Říká se, že kdekoliv na světě nakoupíte plný vozík zboží, tak v něm nemůže nebýt nějaká čínská produkce. Čínský masivní export ovládl globální svět. Malé, velké i největší prodejny ve všech koutech naší zeměkoule mají plné regály čínské výroby. Zásadní konkurenční výhodou čínského zboží většinou není prvotřídní kvalita, nýbrž cena. Nadprodukce čínského původu byla vykoupena její nízkou cenou práce v těžkých podmínkách, masivní devastací životního prostředí a tlakem represivního režimu. Čína navíc porušovala všechny zvyklosti a pravidla volného mezinárodního obchodu a těžila z nedůslednosti a naivity zejména USA a západní Evropy.
Dnes má čínský prezident a náčelník komunistické strany Číny ambice nejvyšší, včetně snahy, aby se Čína stala dominantní světovou velmocí 21. století.
Letošní rok změnil vše. Čína kromě exportní nadprodukce svého zboží vyvezla do zbytku světa i svůj záhadný prý netopýří koronavir. Jenže se stále spekuluje o tom, že ten virus mohl vzniknout i jinde a jinak než na tržišti ve Wu-chanu, a sice v místní vojenské laboratoři. Ať tak či onak, zásadním způsobem zasáhl celosvětovou populaci. Důsledky jsou devastující ve všech sférách společenského života, jde v prvé řadě o životy a zdraví lidí (včetně duševní újmy všech generací), ale i o dopady do ekonomiky, a to zejména do oblasti veřejných rozpočtů.
Prognózy dalšího vývoje jsou stále nejisté. A světe, div se, nejvíce na celosvětové pandemii vydělává její stvořitel komunistická Čína. I na domácím poli to čínského vůdce Si Ťin-pchinga ještě posílilo. Čína vyvezla zdravotnické a ochranné pomůcky do celého světa a zároveň ještě zvýšila vývoz i dalšího zboží. Rozšířil se rovněž seznam zemí, kterým Čína poskytuje úvěrové zdroje. Čína je největším poskytovatelem úvěrů na světě a pozici věřitele si náramně užívá. Posiluje to její vliv v mnoha regionech světa. Čína většinou neinvestuje, ale spíše uplatňuje v praxi vlivové akvizice, platí to i o jejích aktivitách v České republice. Stačí úvěr Agrofertu a trocha peněz fotbalové Slavii…
Čína však doma pumpuje obrovské zdroje do dalších inovací v oblasti informačních technologií a umělé inteligence. Některé konkrétní produkty nejprve testuje na svém území. Slouží i k plošnému social screeningu občanů Čínské lidové republiky, zejména jiných etnik a kritiků režimu. Mocný Velký bratr má oči a uši všude. Monitorování všech kontaktů různých osob a komunit je velmi důkladné a masivně vstupuje do soukromí sledovaných. Čínské hackerské továrny umějí tyto metody aplikovat de facto kdekoliv v globálním měřítku. Čína si vytváří svůj vlastní alternativní svět. O to více je zarážející, že tyto čínské „progresivní“ metody (omezující svobody a práva osob) inspirují v dnešním nouzovém stavu různé jakoby experty i u nás. Od svobody k nesvobodě to pak nebývá nekonečně daleko, předehrou je obvykle nějaká překlenovací soft fáze a pak šup do totality. A zdaleka dnes nejde jen o Čínu. Různé autoritativní sklony mají i lídři jako Putin, Erdogan, Orbán a jiní, ale i náš premiér.
Ten se ovšem nyní stává obětí sebe sama. Sedí již na tobogánu, který se řítí z kopce. Účet za jeho éru však bude našim účtem společným, bohužel. Politikův konec (i antipolitikův v čele vlády) nastává tehdy, když většinově vzbuzuje směsici těchto tří pocitů – pohrdání, výsměchu a v nejlepším případě soucitu. K neomezenému vládci Si Ťin-pchingovi má Andrej Veliký daleko, předaleko, i když by tak rád chtěl mít vše a být všemi milován a všemi uznáván, a moc by chtěl patřit mezi nejmocnější z mocných. Neměli bychom zapomínat ani na jeho servilní vítání čínských letadel. Vzpomínáte?
