Číňanům se podařilo na rekordní vzdálenost okamžitě přenést informaci, která by navíc mohla sloužit jako utajená. Čtete dobře, informaci se podařilo doručit na jiné místo okamžitě. Nikoli rychlostí světla, nýbrž hned.
Sonda Voyager 1, která odstartovala ze Země v roce 1977, je nyní od nás vzdálená přes 20 miliard kilometrů. Když s ní komunikujeme, trvá to signálu asi 19 hodin, než k sondě dorazí. Pokud by však byla použita výše nakousnutá metoda úspěšně testovaná Číňany, mohli bychom informace přenášet i na takto velkou vzdálenost ihned. Nemuseli bychom čekat 19 hodin, než signál doputuje k sondě, a dalších 19 hodin, než k nám dorazí reakce.
Zrovna v případě sond Voyager však bude tato metoda nepoužitelná. Museli bychom totiž do nich už při startu vložit příslušný přijímač (nebo jej alespoň dopravit dodatečně). Jenže v době startu Voyageru tato „zázračná“ metoda ještě nebyla využívaná, byť už ji lidstvo v principu znalo.
Čínští vědci sice nejsou první, komu se něco takového povedlo, jejich fenomenální úspěch však spočívá jednak v bezkonkurenčně největší vzdálenosti přenosu informace, jednak ve skutečnosti, že informaci přemístili ze Země až na oběžnou dráhu. Takový počátek meziplanetárního internetu. Ale nikoli jen vysokorychlostního, nýbrž okamžitého.
Číňanům se navíc jistě bude hodit, že se potenciálně jedná o šifrovací kanál. Kdyby se do něj někde „na trase“ kdokoli naboural, jednoznačně na to během namátkové kontroly přijdou, což je samozřejmě obrovská výhoda. Jak však upozornil technický web Gizmodo, takové šifrování komunikace je zatím hudbou budoucnosti.
Prozatím se vědcům povedlo přesunout pouze jednotlivé informace. Vědci nejprve „porodili“ částice – dvojčata. V tomto případě fotony (částice světla). Jedno z dvojčat pak vyslali na oběžnou dráhu. Foton, který zůstal na Zemi, později vyslal svému dvojčeti informaci o svém momentálním stavu a to se v tu ránu přeměnilo na stav stejný. Takže by se případní lidé na oběžné dráze okamžitě dozvěděli, jak je na tom foton umístěný na Zemi.
Nejlepší je, že lze tuto metodu použít na libovolné vzdálenosti. Omezením je, že nejprve musíme přemístit vždy jedno z dvojčat, což nikdy nepůjde rychleji než rychlostí světla ve vakuu. Pak už však můžeme přeposlat třeba nějakou aktualitu doslova on-line.
Možná se ptáte, jak je to možné a zda tím není popřena logika našeho světa. Výše popsaný jev je organickou součástí tzv. „kvantové teorie“. Vědci tento zdánlivý zázrak nazvali kvantovou provázaností částic. Vztahuje se právě jen na částice, které vznikly jako dvojčata společně (např. ozářením jejich „mateřské“ částice).
Na první pohled je tím popřena logika našeho světa, ve kterém nelze bez triků překonat rychlost světla ve vakuu (resp. lze ji překonat jen zdánlivě, jako když rychle máváte baterkou a světelné „prasátko“ tak létá po stěnách místnosti neuvěřitelnou a měnící se rychlostí, ale samotné světlo z baterky letí ve vzduchu stále prakticky stejně rychle). Jenže v případě přenosu informací provedeného Číňany zřejmě existuje dosud neznámé propojení mezi částicemi – dvojčaty a rychlost elektromagnetických vln ve vakuu tak zřejmě není překonávána.
Celý paradox zapadá do širšího vědeckého problému. Náš svět z hlediska fyziky (čili při nejobecnějším možném pohledu, který nemusí jít do „detailů“, jako je chemické složení či otázka života) v současnosti (téměř) kompletně popisují dvě neslučitelné teorie: Einsteinova teorie relativity a právě kvantová teorie. Ta první popisuje gravitaci a také všechny děje ve vesmíru, pokud se nedíváme detailně na jednotlivé částice, ale používáme menší rozlišení („díváme se z „větší dálky“). Ta druhá naopak popisuje mikrosvět a síly, které stojí za řeč jen na malé vzdálenosti. Obě teorie by spolu měly být v souladu, protože neexistuje žádná ostrá hranice, dokdy ještě platí „kvantovka“ a odkdy už relativita. Jenže spolu v souladu nejsou. Mohli byste tedy říci, že je asi přinejmenším jedna z nich špatně. Lidstvo však obě dennodenně využívá. Třeba navigace GPS využívá dokonce výpočty obou teorií a bez nich by nefungovala, nebo by dosahovala obrovských chyb. Ve skutečnosti tedy asi obě teorie platí, jen zřejmě existuje ještě jeden, komplexnější soubor pravidel, který obě teorie zastřešuje a který ještě neznáme. Stejně jako nikdo nemůže popřít, že vcelku dobře funguje GPS, nelze ani popřít, že Číňané přenesli okamžitě informaci. Jestli to odporuje zdravému rozumu, pak je chyba ve zdravém rozumu, nikoli v uvedeném experimentu. Ten se prostě stal.
Ledaže by nás Číňané klamali. To je však krajně nepravděpodobné. Výsledky totiž vyšly ve vynikajících vědeckých časopisech, jak je to u významných objevů a zdařených pokusů obvyklé. Výsledek byl uveřejněn také v časopise jedné z nejslavnějších amerických univerzit MIT (Massachusetts Institute of Technology). Takové časopisy přitom ručí za své ediční a výkonné rady a jejich členové zase ručí svou vědeckou reputací.
Jak informovala ČTK, čínští vědci výše popsaným postupem odeslali na oběžnou dráhu postupně miliony fotonů. Přenést informaci o dvojčeti na Zemi se přitom podařilo v 911 případech. Praktické využití této metody pro šifrování či internet je zatím v plenkách. Přesto lze už nyní hovořit o obrovském úspěchu a naději pro budoucnost. I když v případě šifrování naději jak pro koho.
