Odolní zájemci si mohli 12. února přečíst rozhovor Haló novin s Čang Ťien-minem, velvyslancem Čínské lidové republiky v ČR. Velvyslanec vysvětluje, že se ke vztahům mezi zeměmi nemá přistupovat ideologicky a že se Ujgurům v Číně nijak neubližuje. A nemáme se bát čínských jaderných technologií.

Tazatel Roman Blaško soudruhovi velvyslanci nadhodil otázku: „Jak hodnotí čínská strana možné vyloučení čínské společnosti z tendru na výstavbu nového jaderného bloku v elektrárně Dukovany?“

Výraz strana je tady zvláště vhodný, ačkoliv to tak tazatel nejspíš nemyslel. O všem v Číně rozhoduje komunistická strana, v posledku pak její vedení. Aspoň víme, že dotaz byl položen skutečně kvalifikované osobě.

Soudruh velvyslanec Čang Ťien-min vykládá: „Čínská strana si je vědoma příslušných zpráv z českých médií a vyjadřuje nad tím vážné znepokojení. Čínská strana je zásadně proti tomu, aby česká strana zobecnila koncept národní bezpečnosti a vytvořila tak umělé překážky pro vstup čínských společností na český trh. Takový postup se odchyluje od zásad spravedlivé hospodářské soutěže, porušuje mezinárodní ekonomická a obchodní pravidla, narušuje běžný tržní řád a poškozuje legitimní práva a zájmy čínských podniků.“

To je zajímavé. Co je to „zobecnila koncept národní bezpečnosti“? To bude asi nějaká nová komunistická hantýrka. Možná by nám to měl objasnit nějaký sinolog, ale sinolog pokrokový, co leští dveře na čínské ambasádě a hlásá, že nemáme věci vidět černobíle. Než nám to někdo správně vysvětlí, abychom nepropadali nějakým „nedovoleně kritickým názorům“, zůstaneme u svého zastaralého buržoazně-demokratického přesvědčení, že to asi znamená, že totalitám a autoritářským režimům nevěříme, ani kdyby vynalezly funkční jadernou fúzi. Nejde o to, že bychom si snad mysleli, že jim ty mašinky nefungují. To věříme v některých případech dokonce i Rusům. Nám prostě, abychom nechodili kolem horké kaše, vadí způsobit jakoukoli závislost naší země na režimu, který to využije k vydírání. Už jsme to zažili s komediemi kolem politiky „jedné Číny“ a výhružek předsedovi senátu kvůli návštěvě Tchaj-wanu. (Když je tedy Čína jen jedna, proč v Pekingu tak vadí, když tam někdo zajede?)

Soudruh velvyslanec nás může stokrát přesvědčovat, že se Ujgurům neubližuje, ale bylo by to mnohem přesvědčivější, kdyby v zemi existovala nezávislá média, nebyl tam cenzurovaný internet, nemizeli kritici režimu. Pak bychom se o tom mohli přesvědčit od jiných svědků, než je příslušník vládnoucí vrstvy, který rozhodně není placen za to, aby nám říkal pravdu. Nemůžeme věřit někomu, kdo nevěří ani svým vlastním obyvatelům, věřit zemi, kde není ani náznak svobodných voleb. Rusko se ještě pokouší aspoň budovat Potěmkinovy vesnice jakýchsi voleb a referend, aby bylo co vykládat prosťáčkům, ale Číňané se nenamáhají ani takhle.

A hlavně, což by se asi čtenářům Haló novin nelíbilo, proč bychom vůbec něco měli věřit komunistům? Vzešlo z toho někdy něco dobrého?