Čínský režim lže neustále. Když už se jeho lži netýkají jen poddaných komunistické strany, ale celého světa, vidíme na vlastní oči, co jsou ve skutečnosti abstraktní pojmy jako globalizace a lidská práva. Znamená to, že když v Číně není svoboda, můžete na to umřít na druhém konci planety.

Institute to Research the Crimes of Communism (Institut pro výzkum zločinů komunismu) na svých stránkách theircc.org zveřejnil přehled toho, jak to postupně bylo s šířením koronaviru z Číny. Celá historie této ještě neskončené události ukazuje, jak je obyvatelstvo planety nyní obětí režimu, který se teď pomocí své propagandy stylizuje jako zachránce druhých.

Z dokumentu vybíráme podstatnou část:

Prosinec – Čínské laboratoře již prováděly testy nového koronaviru, než jim to bylo posléze zakázáno. Čína poté, co znemožnila vlastním laboratořím virus zkoumat – a umlčela některé lidi, kteří chtěli před virem varovat svět –, informovala Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), že ve městě Wu-chan došlo k výskytu nezvyklého zápalu plic. S ohledem na to, že některé její laboratoře musely mít pravdivé informace a lidé, kteří varovali, tak činili před novým virem, nikoli před zápalem plic, musela Čína v tuto chvíli již WHO lhát. Tchaj-wan už v tuto dobu varoval WHO před tím, že virus je přenositelný z člověka na člověka.

Leden – Čína sdělila, že se nejedná o druhý SARS. Sedmého ledna poté podle WHO oznámila, že se setkala s novým virem. O čtyři dny později, 11. ledna, Čína oznámila první úmrtí následkem tohoto viru. Čtrnáctého ledna WHO na Twitteru sdílela čínskou studii o tom, že virus není přenositelný z člověka na člověka – a to i přesto, že čínští lékaři a Tchaj-wan právě před tímto chtěli varovat již v prosinci. Až 20. ledna nakonec Čína veřejně uznává, že se nový typ viru přenáší mezi lidmi navzájem.

V tomto bodě je nutné si uvědomit, že Čína ignorovala známky a informace o přenositelnosti viru z člověka na člověka již v prosinci a oznámila to až 20. ledna. Mezitím celou dobu lidé ze zasažených oblastí cestovali jak do jiných částí Číny, tak do jiných zemí světa.

WHO je poněkud pozadu a 23. ledna stále ještě tvrdí, že virus není důvodem k mezinárodnímu poplachu a že nejsou žádné důkazy o tom, že by se přenášel mezi lidmi mimo Čínu. Avšak již o sedm dní později, 30. ledna, vyhlašuje virus globálním ohrožením. Do 30. ledna, více než měsíc od doby, kdy lidé v Číně před virem varovali, Tchaj-wan varoval WHO (jejímž členem kvůli Číně není) a čínským laboratořím bylo zakázáno virus zkoumat, se tak virus rozšiřoval do světa.

Únor – Pokračují zprávy o případech nákazy po světě. Jeden z těch, kteří před virem varovali v prosinci, doktor Li Wen-liang, na virus umírá. Wu-chan v Číně má přeplněné nemocnice a lidé mají potíže dostat se na vyšetření.

Březen – Státy na světě zavírají nadále hranice a přibývají případy nakažení. Čína prodává státům roušky a respirátory. V současné době se prezentuje jako ten, kdo nad novým virem zvítězil a je zachráncem světa.

Čína umlčela prvních několik jedinců, kteří jako první varovali před výskytem a následky koronaviru. Jedním z nich byl i doktor Li Wen-liang, který byl kvůli tomu vyslýchán policií a musel také podepsat dokument, v němž své dřívější tvrzení popřel. Následně na virus zemřel. Celkem také bylo zatčeno 450 občanů za šíření „fám na internetu“ ve spojitosti s koronavirem a byli vyhoštěni zahraniční novináři. Laboratoře v Číně se věnovaly koronaviru, jak to bylo možné, hned po prvních případech, ale již v prosinci minulého roku byly nejen zastaveny další testy, ale také zabaveny vzorky a propukla snaha nešířit jejich výsledky.

