Miloš Zeman se během vrcholící přípravy na svou pátou oficiální cestu do Číny neobešel bez psychiatrické terminologie, když vyjevil svůj názor na ostražitost Západu vůči špionáži komunistického obra. „Ani jedna strana nemá zájem na tom sdílet jakousi špionománii nebo hysterii, která se projevuje například v kauze počítačové firmy Huawei a podobně,“ řekl ve čtvrtek na Hradě rovnou i za chorvatskou prezidentku Kolindu Grabarovou Kitarovičovou. Jak dalece rozšířeného fenoménu se přitom dotkl, netušil možná ani sám Zeman.

Ona „mánie“ a „hysterie“, ne-li „iracionální hysterie“ (vymyslel Zemanův mluvčí) totiž kromě vlád a tajných služeb celého západního civilizačního okruhu zjevně stihla i zástupce největších německých koncernů. Nad postupy, které i oni dodržují na svých cestách do Číny, by si Zeman dost možná ukroutil hlavu. Průmyslníci však odkazují na vlastní neblahé zkušenosti, jakož i údaje německé vlády, podle nichž Německo vinou průmyslové špionáže každý rok přichází o 100 miliard euro.

O tom, že něco není v pořádku, se přesvědčil jeden z německých manažerů, když se od bazénu nečekaně vrátil pro zapomenuté plavky. Předsedovi dozorčí rady velkého koncernu, jehož akcie jsou součástí indexu DAX 30 (indexu sledujícího 30 „top“ koncernů), ale nešly otevřít dveře jeho pokoje v šanghajském hotelu. O chvíli později pochopil, proč zámek na kartu nereagoval. Jeho služební notebook ležel na stole spodní stranou vzhůru a měl povolené šroubky. Předtím byl ovšem zamčený v sejfu.

Podobnou zkušenost hlásí čím dál víc předsedů představenstev koncernů z prestižního indexu, ale i bankéřů nebo právníků. Číňané je odposlouchávají v restauracích, přes telefony anebo jako v posledně zmíněném případě, o němž referoval deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, stahují data rovnou z jejich zařízení. To se mimochodem stalo v rádoby bezpečném luxusním apartmá pětihvězdičkového hotelu. Svá jména ale oběti sílících špionážních útoků z obavy o přístup na čínský trh raději nezveřejňují.

Odposlechy západních manažerů nejsou v Číně nic nového. Poškozený šéf koncernu, o němž už byla řeč, vzpomněl svou zkušenost z poloviny 90. let. Když tehdy nastoupil v čínské pobočce předního německého koncernu a ptal se po pracovnících, kteří by mu prohlédli kancelář, bezpečnostní technici jen pokrčili rameny s tím, že jakmile by ze stěn vytahali štěnice, druhý den by tam byly nové. Stejně tak nedávno opustil i úvahy o bezpečné zasedací místnosti. I kdyby se ji v Číně podařilo zajistit, míjelo by se to účinkem. Jak totiž poznamenal další z německých manažerů působící v šanghajské pobočce jiného německého koncernu, do zabezpečených zón by západní firmy vůbec nesměly pouštět své čínské zaměstnance. Tuto myšlenku rychle zavrhli jako těžko proveditelnou a hlavně neetickou.

Němečtí manažeři tak hrozbě špionáže čelí až úzkostlivou opatrností. Na pozoru se mají při telefonování, v autě i při hovoru ve zdánlivě odloučeném koutě restaurace a obchodní i rodinné záležitosti zcela pomíjejí. Nad ožehavými tématy, jako jsou strategie konkurenčního boje, se scházejí venku a stavějí se těsně jeden k druhému, popsal manažer, který zároveň přiznal rozpaky, neboť si s kolegy pokaždé připadá jako ve špatném filmu.

Přísná bezpečnostní pravidla platí i pro průmyslníky, kteří ve vládním speciálu doprovázeli na cestách do Pekingu kancléřku Merkelovou. Už po léta platí, že chytré telefony musejí zůstat doma. I řadoví úředníci z ministerstev hospodářství a zahraničí pro tento účel používají ty nejlacinější tlačítkové přístroje, které po návratu vyhazují do elektrošrotu. Jinou možností jsou mobilní zařízení firmy Appe, jejichž kódování lze prolomit jen s využitím kvantového počítače.

O sílící špionáži svědčí kromě klasických útoků i tlak státu, který novým zákonem o kybernetické bezpečnosti nutí velké zahraniční společnosti, aby ukládaly klientská data na vládou spravované čínské servery. V nastalé atmosféře nejistoty manažeři už i lepí vlasy na kliky svých hotelových pokojů, aby následně poznali, jestli během své nepřítomnosti neměli nečekanou návštěvu. Dobrým důvodem k obavám jsou každoroční škody způsobené hospodářskou špionáží, které německá vláda odhaduje na úvodem zmíněných 100 miliard euro. K tomuto číslu dospěl Institut Maxe Plancka pro zahraniční a mezinárodní trestní právo.

Podle zprávy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy odposlouchávalo zahraniční firmy na 200 000 spolupracovníků Ministerstva státní bezpečnosti a čínské armády. Průmyslová a obchodní komora pro Falcko doporučuje nebrat na cesty do Číny žádná data, skici ani prototypy. Stejně tak je důležité prověřovat potenciální obchodní partnery. Zdaleka ne každý zájemce totiž stojí o produkty, o které jeví zájem, a často mu jde jen o informace o nich.

Miloš Zeman má pravdu v tom, že „špionománie“ nic neřeší. Jak ukazují průmyslníci, špionáži lze čelit nejlépe s chladnou hlavou. Pokud ji Česko zachová při vypisování soutěže o dodavatele digitální infrastruktury, žádný komunistický čínský moloch si v ní ani neškrtne.

 

Revue Forum Banner