Miloš Zeman s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem FOTO: Kancelář prezidenta republiky
FOTO: Kancelář prezidenta republiky
Česká národní banka loni nakoupila čínské státní dluhopisy za bezmála 27,5 miliardy korun, a vystavuje tak Česko mnohým rizikům spojeným s takovou investicí. Spekuluje se, že by nákup dluhopisů mohl být aktivitou velvyslance v Číně Vladimíra Tomšíka, dříve viceguvernéra ČNB a předtím člena bankovní rady. Nebo že jde o jeden ze splněných snů či úkolů Miloše Zemana, známého bojovníka za čínské a ruské zájmy na úkor českých.
Počátkem dubna proběhla médii zpráva, že ČNB během loňského roku dále navýšila svoje pozice devizových rezerv v dluhopisech Číny v čínských jüanech (CNY) až na 11,8 miliardy CNY, tedy cca 27,5 miliardy Kč.
Člen bankovní rady ČNB Aleš Michl loni v dubnu v rozhovoru pro deník E15 uvedl, že tehdejší portfolio čínských dluhopisů v hodnotě 500 milionů dolarů bylo „relativně malé“ a nabízelo se je rozšířit. Z tohoto pohledu se tedy jedná o nárůst o více než 100 % během druhé poloviny roku 2021. Myslím, že jde o překročení Rubikonu v kvalitě investic devizových rezerv. Špatným směrem.
Investice devizových rezerv by měly splňovat jisté předpoklady: měly by být diverzifikované, přiměřeně výnosné, přiměřeně likvidní (směnitelné za něco jiného), a to vše pro investiční horizont v rocích až desítkách let.
Výhodný nákup? Jen na první pohled
Dluhopisy čínské vlády v čínské měně sice perfektně splňují podmínku diverzifikace směrem od dluhopisů vlád EU či USA jiným směrem – tedy do Asie, komodit nebo jiných aktiv. I výnosnost je ve srovnání se státními dluhopisy jiných velkých ekonomických celků výtečná: výnos desetiletých státních dluhopisů Číny teď činí 2,79 % a klesá.
Pokles jejich výnosu, tedy růst jejich ceny, je skvělou zprávou pro ty, kteří takové dluhopisy již drží, tedy i pro zmíněných 27,5 miliardy Kč z portfolia ČNB. Zároveň je tento růst ceny v současné době anomálií. Za poslední rok po celém světě klesá cena dluhopisů státních i soukromých a mezi státními roste cena mimo Čínu už jen dluhopisům Nigérie, kde jde ovšem o jiný příběh.
Protože výnos devizových rezerv se vykazuje v českých korunách nebo před tím v eurech, je důležité, jak se bude vyvíjet kurz jüanu k euru a ke koruně. I zde je za posledních deset let pro zahraniční investory pozitivní výnos a z pohledu koruny či eura také vývoj nekorelovaný ke kurzu rezervních měn.
Bohužel i zde platí, že komunistická strana Číny pomocí těchto nástrojů realizuje politiku prostřednictvím jí podléhající centrální banky, a kurz jüanu tedy není zcela tržní.
Česko v klubu neposlušných?
Kritérium přiměřené likvidity splňují čínské dluhopisy jen částečně. Je pravda, že pokud se nestane něco mimořádného, lze dluhopisy prodat před splatností a inkasované jüany alokovat do jiného aktiva v této měně. Konverze z jüanu do plně směnitelné cizí měny je ovšem komplikovaná a negarantovaná, což je samo o sobě zásadní a závažný problém.
Lze si také představit, co by se dělo s dluhopisy či jüany, pokud by západní svět uvalil na Čínu podobné sankce jako na Rusko. V takovém případě bychom měli být připraveni na to, že čínská vláda prohlásí státní dluhopisy v držení zahraničních subjektů, zvláště těch ze Západu, za neplatné.
Česká republika by zároveň měla počítat s tím, že ocitne-li se v „klubu neposlušných“ (podobně jako z pohledu Číny před časem Litva), může dojít k tomu, že čínská vláda prohlásí jüany v držení nepřátelských států za „zmražené“.
To jsou jen některé scénáře svědčící o nevhodné likviditě čínských dluhopisů, nicméně už jen kvůli nim by měla ČNB svůj záměr přehodnotit a místo tohoto dobrodružství, které si „užijí“ příští bankovní rady, investovat do téměř čehokoliv jiného. Pevně věřím, že v ČNB současný příběh Ruska rezonuje a ruské dluhopisy nyní česká strana prodává.
I kdyby žádný z negativních scénářů nenastal, i pouhé vědomí takového rizika bude představitelům ČNB, a tím i české vládě, svazovat ruce při rozhodování o strategických krocích směrem k Číně a strategicky uvažující Čína toho může jednou využít, například v licenčním řízení u ČNB.
Zemanova přehlídka investičních omylů
Spekuluje se, že masivní nákup čínských státních dluhopisů by mohl být aktivitou velvyslance v Číně Vladimíra Tomšíka, dříve viceguvernéra ČNB a předtím člena bankovní rady, a také, že jde o jeden ze splněných snů či úkolů Miloše Zemana, známého bojovníka za čínské a ruské zájmy na úkor českých.
U Miloše Zemana lze připomenout mnohé jeho investiční či strategické omyly, například doporučení několika obcím a krajům, ať svěří svoje volné peníze bance Sberbank či předtím investiční skupině Arca, fungující podle Ponziho schématu.
Již zmíněný člen bankovní rady ČNB Aleš Michl loni také letmo zmínil Asijskou infrastrukturní investiční banku (AIIB) jako zajímavou investiční alternativu. AIIB je však současně jedním z hlavních investičních hybatelů čínské Iniciativy Pás a stezka, skrze niž komunistická strana Číny masivně šíří svůj geopolitický vliv a kterou prezident Zeman označil za „nejvýznamnější projekt v našich moderních dějinách“.
Podle soudu mého i řady dalších ekonomů nesplňují investice do aktiv denominovaných v jüanech, a nadto do dluhopisů vydaných Čínou, pravidla pro odpovědné investování devizových rezerv. Je to spíš nejsnazší cesta, jak vlézt čínskému drakovi rovnou do chřtánu.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org. Text ekonoma Radima Dohnala vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.
