
Donald Trump a Si Ťin-pching v roce 2018. FOTO: Dan Scavino / Wikimedia Commons
FOTO: Dan Scavino / Wikimedia Commons

KOMENTÁŘ / V části evropské politiky se objevil nový „zázračný“ recept na současnou situaci, kdy Trumpova administrativa rozjela ochranářskou politiku vysokých cel a minimálně váhavě se staví k bezpečnostním garancím v Evropě.
Podle tohoto nápadu, který primárně vyrostl na evropské levici, bychom se nyní jako Evropa měli více přimknout ke spojenectví s Čínou. A opravdu se nemyslí Taiwan, ale komunistická Čínská lidová republika.
Lísání se k Pekingu
Proponenti nového „srdečného vztahu“ s Čínou mluví primárně o ekonomickém partnerství, které by mělo nahradit možný výpadek obchodu s USA a společně bojovat za politiku globálního volného obchodu. Jenže v případě nedemokratických a silně etatistických režimů, kterým Čínská lidová republika bez pochyby je, si ekonomika bez vlády ani ruce neumyje. Proto by se muselo jednat i o určitou formu politického spojenectví. Ostatně to bylo vidět již při nedávné návštěvě současného hlavního propagátora objetí s Čínou, španělského socialistického premiéra Pedra Sáncheze v Pekingu. Během ní Sánchez vyzval k tomu, aby partnerství s Čínou natruc Američanům vybudovala i celá Evropská unie.
Při všech výhradách k trumpovskému stylu vládnutí ve Washingtonu mi z myšlenky, že dosavadní transatlantické partnerství s civilizačně blízkými Spojenými státy nahradíme vřelými vztahy s Čínou, vstávají vlasy na hlavě.
Politické protipóly
Tenhle svazek navíc nedává smysl jak politicky, tak v nemenší míře ekonomicky. V politické rovině můžeme mít jako Evropa jen těžko shodné zájmy s Pekingem, který po celou dobu války na Ukrajině výrazně podporuje Putina a dlouhodobě buduje protizápadní osu nedemokratických režimů. Když španělský premiér tvrdí, že EU s Čínou pojí společné hodnoty, mám pocit, že popisuje vývoj na jiné planetě.
Ještě větší deficit
V oblasti ekonomiky bude Čína při zachování vysokých amerických cel nikoli partnerem, ale ještě větším konkurentem Evropy. Už dnes evropské trhy trápí čínská nadprodukce či dumping v podobě nepřiměřeně vysoké státní podpory čínského vývozu. I čeští oceláři by mohli vyprávět…
Při pokračování celní války s USA se bude Čína navíc snažit, aby Američany „odmítnuté“ zboží natlačila hlavně na evropský trh, což by ještě více prohloubilo velký deficit obchodu, který má EU s ČLR už dnes.
Ve střetu Číny s USA nemáme stát na straně Pekingu, protože bychom tím poškozovali vlastní zájmy. S Číňany můžeme asi jedině v mezinárodních organizacích prosazovat podporu volného obchodu, nějaký speciální vztah s Pekingem by pro nás byl naopak kontraproduktivní.