Farář Lin Siou-čchiang z čínského Che-tungu je nadšený svým zbrusu novým chrámem s vysokou zvonicí s křížem. A uznalý je také vůči komunistické vládě, která poskytla na tuto stavbu v přepočtu asi 443 milionů Kč. Nicméně v posledních měsících byly na východě Číny zbourány desítky kostelů, což je jasné poselství zhruba 70 milionům křesťanů v zemi, jejichž vzestup úřady znepokojuje.
V Číně má křesťanství dvě tváře: čínští věřící jsou rozděleni na oficiální církev, která je podřízena všemocné komunistické straně, a na podzemní církev, která je věrná Vatikánu, pokud jde o katolíky, a v případě protestantů je nezávislá.
Úřady povolují výstavbu nových kostelů a štědře je financují, aby si získaly vděčnost věřících a jejich věrnost oficiální církvi. Pro čínské komunisty je totiž nepřijatelné, aby část obyvatelstva vyznávala oddanost – byť jen duchovně, v modlitbách – šéfovi cizího státu, za něhož je papež považován. Anebo aby unikala povinné podřízenosti straně, jak je to v případě protestantů.
Chrám faráře Lina je z červených cihel a určen je pro katolíky z velkého přístavního města Tchien-ťin, ležícího 120 kilometrů východně od Pekingu. Dostavěn byl teprve letos v červnu. V chrámové lodi se světlo propouštěné okny odráží na skleněných svícnech a dopadá na obrovský kříž tyčící se nad řadami dřevěných lavic zářících novotou.
Oněch 443 milionů poskytla vláda Tchien-ťinu, vysvětluje farář Lin. „Jsme spokojeni. Dostali jsme nový svatostánek, ve kterém můžeme důstojně oslavovat Boha,“ citovala jej agentura AFP. Jeho farnost působí pod záštitou Čínského sdružení vlasteneckých katolíků (CPCA), které založili komunisté poté, co v roce 1951 Vatikán přestal udržovat vztahy s Mao Ce-tungovou Čínou.
Jen pár kilometrů odsud zakouší tchienťinský biskup Melchior Š‘ Chung-čen – jmenovaný Římem, a tedy neoficiální – zcela odlišný osud. Tohoto osmaosmdesátiletého církevního hodnostáře střeží policie a jeho možnosti pohybu jsou omezeny na kostel zbudovaný z rezivějících kovových panelů, bez topení, kolem něhož vedou otevřené odpadní stoky a obklopuje ho dálniční nadjezd. U vstupu do kostela se nad Kristem a Pannou Marií tyčí zrezivělý kříž.
V Tchien-ťinu se počet katolíků odhaduje na 100 000. Stovky z nich se každou neděli tísní v kostele stařičkého „neoficiálního“ preláta, aby si poslechli jeho kázání, které je kvůli hluku způsobovanému kamiony sotva slyšet.
„Vidíte, jaké to tady máme. Čekáme už více než deset let na povolení postavit si nový kostel. Jsme nelegální církev, nejsme pod vládní kontrolou. Proto nás nepodporují,“ vysvětluje jedna z věřících.
Loni dokonce úřady v provincii Če-ťiang, významném ohnisku protestantství v Číně, zahájily kampaň bourání kostelů. Podle americké asociace China Aid bylo loni zbouráno 30 kostelů. Tato mimořádná ofenziva je zatím omezena pouze na tuto provincii.
Podle oficiálního čínského tisku bylo v letech 2007-2012 postaveno nebo rekonstruováno 5 195 kostelů. V Pekingu tak úřady z velké části financovaly ultramoderní evangelický kostel, jehož stavba byla svěřena německým architektům.
Křesťané z nelegálních církví však nemají žádnou naději, že jim bude výstavba nového svatostánku povolena. Dávají proto přednost příležitostným kultovním místům. Mše se například slouží pod zubní ordinací nebo ve zchátralých kancelářských místnostech.
„Tam se musíte podřídit vládní politice,“ ukazuje jeden z věřících Jang na nedaleký nový kostel oficiální církve. „Je to pěkná budova. Ale duchovně chudá,“ zdůrazňuje.