Čínský komunistický vůdce Si Ťin-pching FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Přestože je čínská humanitární pomoc na Blízkém východě relativně slabá, v médiích zemí regionu je vidět podstatně více než pomoc západní. Začátkem října došlo v Afghánistánu k rozsáhlému zemětřesení, které si vyžádalo přes 2,5 tisíce mrtvých. Podle čínské státní mediální agentury Nová Čína (Sin-chua) čínský Červený kříž neprodleně přislíbil 200 tisíc dolarů afghánskému Červenému půlměsíci.
Evropská unie zareagovala podobně rychle a schválila balíček 3,9 milionu USD na humanitární pomoc v zasažené oblasti, tedy zhruba dvacetinásobek. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že podle zveřejněných statistik čínské HDP již roku 2021 překonalo HDP Evropské unie.
Podobnou situaci jsme mohli sledovat i při dalších letošních zemětřeseních v Maroku či v jihovýchodním Turecku a severní Sýrii. Západní země zde poskytly na humanitární pomoc násobně větší finanční prostředky než Čína. Maroku EU věnovala po katastrofě celý milion USD, tedy pětinásobek čínské pomoci, v Turecku a Sýrii se Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) společně s americkou vládou zavázaly do humanitárního rozvoje investovat na 185 milionů USD, tedy až sedmnáctinásobně více než ČLR.
ČLR se sice angažuje v humanitární pomoci ve světě, nicméně její faktická výše je řádově nižší, než jakou by umožňovala kapacita čínské ekonomiky. Jakým způsobem tedy funguje tato „pomoc” a jedná se opravdu o pomoc v pravém slova smyslu?
Postoj Pekingu
ČLR v posledních letech klade na „mezinárodní rozvojovou spolupráci“ stále větší důraz, což je součástí širší změny zahraniční politiky od počátku vlády prezidenta Si Ťin-pchinga. Roku 2018 byla zřízena Čínská agentura pro mezinárodní rozvojovou spolupráci (CIDCA), která spadá přímo pod čínskou Státní radu. CIDCA má na starost strategii, plány, koordinaci, výběr projektů, podepisování dohod a dohled nad projekty zahraniční pomoci. Agentura tak převzala některé funkce a povinnosti čínského ministerstva zahraničí i ministerstva obchodu.
Podle Pekingu jsou „válka, konflikt a chudoba hlavními příčinami uprchlických krizí a jediným způsobem jejich řešení je mír a rozvoj“. Čína tak do konfliktních oblastí implementuje iniciativu Pás a stezka, čímž chce tohoto „míru a stability“ dosáhnout. Zásadní podmínkou pro čínské investice do národní obnovy, obchodu a infrastruktury jsou však silné centralizované vlády.
Kvůli této strategii už čínské finanční prostředky Pásu a stezky vyschly v Sýrii, Libanonu či Jordánu a přesunuly se do arabských států v Perském zálivu, které jsou pro čínské investice méně rizikové. Sám fakt, že čínská „humanitární pomoc“ se do velké míry odvíjí od síly vlády v cílovém státě, narušuje základní princip humanitární pomoci, která by se neměla zakládat na politických ambicích.
Slabá pomoc
Podle časopisu The Diplomat Čína za rok 2019 darovala na humanitární pomoc okolo pěti miliard USD, zatímco Spojené státy na 31 miliard USD, tedy až šestinásobek. Tyto čínské příspěvky přicházejí ve formě příslibů a věcných darů agenturám OSN, jako je Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) a Světový potravinový program (WFP).Podle humanitárních organizací jsou však čínské příspěvky na mezinárodní pomoc nedostačující.
Například v případě Sýrie se Peking neumístil ani mezi 50 největších dárců dlouhodobé humanitární pomoci organizované OSN. Čína věnovala v průměru 1,8 milionu USD na regionální plán humanitární pomoci OSN, a to pouze po šest z dvanácti let války v Sýrii. Místo toho Čína poskytla syrské vládě přímou bilaterální ekonomickou podporu v odhadované výši 54 milionů USD. Pro srovnání USA od roku 2011 poskytly Sýrii a okolnímu regionu humanitární pomoc ve výši téměř 15 miliard USD. Sousední Libanon a Jordánsko obdržely z čínské pomoci jen úplné minimum.
