Si Ťin-pching je nejen předsedou strany, hlavou státu a nejvyšším velitelem armády, ale stojí i v čele reforem, bezpečnostních služeb a ekonomiky.
„Jestli naše strana nedokáže zajistit ani bezpečnost potravin, budou se lidé ptát, zda jsme kompetentní vládnout celé Číně.“ Těmito slovy varoval Si Ťin-pching představitele Komunistické strany Číny po svém zvolení prezidentem, píše britský týdeník Economist.
Podle něj to byl pozoruhodný výrok na předsedu strany, která vždycky tvrdila, že se těší podpoře „lidu“. Naznačil, že Si Ťin-pching ví, že stížnosti na nekompetenci úřadů a korupci mohou přerůst v něco horšího.
Si Ťin-pching pak nechal zatknout desetitisíce činitelů, kteří se dopustili nějaké chyby, a vyhlásil korupci intenzivní válku, jakou komunistická strana nepamatuje od převzetí moci v roce 1949. Mnoho lidí si myslelo, že prezident si počíná správně.
Dnes ale Čína zažívá největší skandál státního zdravotnictví za mnoho let. Do státních zdravotních středisek byly prodány vakcíny z černého trhu v hodnotě desítek milionů dolarů, s prošlou platností a špatně skladované, a střediska je navíc prodávala pacientům za peníze.
Na obyčejné lidi nemělo Si Ťin-pchingovo tažení proti korupci žádný dopad. Korupce jejich život provází dál. Nedávno se dokonce objevily náznaky nespokojenosti s prezidentem v řadách elity – oficiální média si otevřeně stěžují na nejrůznější omezení, jimiž se musí při psaní řídit. Jeden přední podnikatel napadl hlavu státu ve svém mikroblogu a z funkce odstoupil jistý znechucený šéfredaktor.
Si Ťin-pching získal větší moc než kterýkoli jiný čínský vůdce od dob Mao Ce-tunga. Měla mu umožnit realizaci úkolů. Co se tedy zvrtlo? Si musel nutně narazit na nesouhlas.
Mnoho představitelů se zlobí, protože jim narušil systém dohod, na jehož základě fungovali a který jim sliboval, že si budou mastit kapsu, dokud korupce nebude bít do očí a dokud oni budou svou práci vykonávat dobře.
Si Ťin-pching však také zjistil, že touha po moci je spalující a neponechává prostor na nic jiného. Během tří a půl roku nahromadil podivuhodným tempem množství titulů.
Je nejen předsedou strany, hlavou státu a nejvyšším velitelem armády, ale stojí i v čele reforem, bezpečnostních služeb a ekonomiky. Posvátné „kolektivní vedení“ šlo v praxi přes palubu. Jeden analytik vystihl situaci slovy, že Si Ťin-pching je „předseda všeho“.
Prezident opovrhuje stranickým zákazem kultu osobnosti, který byl zaveden v roce 1982, aby se předešlo další epizodě maoistického šílenství. Oficiální média píší o „strýčkovi Si“ a jeho manželce, zpěvačce lidových písní Pcheng Li-jüan, říkají „mamka Pcheng“.
Video s tanečkem, který se jmenuje „Strýček Si miluje mamku Pcheng“ shlédlo od března přes 300 tisíc lidí. Nedávno se objevily zvěsti, že prezidentovi to už připadá přehnané, takže z internetu byla stažena nejservilnější videa, jako například jedno z názvem „Východ je už zase rudý“, které přirovnávalo Si Ťin-pchinga k Maovi.
Mnoho lidí má sklon považovat tento kult osobnosti za neškodnou legraci. Si Ťin-pching není Mao, kterého tyranská povaha a láska k nekritickému obdivu k vlastní osobě dovedly až k násilnostem kulturní revoluce.
I když se někteří starší Číňané ošívají nad stylem, který tolik připomíná minulost, nic nenaznačuje, že by Čína stála na prahu dalších podobných hrůz.
Si však nemusí zacházet do takových extrémů jako Mao, aby byla koncentrace jeho moci škodlivá. Ještě nemilosrdněji než proti korupci bojuje proti disidentům.
Tak brutálně Čína proti svým kritikům nezasahovala od potlačení protestů na Náměstí Nebeského klidu v roce 1989. A cenzoři internetu se mohou přetrhnout, aby vymazali rozhořčené reakce občanů na skandál s vakcínami.
Zásahy proti kritikům a posilováním vlastní moci si však Si Ťin-pching ani nekupuje bezpečnost, ani nepřispívá k stabilitě Číny.
Jeho nemilosrdní vyšetřovatelé korupce si spíš vyřizují osobní účty a moc se nesnaží zajišťovat, aby zákony platily pro každého stejně. A zastrašování médií má za následek jejich neochotu odhalovat skandály jako ten s vakcínami. Když o nich konečně napíšou, tyto aféry ještě víc ohrožují důvěryhodnost strany i Si Ťin-pchinga.
Prezident sliboval, že „rozhodující roli“ začnou hrát tržní síly a že bude panovat vláda práva. Své zemi však Si nepřináší ani stabilitu, ani svobodu a o stabilitě své vlády nepřesvědčuje ani okolní svět. V zahraničí rostou obavy z jeho moci a jeho agresivní pokusy ovládnout Jihočínské moře přiměly země po celé Asii, aby se těsněji přimkly ke Spojeným státům.
