Příští týden má do České republiky a na Slovensko zavítat ministr zahraničí Tchaj-wanu. Na Slovensku vystoupí v rámci konference Globsec u nás se má setkat s předsedou senátu Milošem Vystrčilem (ODS) a primátorem hlavního města Prahy Zdeňkem Hřibem (Piráti). Oba politici byli i členy delegace, která na ostrov zavítala v minulém roce. Stejně jako před jejich tehdejší návštěvou, i teď Čína hrozí nedozírnými následky. Ty se minule scvrkly na několik málo víceméně formálních gest. Peking momentálně stupňuje svůj tlak na Tchaj-wan, který považuje za svou vzbouřeneckou provincii. Přesto je málo pravděpodobné, že sáhne k nějakým citelným sankcím.

Příležitost jménem Tchaj-wan

Rozvíjet ekonomické a kulturní vztahy s ostrovem může být pro Českou republiku výhodné. Navíc to nijak nejde proti oficiální politice jedné Číny, kterou naše země zastává. V jejím rámci by bylo problematické uznat třeba nezávislost ostrova na Číně, pokud by se k tomu rozhodl, ale vzájemné styky a spolupráci v jiných oblastech nám nijak neomezuje.

Dále čtěte

Nenechme se ukolébat! Oslabenou demokracii posilují svobodná média, podporujte je i dál

Deník FORUM 24 a Týdeník FORUM se od svého vzniku snaží nahradit Čechům to, co jim vzal Andrej Babiš: svobodná…

Ekonomika Tchaj-wanu staví na výrobě zboží s vysokou přidanou hodnotou. Pokud by se podařilo dojednat spolupráci v technologických oborech, Čeká republika by mohla benefitovat. Výzkumná centra, spolupráce univerzit a případně i výroba čipů. O všech těchto možných formách spolupráce se spekuluje a všechny by byly pro naši zemi nesporným přínosem. Ani jedna tato forma přitom nijak nenarušuje politiku jedné Číny.

Čínská agresivita roste

Je přitom zároveň ironické, že zrovna Čína si stěžuje na neplnění závazků z naší strany. Peking přes dojednaný systém „jedna země, dva systémy“, který měl umožnit začlenění Hongkongu a respekt k jeho demokratické povaze, tamní vládu naprosto opanoval a podřídil své politické libovůli, či přesněji řečeno zvůli.

V podobném duchu vzrůstá i počet provokací v Tchajwanském průlivu. Čína narušuje vzdušný prostor ostrova až desítkami vojenských letounů najednou. Některé z nich jsou dokonce schopné nést jaderné zbraně. Čínská státní média také stále častěji referují o odhodlání „čínského lidu“ zemi konečně sjednotit.

„Mírové“ sjednocení jako „demokratický“ Hongkong

Peking by si přitom měl uvědomit, že po vzoru Spojených států zastává drtivá většina západních zemí politiku jedné Číny, která na jedné straně uznává, že Tchaj-wan je součást této země, ale zároveň stanoví, že ke sjednocení může dojít jen se souhlasem obyvatel samotného Tchaj-wanu. Čína dlouho tvrdila, že takové řešení preferuje. Jenže i s ohledem na rostoucí agresivitu Říše středu na ostrově sílí volání po úplné politické nezávislosti.

Dále čtěte

Konec okupace Pražského hradu. O tom je aktuální Týdeník FORUM, běžte do trafik

Už jste byli v trafice? Ne? Tak to je škoda, protože už vyšlo aktuální číslo Týdeníku FORUM. A logicky reflektuje…

Kuomintang a síly prosazující politiku vstřícnější k Číně jsou v současném tchajwanském parlamentu v menšině. Jasnou většinu 63 ze 113 křesel má Demokratická pokroková strana úřadující prezidentky Cchaj Jing-wen. Ta má k Pekingu mírně řečeno rezervovaný postoj. Čínské naděje na to, že bude Tchaj-wan se sjednocením souhlasit, tak slábnou.

Politika jedné Číny musí být respektována i Čínou

Pokud ovšem Peking chce, aby západní země uznávaly politiku jedné Číny, musí si uvědomit, že v jejich pojetí neznamená, že mají volné ruce k tomu, aby si ostrov podrobily vojensky. V posledních dnech vzbudil velký rozruch Joe Biden, když v odpovědi na dotaz novinářů řekl, že Spojené státy by v případě čínské invaze ostrov bránily. USA přitom od roku 1979 zastávají pozici tzv. strategické nejednoznačnosti.

V jejím rámci tak nejsou jasně stanovené podmínky, za jakých by Amerika ostrovu vojensky pomohla. Cílem této politiky bylo nevzbuzovat naděje Tchajwanců na úplnou politickou nezávislost, ale zároveň zabránit Číně pokusit se ostrov prostě dobýt. Bílý dům také hned přispěchal s ujištěním, že se na tom nic nemění. Nicméně faktem je, že mění, a hybnou silou je především Peking. Právě čínští soudruzi totiž tlak na Tchaj-wan stupňují, což je v rozporu s tím, jak si sjednocení představuje Západ.

Co nám Čína udělá?

V tomto kontextu je o to směšnější, že Čína vyhrožuje České republice a Slovensku následky kvůli návštěvě politického reprezentanta, která vůbec nic z našich závazků neporušuje. Joseph Wu nebude přijat jako představitel cizí země. Tématy jednání budou spíš ekonomická a technologická spolupráce.

Čínská má ale ráda ostré reakce. Jsou určeny především uším domácího publika a případně jako munice čínským kolaborantům v zahraničí. Británii teď podobně hrozila za proplutí tchajwanskou úžinou. Japonsku za slova jejich ministrů zahraničí a obrany o společné obraně Tchaj-wanu. Nestalo se nic. Čekejme spíše symbolická gesta.