Čína navíc jakožto stálý člen Rady bezpečnosti OSN často vetuje návrhy, které by mohly humanitárním organizacím značně zjednodušit práci. V červenci 2020 ČLR společně s Ruskem vetovala rezoluci OSN, jež měla prodloužit povolení hraničních přechodů humanitárním organizacím rozdělujícím pomoc do různých částí Sýrie. Sherine Tadros, ředitelka pobočky Amnesty International při OSN, krok odsoudila: „Pro miliony Syřanů je to rozdíl mezi tím, zda budou mít co jíst, nebo budou hladovět. Nemocnice nebudou mít dostatek zásob k záchraně životů. Zneužívání práva veta ze strany Ruska a Číny je zavrženíhodné a nebezpečné.“
A silná propaganda
Čínská humanitární pomoc tak v reálném životě v regionu příliš vidět není, o to výraznější je však její obraz v médiích. ČLR aktivně propaguje svou pomoc v cílových zemích prostřednictvím spolupráce s místními státními médii. To potvrzuje i český diplomat Daniel Sladkovský. Ten během svého pracovního pobytu v Sýrii zaznamenal, že například jedno čínské letadlo částečně naplněné ochrannými proticovidovými pomůckami získalo mnohem větší mediální ohlas než několikanásobně větší evropská pomoc ve stejné době.
Tuto efektivní propagandu jednoznačně dosvědčuje i pohled do syrského státního tisku SANA. Na doméně se při zadání hesla „China humanitarian aid“ objeví řada článků propagujících čínskou humanitární pomoc v Sýrii, po zadání „USA humanitarian aid“ najdeme především texty o západním přehlížení tisíců mrtvých či americkém bránění humanitární pomoci.
Dalším příkladem je kromě Sýrie i konflikt v Jemenu. Obdobných výsledků jako v SANA se člověk dopátrá i při zběžném pročtení jemenské húthíjské tiskové agentury Al Thawrah. Šíitští húthíjové podle očekávání po vzoru spřáteleného Íránu propagují Čínu a spílají USA. Zajímavé však je, že i ve státních médiích jemenské vlády, kterou USA otevřeně politicky i vojensky podporují, je čínská humanitární pomoc vidět podstatně víc než americká. Ta je přitom reálně mnohem větší.
Přestože je v přijímajících zemích čínská propaganda velmi silná, směrem ke světu již tak výrazná není. Svědčí o tom anglický text Čínská mezinárodní rozvojová spolupráce v nové éře, publikovaný na stránkách CIDCA. Například válkou zmítaná Sýrie je v textu zmíněna pouze v souvislosti s poskytnutím sta autobusů, potravin, hygienických potřeb, generátorů elektřiny a dočasného ubytování pro uprchlíky. Jemen není v padesátistránkovém textu zmíněn vůbec. O ostatních zemích světa se píše obdobně, bez příliš hodnotných tvrdých dat.
Čínská „humanitární pomoc“ jako bezpečnostní výzva
Čínská humanitární aktivita na Blízkém východě v posledních letech roste, zdá se však, že Číně jde v této oblasti především o získávání vlivu. ČLR investuje do humanitární pomoci v porovnání s Evropou a USA minimum a reálnou pomoc v krizových oblastech navíc bojkotuje svými vety při OSN. Rozdává pak především tam, kde se jí to vyplácí – finančně pomáhá centralizovaným, relativně stabilním vládám, na oplátku získává mediální prostor ke své propagaci.
Tato čínská sebeprezentace se ukazuje jako funkční, syrská a jemenská média čínskou humanitární pomoc vykreslují neúměrně lépe než západní, a to navzdory její faktické marginalitě.
Silné čínské PR je pro nás relevantní i z hlediska bezpečnosti. Politika USA a EU by měla usilovat o lepší propagaci své reálně mnohem rozsáhlejší humanitární pomoci. Z geostrategického hlediska lze konstatovat, že je naše humanitární pomoc v porovnání s Čínou neefektivní. Nabízí se otázka, je-li geopolitické hledisko pro humanitární pomoc etické. Je však přinejmenším potřeba mít se před čínskou aktivitou v této věci na pozoru a bedlivě sledovat její vývoj.
