Miloš Zeman opět míří do Číny a i tentokrát v doprovodu nejbohatšího Čecha a vlivného podnikatele, majitele firmy PPF Petra Kellnera. No co my víme, třeba se bude, stejně jako minule, protokol neprotokol, chtít domů svézt miliardářovým letadlem. A možná budeme i letos poslouchat hromadu nabubřelých řečí o nevídaných čínských investicích. A možná jim i letos zase někdo uvěří.

Po předešlé cestě jsme se jich naposlouchali až až. Všude se psalo o tom, jak masivně začne Čína investovat do českých firem, a to díky panu prezidentovi, který to ve své moudrosti, jež je nad naše chápání, všechno zařídil.

Pravda je ovšem taková, že jako obvykle šlo jen a jen o řeči, které – jak už je u našeho pana prezidenta ustáleným zvykem – nemají se skutečností mnoho společného. Příliv čínských peněz se zkrátka nekoná a jejich množství investované v Česku nestoupá. Dokonce je tomu přímo naopak. Objem čínského kapitálu v základním jmění českých společností od loňské březnové návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga klesl. O 198 milionů.

Snížil se i počet firem s čínskými majiteli. Dnes je jich už jen 2101, tedy o 35 méně než předtím.

To se nám to plazení před čínskými mocipány vyplatilo. Pro takový fenomenální úspěch už přece stojí za to nechat se zmlátit od agresivní čínské klaky, která v době Si Ťin-pchingovy návštěvy řádila po Praze, a pokud Čechy rovnou nemlátila, tak se jim aspoň snažila vyrvat tibetské vlajky z rukou, nemyslíte?

Že je ale Miloš Zeman proslulý názorovými veletoči, je obecně známo. Skoro by jimi mohl konkurovat akrobatům na visuté hrazdě z neméně proslulého Čínského národního cirkusu.

Bývaly časy, kdy ostře odsuzoval lidi, kteří kvůli zisku budou nechutně podlézat komukoli, kdo jim ho může přinést.

V roce 1996, když se ho Lidové noviny coby předsedy ČSSD zeptaly, co ho motivuje k politickému angažmá, odpověděl:

„Mou základní motivací pro pobyt v politice je zabránit v úspěchu těm, kteří kdyby k nám dnes přišli Číňané, si zítra nechají zešikmit oči na praktické chirurgii, pozítří se nechají infikovat žloutenkou, aby měli tu správnou barvu pleti, a popozítří začnou psát do svých kádrových dotazníků, že již od dětství milovali rýži.“

Jak razantní a jak zásadové, není-liž pravda? Uplynulo ale nějakých dvacet let a tentýž Miloš Zeman se lísá k čínskému prezidentovi se slovy:

„Nepřišel jsem vás poučovat o lidských právech, přišel jsem se k vám učit, jak stabilizovat společnost.“

Jistě – kde jinde se také stabilizaci společnosti učit než v zemi, kde ještě dnes, v 21. století, pořádají veřejné popravy na stadionech.

Když ale ani tohle nezabralo a žádné navýšení investic to nepřineslo, tak to už snad zbývá jen ta operace očí a nakažení žloutenkou. Co vy na to, pane prezidente?