V roce 2016 dosáhla čínská pilotovaná i nepilotovaná kosmonautika zajímavých výsledků. V červnu 2016 například provedla test nové bezpilotní kabiny při letu k Měsíci a zpět. Moc se o něm nepsalo, i když předznamenává plány asijské velmoci ve vesmíru a dokládá, že se v dohledné budoucnosti stále počítá s přistáním Číňanů na Měsíci.
Další významný počin čínské kosmonautiky v loňském roce představuje družice Ao-lung 1 (遨龙一号, Toulavý drak). Ta odstartovala 25. června 2016 z nového kosmodromu Wen-čchang na jihočínském ostrově Chaj-nan. Jednalo se zároveň o premiéru tohoto zbrusu nového čínského kosmodromu, který je již třetí v pořadí mezi aktivními čínskými základnami.
Podle Baike.com, čínské oficiální on-line encyklopedie, která není na rozdíl od čínské verze Wikipedie na území ČLR blokovaná, má satelit za úkol „v míru sloužit k likvidaci kosmického smetí, jež má odstraňovat z oběžné dráhy, aby jeho úlomky nedopadaly na velká města jako Peking či New York; v době války má přímo útočit na nepřátelské [převážně americké] družice.“
Podle Baike.com satelit obsahuje i „víceúčelové“ návratové pouzdro. Toto pouzdro může mít za cíl dopravovat zpět na území ČLR cenné součásti vysloužilých, popřípadě „nepohodlných“ nepřátelských družic. Přestože americká vesmírná agentura NASA i evropská ESA rovněž chystají vlastní projekty na čištění okolí Země od kosmického smetí, čínská družice Toulavý drak, vybavená robotickou paží, vzbuzuje na Západě obavy.
V druhé polovině roku vypustila Čína kvantový satelit Micius (Mo-c‘) 墨子号, pojmenovaný po čínském filozofu Mo Tim (470-391 př. n. l.), který odstartoval 16. srpna 2016 z kosmodromu Ťiou-čchüan. Tento unikátní satelit, který údajně zatím nemá na světě obdoby, spadá jak do civilní, tak do vojenské kategorie. Dle deníku South China Morning Post jsou jeho hlavním úkolem experimenty s přenosem fotonových klíčů pro šifry na velké vzdálenosti po zeměkouli.
Přenos kvantových šifrovacích klíčů je unikátní v tom, že k vytváření datového souboru využívá jedinečných vlastností fotonů, totiž jejich spinu, a je prakticky nenapadnutelný. V případě, že nějaká nepřátelská mocnost všechny tyto fotony nebo jen jejich část zachytí, šifrovací klíč k příjemci nedorazí vůbec nebo nedorazí kompletní. V tom případě se ihned pozná, že komunikace byla napadena. Dokonale šifrovaná komunikace po celém světě nepochybně napomůže současné čínské diplomatické a vlivové ofenzivě v zahraničí.
Vrcholem loňského čínského kosmického snažení byl však start druhé orbitální stanice Tchien-kung 2 (天宫, Nebeský palác) a následná třiatřicetidenní mise dvou čínských tchajkonautů, kteří na ní měsíc pobývali. Generálmajor Čínské lidové osvobozenecké armády Ťing Chaj-pcheng do vesmíru letěl již potřetí a na palubě orbitální stanice oslavil své padesáté narozeniny. Doprovázel ho nováček čínského vesmírného programu, osmatřicetiletý plukovník ČLOA Čchen Tung.
Čínská orbitální stanice Tchien-kung bývá někdy zahraničními kosmonautickými servery (u nás např. kosmo.cz) označována jako „ministanice“, neboť je zhruba o třetinu menší než legendární orbitální stanice sovětského programu Saljut, které létaly téměř celá sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století. Na délku měří jen něco přes 10 metrů a má pouze jeden stykovací uzel. Se starty těchto dvou malých orbitálních laboratoří se nicméně v Číně počítá jako s přípravou na stavbu budoucí skutečně rozsáhlé orbitální stanice Tchien-che 天河 (Galaxie), (podle zdrojů na internetu však není vyloučeno, že zůstane u současného osvědčeného názvu Tchien-kung). O té Číňané předpokládají, že po roce 2024, kdy se plánuje ukončení programu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), na níž spolupracují především USA a Rusko, zůstane jedinou orbitální stanicí ve vesmíru.
