V Sedmihradsku na předměstí Hunedoary zaujme zástavba s výhradně palácovými vilami. Objemné třípatrové stavby členitými fasádami s balustrádami připomínají výjevy z latinskoamerických telenovel, střechami s četnými věžičkami pak prozrazují inspiraci v hradech, i ty však předčí přidanými ozdobnými stříškami. Podle úřadů patří šéfům kriminálních gangů.
Náhodné setkání s obyvateli této vesměs vylidněné rumunské vesnice provází podle očekávání určité napětí. Řidič z pravého sedadla kolem projíždějícího zlatavě vyvedeného BMW pohlédne na podanou ruku a pomalu podává svou. Další v černém robustním pick-upu se předstíranou zdvořilostí nenechá ukolébat, couvá podél návštěvníků a pokřikováním „No foto, no foto – I know everything!“ se pokouší cizince zapudit.
Není divu, že na zájem návštěvníků o svá výstřední stavení si místní nepotrpí. Britský deník Daily Mail a další odkazují na rumunskou policii, dosvědčující, že tyto okázalé rezidence patří kriminálníkům. Vesměs se má jednat o šéfy gangů kapsářů, kuplířů a dalších obchodníků s lidmi působících v Anglii i jiných západoevropských zemích. S odkazem na úřady list uvádí, že k 50 z těchto haciend v Hunedoaře ani neexistuje stavební povolení. Kromě kriminalistů a úřadů však tyto stavby coby pozoruhodný fenomén zaměstnávají i antropology.
François Ruegg z univerzity ve švýcarském Fribourgu ve své kulturně-antropologické studii hovoří o tzv. cikánských palácích. Skutečnost, že často ani nejsou obývané, podle něj jen podtrhuje jejich skutečnou funkci spočívající ve snaze jejich majitelů stát se alespoň symbolicky součástí kosmopolitních elit a vymanit se ze snad ještě přetrvávajícího stereotypu o kočovném životě a živoření v zemljankách. Prostředkem k tomu jsou symboly moci a peněz v podobě použitých materiálů včetně bílého mramoru, hvězdných emblémů na střechách – vesmírných či automobilových, ale i sochy zvířat, typicky lvů a orlů. Pro ty, komu naznačit nestačí, se nad hřebeny střech na předměstí Hunedoary skví dokonce i plechový symbol dolaru či nápis „Euro“ a tyto motivy se opakují i v kovaných branách.
Jakkoliv Ruegg přebírá termín „cikánské paláce“, polemizuje s argumentem, že by byly jakkoliv stylově obohacující. Zdůrazňuje, že ve směsici odkazů a napodobování, jimiž překypují, se žádný osobitý etnický styl neprosazuje. Romské/cikánské paláce jsou totiž u každého z rumunských měst, kde se vyskytují, odlišné a napodobují jiné předlohy, a společná je jim jen ona snaha hlásit se k vyšším vrstvám, kterou lidé projevují kdekoli na světě bez ohledu na původ.
