Je to bída. Tolik „švestiček z naší zahrádky“ pan prezident svým ruským spojencům a čínským soudruhům nanosil a tolik se před nimi naklaněl, a jak se k němu teď nevděčně zachovali. No, tak už to bývá. Servilních ohýbačů hřbetů si nejméně váží ti, před kterými je ohýbají.

Tak si vezměme Rusko…

Na oslavy, kam žádný slušný západní státník nevkročil, do Moskvy jezdil. Na ruské ambasádě vodku lil, co to dalo, až to málem odnesly korunovační klenoty. Za zrušení sankcí za anektovaný Krym se bil tak nahlas, až kvůli tomu ve světě působíme jako nečitelní blázni, jejichž prezident hlásá něco úplně jiného než zahraniční politika vlády. Za Putinovým kamarádem Jakuninem na Rhodos jezdil, nic nedbaje toho, že oligarcha je na sankčním seznamu našich spojenců. Co na tom? Miloš má přece spojence jinde. Nad válkou na Ukrajině, která už stála tisíce životů, mávl pohrdavě rukou jako nad pouhou „chřipkou“. Přítomnost ruských vojáků na svrchovaném ukrajinském území popíral, jelikož (sic!) prý věří víc ruskému ministru zahraničí Lavrovovi než tajným službám své vlastní země. Tolik se chtěl zavděčit Vladimiru Putinovi, až i jeho, a to je už co říct, vyděsil žvásty o tom, že novináře je třeba likvidovat. Martina Nejedlého, obskurní figuru mafiózního střihu (pochopitelně bez prověrky, to už je na Hradě takovým ustáleným zvykem) napojenou na ruské penězovody, obdařil diplomatickým pasem, usadil ve své těsné blízkosti a bere ho na jednání na nejvyšší úrovni, kam nemá přístup ani český velvyslanec.

Proč to všechno? Inu, zlí jazykové a vrabci na střeše štěbetají, že příčinou by mohla být taková tři písmenka – ká, gé a bé –, ale ti, kteří to vědí jistě, pochopitelně nepovědí. Ale znáte to. Když něco chodí jako kachna, kváká jako kachna a vypadá jako kachna, tak to nejspíš nebude papoušek.

Zkrátka a dobře, takové práce, takové námahy a podlézání. A jak se továryčši našemu Milošovi odvděčili? Veřejným obviněním, nařčením České republiky z toho, že je jedním z možných zdrojů smrtícího jedu jménem novičok, jímž byl na území Velké Británie zasažen – kýmpak asi? – bývalý agent Skripal. No jo, nevděk světem vládne.

A ani s Čínou to není lepší.

Před prezidentem Si Ťin-pchingem, který na jaře 2016 přijel do Prahy, si náš pan prezident málem přelomil hřbet, jak se snažil, aby si nejvyšší soudruh u nás připadal jako doma. Ne, vůbec nejde o to, že by se státní návštěvy neměly přijímat s poctami nebo že by se s Čínou dokonce nemělo obchodovat. Oboje se samozřejmě dělat má a dělají to tak všichni. Co už ale rozhodně nutné není, je „nadstandard“. Spočívající třeba v tom, že agresivní organizované bojůvky čínské klaky převážené z místa na místo autobusy mlátily v ulicích české občany, kteří šli demonstrovat svůj názor na okupaci Tibetu. Číňané jim zakrývali transparenty obřími čínskými vlajkami, zatímco ty tibetské jim rvali z rukou. K jejich strhávání se ostatně připojila i česká policie.

A když se Miloš Zeman vypravil na návštěvu do Číny, ponížil naši suverénní svobodnou zemi způsobem nevídaným. To když čínským představitelům sdělil, že se k nim přišel učit, jak stabilizovat společnost. Kde si toto umění také lépe osvojit než v zemi tvrdé komunistické diktatury bez svobody slova, zato s mnoha politickými vězni, která ještě dnes pořádá pro pobavení lidu popravy na stadionech. Halasně pak rozprávěl o kolosálním úspěchu své mise, o miliardových čínských investicích, které brzy přijdou. Za svou věrnost dostal dárek – soudruha Jie Ťien-minga, předsedu společnosti CEFC a vysokého komunistického aparátčíka. A jak už má náš pan prezident s podivnými existencemi ve zvyku, usídlil ho po svém boku na Hradě a učinil svým poradcem. Lidem bylo namlouváno, že se stará o ekonomickou prosperitu. Posléze se ale ukázalo, že jeho parketou byla spíš ekonomická kriminalita. A pak soudruh Jie znenadání zmizel. Nebyl. Podle několika nezávislých zdrojů byl zatčen na přímý příkaz generálního tajemníka komunistické strany a prezidenta Si Ťin-pchinga a aktuálně je vyšetřován pro podezření z hospodářské kriminality. List Financial Times dokonce uvádí, že odhalil jeho blízké vztahy s čínskou vojenskou rozvědkou. Ideální spolupracovník a poradce pro českého prezidenta, nemyslíte?

A co si za všechno to nedůstojné panáčkování náš pan prezident vysloužil? Inu to, že se čínští soudruzi ani neobtěžovali mu sdělit, že si dlouhou rukou sáhli až na náš Pražský hrad, aby – abraka dabra – nechali zmizet poradce a nasadili mu želízka. Natož aby ho seznámili s důvody zatčení.

Následné vyslání Martina Nejedlého, Vratislava Mynáře, kancléře bez prověrky, a Jaroslava Tvrdíka, zástupce čínské CEFC pro Evropu, pak už působí dočista jako velice praštěná komedie o nějaké banánové republice. Zejména když se vrátili dřív, než bys řekl Krteček, a odmítli cokoli sdělit. Na vyjádření Hradu si prý taky budeme muset počkat. Jistě. Tahle země je naše a držte hubu, řekl přece pan prezident jasně občanům, tedy přesněji těm, kteří nepatří zrovna k jeho obdivovatelům. Tak doufejme, že pohádka o putování společenstva tam a zase zpátky bude přinejmenším stejně věrohodná jako ta blahé paměti o naraženém prezidentském koleni, skříni, shrnutém koberci a psovi.

I méně politicky zběhlému občanovi snad už ale musí být jasné, že český prezident se obklopuje otřesnými obskurními osobami, z nichž jedna vedle druhé představují bezpečnostní riziko pro naši zemi.

A vděk Čínské lidové republiky žádný. Zeman jí nestojí za slovo. Poníženými služebníčky a hadry u nohou zkrátka pohrdá každý. Jen by ta hanba nemusela padat na celou republiku. To si naše země nezaslouží.

Právě v této době je nutné bránit nezávislou žurnalistiku. Předplaťte si Revue FORUM ZDE. Děkujeme!