Na programu mise, která trvala pro Čínu rekordních 33 dní, mělo být podle SCMP.com přes 40 nejrůznějších experimentů od medicíny (kardiovaskulární experiment v beztíži připravený ve spolupráci s Francií, zátěžové testy a podobně), přes testy nových materiálů a vypuštění nanosatelitu k pořízení fotografií celého orbitálního soulodí, až k vybraným experimentům, které připravili studenti čínských středních škol. Ty zahrnovaly např. pokus s vývojem larev bource morušového v beztíži navržený studenty jedné střední školy v Hongkongu. (Toto video zachycuje, jak si jeden z tchajkonautů v beztíži pohrává s neposlušnou bourcovou housenkou).
Podobné školní experimenty byly využity k televizní propagaci kosmonautiky mezi čínskou mládeží, podobně jako „hodina fyziky z oběžné dráhy“, kterou během letu poslední lodi Šen-čou 10 na předchozí stanici v roce 2013 připravila první „vesmírná učitelka“ a druhá Číňanka ve vesmíru Wang Ja-pching. Vesmírné zajímavosti pro děti zahrnovaly např. pokusy s vodou, kyvadlem, káčou, s vážením lidí v beztíži, apod. Ukázku těchto někdy trochu zvláštních pokusů, při níž jeden z tchajkonautů sedí v buddhistickém lotosovém sedu, pak ho ostatní kolegové roztočí a odstrčí a on se v závěru „rozmázne“ o zadní stěnu stanice, můžete zhlédnout na tomto videu .
Škoda, že není k dispozici více kvalitních videí a článků k aktivitám tchajkonautů během letu samotného. Nejspíše je to důsledek oficiální politiky utajování prakticky všeho, co se naopak výslovně nepropaguje; čínská kosmická agentura CNSA podléhá armádě a tomu odpovídají její mediální výstupy. Převažují propagandistická videa a články týkající se startu, přistání, spojení obou lodí, salutujících tchajkonautů-důstojníků ČLOA na zemi i ve vesmíru, telefonického rozhovoru obou tchajkonautů s generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny a prezidentem ČLR v jedné osobě, Si Ťin-pchingem, zřízení „Vesmírné pošty“ na orbitě a razítkování známek na aršících s podobiznami obou tchajkonautů a velkým nápisem „Čínský sen“ a také video-blahopřání čínských i zahraničních dětí k padesátinám velitele posádky letu, generálmajora Ťing Chaj-pchenga.
Na stránkách SCMP.com se rovněž psalo o potenciálním vojenském využití ultra-přesného chronometru, který se nachází na palubě stanice Tchien-kung 2. Ten měl být použit k měření zemských gravitačních anomálií a k hledání nepřátelských ponorek v Jihočínském moři. Oslovení čeští astrofyzikové však považují za nesmysl, že by orbitální stanice s bezpočtem rušivých vlivů různých systémů vyhledávala s dostatečnou přesností, byť v bezpilotním modu, americké ponorky v oceánech, kde navíc zůstává výsledná hustota vody i při výskytu případné ponorky celkově úplně stejná.
A jaké jsou zveřejněné výhledy do budoucna? Na rok 2017 Čína vyhlásila odběr vzorků měsíční půdy a jejich návrat na Zemi, na rok 2018 přistání roveru Jü-tchu 2 (玉兔, Nefritový zajíc) na odvrácené straně Měsíce, kde doposud nepřistály ani SSSR, ani USA. Dále se na rok 2020 chystá přistání většího roveru na Marsu. Všem aktivitám se dostalo posvěcení z nejvyšších míst a mají z Číny učinit kosmickou velmoc. SSSR uskutečnil podobně dlouhý a komplikovaný let na orbitální stanici Saljut 4 již v roce 1975 a američtí astronauté přistáli na Měsíci již v roce 1969, a tak lze na jednu stranu říci, že je Čína ve vesmíru pozadu. Hraje jí však výrazně do karet překotný rozvoj technologií v posledních letech, který jí umožňuje prostřednictvím „skoků vpřed“ překonávat šmahem celé fáze vývoje, přes něž se ostatní dvě kosmické velmoci pracně a pomalu propracovávaly celá desetiletí.
