Berlínský Mercator Institute for China Studies (MERICS) a Global Public Policy Institute (GPPI) v únoru tohoto roku zveřejnily podrobnou zprávu mapující snahu o pronikání čínského, státem koordinovaného vlivu do Evropy nazvanou „Authoritarian Advance: Responding to China’s Growing Political Influence in Europe“ (Autoritářství postupuje: Odpověď na rostoucí čínský politický vliv v Evropě).

Autoři této zprávy, výzkumní pracovníci Thorsten Benner, Jan Gaspers, Mareike Ohlberg, Lucrezia Poggetti a Kristin Shi-Kupfer, shrnují, v jakých oblastech a jak konkrétně se čínský vliv v Evropě projevuje, a uvádějí řadu doporučení, jak se Evropa může (respektive by měla) tomuto vlivu bránit.

V úvodu zprávy autoři upozorňují na skutečnost, že čínskému pronikání a manipulacím věnujeme obecně mnohem menší pozornost, než je tomu v případě putinovského Ruska. Čínská hrozba je podceňována, přestože snahy ČLR jsou ve skutečnosti mnohem sofistikovanější a svým způsobem účinnější než ty ruské. V úvodu zprávy se praví: „Rychle rostoucí snahy Číny o získání politického vlivu v Evropě a její sebevědomá propagace vlastních autoritářských myšlenek představují závažnou výzvu pro liberální demokracii, jakož i evropské hodnoty a zájmy.“

Čínský podtón

Čínský vliv se podle autorů studie projevuje jednak otevřeně (především formou investic a půjček), jednak skrytě, na úrovni zpravodajské činnosti, již lze často těžko odhalit. Skryté působení může zahrnovat navazování osobních vztahů a vytváření sítí kontaktů posilovaných např. formou pozvání do Číny se servisem “all included”. Pronikání se zaměřuje na tři velké oblasti: na politické a ekonomické elity, média a veřejné mínění a na občanskou společnost a akademické kruhy. Čínské snahy pak podle zprávy sledují tři hlavní cíle:

1. vytvoření sítě globální podpory k prosazování vlastních specifických stanovisek a politické agendy;
2. oslabení spojenectví Západu, jak v rámci Evropy, tak i přes Atlantik;
3. pozitivnější percepce Číny ve světě.

Zatímco se v evropských společnostech ozývají „pragmatické“ a “neutrální” hlasy, které tvrdí, že nejde o nic jiného než obchod a hospodářskou spolupráci s Čínou, autoři zprávy upozorňují, že „veškeré evropské interakce s Čínou v jakékoli oblasti mají silný politický podtón“ – jak ostatně potvrzují množící se zprávy o ústupcích čínskému režimu ze strany politiků, nakladatelů i soukromých firem: podepisování prohlášení o tom, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny, překreslování map leteckých společností či autocenzuru „citlivých“ článků o Tibetu či čínském hladomoru začátkem 60. let 20. století apod.

Co s tím?

Společná zpráva MERICSu a GPPI také uvádí doporučení, co by Evropa měla do budoucna změnit, aby se byla schopna této politické erozi lépe bránit. První doporučení zní, že by EU měla vůči ČLR vystupovat jednotněji. Silné členské státy, jako je např. Německo nebo Francie, by měly upustit od vlastních bilaterálních smluv s Čínou, pokud chtějí do budoucna zabránit iniciativám, jako je východevropské sdružení 16+1.

Další doporučení se týkají investic do oblasti čínských studií, nabídnutí alternativ k čínským investicím v podfinancovaných oblastech – nejen v rámci EU, ale i v jejím sousedství – a vybudování účinných nástrojů ke kontrole zahraničních investic v evropských zemích.

Za strategické oblasti by v případě zahraničních investic kromě např. energetiky a zbrojního průmyslu měla být považována také mediální sféra. Kontrole by rovněž mělo podléhat zahraniční financování politických stran.

