Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/RayWong2016
FOTO: Pixabay/RayWong2016
Podnikatel Eric Li patří k té vrstvě Číňanů, které se v komunistické Číně dobře vede. Z nějakého důvodu ještě vystupuje jako politolog a sděluje Západu, jak to dělá špatně a komunistický režim u něj doma dobře. Vykládá na Západě své rozumy a media mu to ještě otiskují. Hotový „dialog civilizací“, jak by řekl Putinův přítel Jakunin.
Výklady pana Erica Li o tom, jak tady demokracii nerozumíme, nejdříve zveřejnil The Economist. Odtud to pak radostně převzal ruský web Katehon.com. Vyplatí se na několik autorových myšlenek podívat, abychom viděli, kde různí hlasatelé „neliberální demokracie“ u nás i jinde berou inspiraci.
Tak třeba: „Proč je na tom liberalismus špatně? Důvodem je to, že na mnoha místech se zdá, že selhává jeho mladší partner – demokracie. Liberální demokracie je v krizovém stavu, protože mnoho těchto zemí se potýká s vážnými problémy: přetrvávající nerovností, politickou korupcí, zhroucením sociální soudržnosti, nedostatkem důvěry ve vládu a elitní instituce a nekompetentní vládou. Stručně řečeno, liberalismus selhává při dosahování demokratických výsledků.“
V čem to selhání spočívá? Hned se to dozvíme:
„Normativním cílem demokracie musí být dlouhodobá spokojenost velké většiny lidí. K čemu jsou volby dobré, když z nich neustále vycházejí špatní vůdci a veřejnost uvízne v neustálých cyklech ‚volit a litovat‘? K čemu je dobré nezávislé soudnictví, když chrání jen bohaté? K čemu je dobré oddělení moci, když se jí zmocňují zvláštní zájmy, aby blokovaly nezbytné reformy? K čemu je svoboda tisku nebo svoboda slova, když rozkládá společnost rozdělením a nefunkčností? K čemu jsou práva jednotlivce, když vedou k milionům úmrtí, kterým se dalo zabránit, jak se stalo v mnoha liberálních demokraciích během pandemie?“
Jak může někdo, kdo tvrdí, že je politolog, vykládat, že z voleb „neustále vycházejí špatní vůdci“? Nebo že soudnictví „chrání jen bohaté“? Máme na Západě dost ultrabohatých lidí, kteří skončili za mřížemi, stejně jako kdysi vysoce postavených, kteří se ocitli tamtéž. Oddělení moci, byť nedokonalé a poznamenané zájmy, je lepší než čínský model, kdy se kvůli stavbě přehrady nebo olympijské infrastruktuře aparát s nikým nebaví a prostě vás vyžene a zbourá vám domy. Něco se vám na tom nezdá? Šup do lágru. Nebo zmizíte.
Pak nám kapitalista a nejspíš i soudruh tvrdí, že v Číně, která má 1,4 miliardy obyvatel, bylo jen 5 697 úmrtí na covid-19. Takovým pohádkám snad nemohou věřit ani v Institutu Václava Klause. Režim v Pekingu zpočátku o viru, který se z Číny vydal škodit do světa, nejdřív mlžil. Kdo se pokusil na problém upozornit, byl umlčen. Od loňského května se v Číně umírání na covid nějak záhadně zastavilo.
Autor míní: „Někdo může namítnout, že to bylo proto, že Čína omezovala svobodu více než ‚demokracie‘. Ale která demokracie by obětovala miliony životů za svobodu některých jedinců nenosit masky? Právě v tomto směru liberální demokracie své občany zklamává.“
My bychom k tomu ještě dodali, že nemáme důvod čínským číslům věřit. Centralizace systému a represe mohly přinést nějaké výsledky, ale ve všech nesvobodných zemích jsou zaznamenány neuvěřitelné manipulace s daty. Proč by Čína, kde není možné nezávisle moc kontrolovat, byla výjimkou? I kdybychom jim to věřili, připomeňme, že za vlády komunistické strany přišlo v Číně o život nepřirozenou smrtí 65 až 80 milionů lidí. Tím se myslí, že byli obětí komunistického řádění.
Pak další autorovy postřehy: „Řekl bych, že pokud jde o výsledky, Čína si nevede tak špatně. Země má své problémy – nerovnost, korupci a zhoršování životního prostředí, abychom jmenovali alespoň některé. Vláda je však agresivně řeší. Pravděpodobně proto naprostá většina Číňanů v průzkumech veřejného mínění uvádí, že jsou s řízením země vcelku spokojeni.“
Zřejmě vychází z nějakých průzkumů, kde se na to lidí ptají. To není třeba ani komentovat.
„Číňané v drtivé většině věří, že jejich vláda patří jim a že žijí v demokracii; a je skutečností, že naprostá většina čínských politických vůdců pochází z obyčejného prostředí. Naopak se zdá, že mnoho Američanů věří, že jejich vláda je v zajetí peněžních zájmů a je tvořena elitní oligarchií.“
Eric Li sám patří k elitní oligarchii, rudé kapitalistické šlechtě. Jen není jasné, když jsou všichni tak šťastní, proč je nutné krvavě potlačovat každou známku nesouhlasu a kritiky.
Pak už následují ty rady: „Svět potřebuje větší rozmanitost v pojetí demokracie, která je jak historicky pravdivější (protože demokracie nebyla vždy liberální), tak prakticky přínosnější. Mnoho rozvojových zemí zaznamenalo stagnaci hospodářského růstu. Potřebují se odpoutat od ideologické strnulosti liberální doktríny a experimentovat s vlastními způsoby realizace svého demokratického potenciálu. Nové perspektivy a měření by mohly pomoci i liberálním společnostem… Nesnažím se obhajovat žádnou konkrétní formu demokracie a rozhodně se nezastávám většinové nebo přímé demokracie – což Čína rozhodně není. Spíše navrhuji rozšířit a pluralizovat definici i měřítka demokracie. Současná čínská socialistická demokracie je jistě modelem hodným studia vzhledem k očividným úspěchům této země.“
Ta poslední věta je klíčová. Stačí to zařídit tak, že se všechno správně pojmenuje. Když nějaký režim řekne, že jeho bossové pracují pro lid, je to demokracie. Ani žádné volby k tomu nejsou třeba. Nějaké liberální výmysly, jako třeba svoboda slova, náboženská svoboda a práva menšin, tu nemají místo. Jak někdo začne vychvalovat „neliberální demokracii“, je dobré vidět, co by se mu ve skutečnosti líbilo.
