Celá planeta řeší, jak co nejlépe zvládnout nejen pandemii wuchanského koronaviru, ale možná ještě více psychózu, která ji provází. Doba vymknuta z kloubů šílí. Někteří panikaří z pochopitelných obav z neznámého nebezpečí. Jsou však i tací, kteří v dnešní nenormální situaci vycítili šanci. Opravdu nechci současný stav bagatelizovat. Sám jej zažívám na vlastní kůži. Je však třeba jasně říct, že využívání (zneužívání) čehokoliv pro údajné vznešené cíle je pořád využíváním (zneužíváním). Nouzový stav nabízí dříve netušené možnosti.

Pod záminkou ochrany zdraví a životů můžeme být docela snadno manipulováni a ovládáni. Každý náš pohyb bude zaregistrován, ohodnocen, změřen, oceněn, zdaněn a oznámkován. V Číně, kterou nám dává náš prezident za vzor, tomu říkají „sociální screening“. V té Číně, v níž tak rádi nakupují naši krizoví manažeři.

Ve jménu obecného blaha můžeme být využiti, odíráni, vykořisťování, vysáváni, klamáni, zmonopolizováni, a pak při sebemenším odporu, při prvním slovu stížnosti pokutováni, hanobeni, uráženi, pronásledováni, vyplísněni… V následné selekci se vzorní ocení a ti druzí vyhodí z kola ven.

A mezitím se někomu poštěstí to, že stát vstoupí do jeho privátní firmy, aby ji zachránil. Někdo jiný využije možnosti svých 250 firem třeba k tomu, aby ovládl umírající penziony, hotely, lázeňské domy a v uzavřené zemi nasměroval své občany k domácí rekreaci. Klíčové komodity ovládají velké korporace slovensko-českých oligarchů, a oni už dobře vědí, jak kapitalizovat svoje pozice. Těch našich oligarchů není mnoho a dokážou si navzájem vyhovět. Mají nejen ekonomický vliv, politickou moc, ale i svá vlastní média.

Není nezajímavé, že sousední Slovensko má jen asi patnáctinu obětí nemoci COVID-19 ve srovnání s Českem. Jenže co vlastně srovnáváme? Testy? Počty testů? Strukturu testů? Nebo počty zemřelých? Jakých konkrétně? Opravdu nás zachránily jen a jen roušky? Ty, které jsme si navíc museli sami ušít. Co bude pak? Koronavirus nás opustí? A zůstane s námi jen obyčejná chřipka a klíšťová encefalitida, proti nimž se můžeme očkovat a neděláme to?

Čínský koronavirus s námi v nějaké podobě zůstane, stejně jako jiná zdravotní ohrožení. Nelze jej podceňovat, ale jeho přeceňování až do podoby fetiše je zhoubné a dopady celospolečenské a ekonomické paralýzy země jsou nedozírné. Chraňme si svoje vlastní mikrosvěty, dbejme o ně. To je jediný skutečný zdroj naděje.

„Všechny velké věci jsou jednoduché a mnoho jich může být vyjádřeno v jednotlivých slovech – svoboda, spravedlnost, čest, povinnost, slitování a naděje.“
(Winston Churchill)