Závěrečné doporučení je pak spíše varováním, že snahy o zastavení pronikání čínské politické agendy se nesmějí změnit v kampaň zaměřenou obecně proti Číňanům nebo čínské kultuře jako takové.

CDT nedávno přinesly rozhovor se dvěma z autorů zmíněné zprávy. Tento rozhovor dále dokresluje některé aspekty problematiky čínského vlivu v Evropě. Jedna z klíčových myšlenek celé zprávy i navazujícího rozhovoru je fakt, že ČLR ve střední a východní Evropě soupeří o financování lokálních projektů s Evropskou unií, přičemž sofistikovaně využívá místních protievropských nálad. Prostřednictvím Čínou financovaných projektů však čínská vláda a komunistická strana získávají přímý vliv v dané oblasti. I když se jedná o investice soukromých firem, v mnoha případech lze jasně prokázat státní podporu. CDT jmenovitě zmiňují dvě země, kde ČLR dosáhla obzvlášť významných úspěchů. Jednou z nich je Srbsko, kde čínské společnosti investovaly již přes 3 miliardy dolarů, druhou je pak Česká republika s nechvalně proslulou kauzou prezidentova zmizelého poradce Jie Ťien-minga, bývalého šéfa skupiny CEFC.

Politický, hospodářský a mediální vliv

Zatímco ve střední a východní Evropě Čína využívá především politický a ekonomický vliv, v západní Evropě, kde je vzhledem k zavedenější liberální demokracii a bohatším finančním zdrojům těžší do této sféry proniknout, se Čína více zaměřuje na oblast médií. Kromě pokusů o získání rozhodujícího podílu v mediálních společnostech čínská vláda využívá placenou inzerci, aby v nezávislých západních médiích (často těch, jež procházejí finanční krizí a hledají nové zdroje) publikovala vlastní propagandu formou „článků“, které běžný čtenář nerozezná od původní reportáže (tuto praxi ČLR uplatňuje už delší dobu například v USA, ale i u nás).

Typicky se jedná o články o „vzkvétajícím Tibetu“, ale mohou to být i články ekonomického charakteru, články o kultuře apod. Uplatňování soft power, „měkké síly“, se tak podle některých již změnilo na „ostrou sílu“ (sharp power), což naznačuje, že „západní kultura“ je pro zbytek světa natolik přitažlivá, že si svou cestu nachází sama (soft power), zatímco čínská nebo ruská musí sáhnout k ostřejším prostředkům. Podle Kristin Shi-Kupfer by však bylo smysluplnější výraz „sharp“ chápat ve smyslu „bystrý, chytrý či sofistikovaný“, protože čínský vliv je (na rozdíl od ruského) „subtilnější a je mnohem těžší jej odhalit, přičemž [Čína] chytře využívá otevřenosti demokratických společností, pluralismu a svobody tisku k šíření vlastních stanovisek“.

Měkká čínská síla

Jiným účinným nástrojem čínské „sofistikované měkké síly“ jsou kromě často zmiňovaných Konfuciových institutů, které na rozdíl od předchozích let už nerostou jako houby po dešti, zejména různé asociace, svazy, kluby přátelství apod. Mnohé z nich jsou zakládány Číňany žijícími v zahraničí a často mají vazby na místní čínskou ambasádu nebo např. některé z čínských ministerstev.

Pro většinu Evropanů včetně politiků je Čína narozdíl od Ruska stále příliš vzdálená na to, aby růst jejího vlivu brali vážně. Někteří se proto z různých důvodů stávají hlásnými troubami čínské propagandy. Podle Mareike Ohlberg tak máme na jedné straně „evropské aktéry, kteří si osvojují rétoriku Komunistické strany Číny, a na druhé straně jsou zde komunistickou stranou financované organizace, které využívají různých nálad v rámci Evropy k jejímu rozdělení“.

Převzato ze Sinopsis.cz