motýle“ určitě vzniklo z potřeby předvést se jako zasněný milovník přírody. „Účelovka“ je zase produktem potřeby prezentovat sebe sama jako oběť účelového jednání, přičemž každodenní charakter údajných útoků na jeho osobu pak už vede k tvaru, který vyjadřuje rutinu. Permanentní „kampáň“.

Ve skutečnosti mají ale Babišovy novotvary jeden společný jmenovatel, jeden „souvis“: zakrývají chronické lhaní a celoživotní nastavení osobnosti na to, jak věci – řečeno s Babišem – vojebať.