Popírání rizik: Jak Čína, tak WHO nepodávaly žádné varovné informace světu. Zatímco u vědeckých a jiných výzkumů není žádný prostor pro spekulace, v případě vysoce nakažlivého viru je třeba zvažovat všechny možné varianty, aby se zbytek světa mohl připravit. WHO však v lednu na Twitteru sdílela čínskou studii, která tvrdila, že virus není přenositelný z člověka na člověka. Tedy čínská komunistická strana lhala WHO, a ta následně lhala celému světu.

Tchaj-wan již v prosinci varoval WHO, a tedy i Čínu jako jeden z členských států, že koronavirus může být přenositelný z člověka na člověka. Tchaj-wan k tomu dospěl poté, co tamní lékaři slyšeli od svých kolegů v Číně, že jsou nakaženi virem – což jsou známky možné infikovatelnosti jednoho člověka druhým. Jak WHO, tak Čína však Tchaj-wan ignorovaly, a není divu – Tchaj-wan totiž není členem WHO právě kvůli vlivu Číny. Politika jedné Číny a neuznávání Tchaj-wanu tak vedly k ignoraci varování u globální epidemie, s důsledky pro celý svět. Všechny státy postižené epidemií by měly tuto převzatou politiku jedné Číny přehodnotit.

Současný šéf WHO byl také do své funkce dosazen Čínou a přerušil tehdy spolupráci s Tchaj-wanem. Postoj k Tchaj-wanu, který zaujímá WHO, je tak zapříčiněn právě Čínskou lidovou republikou.

Čína nereportovala žádné nové případy nakažení ve Wu-chanu od 18. března, ale přitom obyvatelé vyfotili dokument pouličního výboru, který podává opačné informace. Devatenáctého března bylo také lékařskému personálu z Če-ťiangu řečeno, že jsou potřební ve Wu-chanu – což nedává smysl, pokud tam žádné případy nákazy již nejsou.

Čína na svých sociálních sítích znemožňuje šíření jistých druhů informací ve spojitosti s koronavirem, a to skrze zákaz klíčových slov zaměřených na určitá místa, slovní spojení a alternativní názvy koronaviru. To vše samozřejmě znemožňuje nezávislému pozorovateli dopátrat se pravdivé situace od obyvatelů Číny, a také proudění informací mezi nimi samotnými.

Čína používá u epidemie koronaviru stejné prostředky jako u kampaní zaměřených na propagandu čínské komunistické strany, pronásledování náboženských skupin, svobody slova či novinářů.

Tolik zpráva o čínském lhaní. K tomu je třeba stále připomínat, že současná situace staví do jiného – totiž pravdivého – světla všechny ty demagogie o „vyváženém přístupu“ k Číně. Fráze o tom, jak máme respektovat tamní odlišnosti, „nesmíme všechno vidět černobíle“, ekonomická diplomacie se nesmí kontaminovat „lidskoprávní agendou“. Jak geniálně na někoho působil sluha čínských zájmů a zájmů některých zdejších podnikavců Miloš Zeman, když vykládal své bajky o miliardových čínských investicích, které se k nám pohrnou. Jak pragmaticky někoho ohromoval Václav Klaus se svými dojemnými cestovními deníčky a Petr Nečas se svými myšlenkami o dalajlamismu a pussyriotismu. Tak teď to máte, mudrcové. Kdyby se v Číně dodržovala lidská práva, tak by se nám čínský virus po zeměkouli nerozlezl.

Jenže sype si někdo z těchto géniů hlavu popelem? Kdepak. Zeman ještě ze svých posledních sil Číně děkuje. Zaprodanost a cynismus některých jedinců došly tak daleko, že pro ně zřejmě není cesty zpět.