Pirátský senátor Lukáš Wagenknecht a předseda Pirátů Ivan Bartoš FOTO: Pirátská strana / Se svolením autora
FOTO: Pirátská strana / Se svolením autora
Situace, ve které se ocitli po volbách Piráti, není jednoduchá. Názor, že by jim bylo lépe v opozici, se objevuje docela často. Přesto vedení Pirátské strany a její předseda Ivan Bartoš dělají všechno pro to, aby jejich partaj ve vládě zasedla a podílela se na vládnutí v České republice. Proč by vlastně Piráti měli být součástí vládní koalice? Co v ní ze svého pirátského programu mohou prosadit? Nejsou odsouzeni k tomu být součástí vlády, ve které už z principu mohou realizovat jen velmi malou část toho, co je pro ně důležité?
Vedoucí rubriky Názory v Lidových novinách Martin Zvěřina ve svém sobotním komentáři s názvem Koaliční mráčky napsal: „Pro Piráty je samozřejmě nepříjemné se s výsledkem voleb smířit, racionálně jej analyzovat a hladce vstoupit do vlády v roli trpaslíka. Z mnoha hledisek by se jim přitom vyplatilo zůstat v opozici. Nicméně před volbami se společně před voliči dušovali, že koalice PirSTAN je na čtyři roky a spolupráce je nezrušitelná. Splní tedy slib?“
Opravdu by se Pirátům z mnoha hledisek vyplatilo zůstat v opozici? V první řadě, už od začátku bylo jasné, že jedinou cestou k tomu, aby se po čtyřech letech v opozici dostali do vlády, je vládní koalice s ODS, KDU-ČSL a TOP 09, ve které zasednou společně se Starosty a nezávislými, s nimiž budou prosazovat svůj společný předvolební program. A právě díky společnému postupu toho prosadí více, než kdyby kandidovali samostatně a v kabinetu si počínali na vlastní pěst. Žádná jiná varianta nebyla a Piráti to věděli a museli s tím počítat.
Jediné, co se změnilo a s čím se v Pirátské straně nepočítalo, je to, že budou tak slabí ve sněmovně a stejně tak slabá bude i jejich pozice ve vládní koalici; jejich možnosti prosazovat své priority budou omezené. Výrazným způsobem se tím pádem zvýšila jejich závislost na Starostech.
Opoziční role by byla pro Piráty jednodušší v tom, že by jim nehrozilo, že ve vládě budou spoluzodpovědní za politiku, se kterou se nebudou ztotožňovat a kterou budou mít jen velmi malou šanci ovlivnit. To je samozřejmě to největší riziko, kterému čelí. V tomto ohledu jim ale aspoň zčásti mohou pomoci právě Starostové. A zároveň, pokud budou mít Piráti ve vládě tři členy, jak požadují, jejich šance dosáhnout alespoň nějakého kompromisu budou alespoň na vládní úrovni o něco větší.
Velká příležitost
Byť se jim může stát to, že některé věci, které pro ně budou nepřijatelné, nakonec projdou buď kvůli tomu, že se na nich koalice SPOLU dohodne s hnutím STAN, anebo dokonce s opozicí v podobně hnutí ANO. Pirátská strana na tom ve výsledku může být srovnatelně jako sociální demokraté v Babišově vládě, když Andrej Babiš prosadil zrušení superhrubé mzdy v podobě, se kterou ČSSD nesouhlasila, a sněmovna ji schválila především díky hlasům hnutí ANO a ODS. Pozice občanských demokratů je tak v tomto ohledu opravdu silná. Naproti tomu ta Pirátů velmi slabá.
Ivan Bartoš v pondělí na svém facebookovém profilu mimo jiné uvedl: „Vyjednáváme takovou strukturu resortů a jejich spravedlivé rozdělení, abychom mohli naplňovat maximum z našeho programu, jak jsme slíbili voličům. Naši ambicí stále je, aby byla 8. listopadu podepsána koaliční smlouva. Konečné slovo však budou mít příslušné orgány všech vyjednávajících stran, které koaliční smlouvu a programové prohlášení budoucí vlády musí schválit.“ V případě Pirátů se o koaliční smlouvě bude rozhodovat na online hlasování pirátského celostátního fóra.
Klíčové samozřejmě bude to, jaké resorty si nakonec Piráti vyjednají a jestli to budou takové, které jim umožní realizovat to, co považují za své priority. Šéf Pirátů k nim ve výše uvedeném statusu uvedl stávající: „Našim cílem je nakopnout ekonomiku a zvýšit kvalitu života lidí, podporovat inovace, šetrné chytré trendy, ale také špičkové vzdělávání a tím i rozvoj firem a lépe placených pracovních míst. Nic z toho se neobejde bez účinného boje s korupcí, zefektivnění soudů a veřejné správy, která musí být mnohem otevřenější, než jak je tomu u nás zvykem. Teprve tak můžeme začít obnovovat důvěru lidí v naši zemi. V to, že tu stát je pro ně a nikoli naopak.“
Je celkem logické a pochopitelné, že Piráti chtějí využít šanci pro výše zmíněné něco udělat. Zároveň se ale skutečně může stát to, že například nastane chvíle, kdy se k nim jejich koaliční partneři budou chovat způsobem, že pro ně bude lepší do opozice odejít, případně vláda bude spojována s politikou, která pro Pirátskou stranu bude jen obtížně skousnutelná. Jen je potřeba takový moment poznat a do opozice odejít i přesto, že to nebude v žádném případě příjemné a jednoduché. Jít však do ní už teď by bylo zbytečným vzdáním se a promarněním velké příležitosti.
