Soudruh nás poučil. Čínský velvyslanec v ČR Čang Ťien-min prý nevidí důvod, proč by Čína a Česká republika trvaly na ničení vzájemných vztahů, které jsou v zájmu lidu obou zemí. Uvedl to v rozhovoru s ČTK na téma plánované cesty předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan.
Čínský velvyslanec nám sdělil: „Dobré čínsko-české vztahy jsou v nejlepším základním zájmu lidu obou zemí. Stále jsou zde však bohužel lidé, jejichž tělo vkročilo do 21. století, ale jejich mysl stále zůstává v době studené války. Nezohledňují fakta a považují ideologii a politické účely za základy všeho. Takový přístup je jako jet na kole, kterému spadl řetěz, a bez ohledu na to, jakou silou šlapete do pedálů, stejně nemůžete držet krok s dobou spolupráce, rozvoje, vzájemného prospěchu a společného zisku.“
Obdivujeme barvitost velvyslancova orientálního vyjadřování. Zvláště ten obraz, jak někam vstupuje tělo a duch se zdráhá. S tím mají v Číně značné zkušenosti. Mnoho těl takhle zavírají do koncentračních táborů a porcují na orgány, které pak na kšeft prodávají při provádění transplantací. Duch se samozřejmě poněkud vzpouzí, protože se mu zavírání těl a porcování nezdá správné.
Plně s panem soudruhem velvyslancem souhlasíme v tom, že některé duše stále setrvávají v době studené války. Třeba vedení Komunistické strany Číny, které se nedokázalo rozejít s duchem Mao Ce-tunga a jeho zločiny. V tomto případě je Mao již tělesně poměrně neživotný, ale duch jako zombie straší dál. Zřejmě vlivem jakési psychologické projekce s. velvyslanec vylíčil stav mysli komunistického vedení: „považují ideologii a politické účely za základy všeho“. Proto čínský internet odřízli od světa, cenzurují jakoukoli zmínku o dalajlamovi a masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, našli si falešného pančenlamu, umlčovali lékaře, kteří upozorňovali na šíření nového koronaviru. Ideologie komunistické strany musí zůstat neposkvrněná, a když jí neodpovídají fakta a něco v zemi drhne, běda faktům. Žijeme v 21. století a duch čínského komunismu v polovině minulého století, v době Stalina.
Velvyslancův perlomet svou munici chrlil i dál: „Ohledně motivů rozhodnutí českého představitele o návštěvě Tchaj-wanu existuje mnoho verzí v novinách. Nezáleží na tom, jaký ve skutečnosti ten motiv je, stále to není omluvou pro porušení suverenity a územní celistvosti ostatních zemí. Žádná ze zemí včetně České republiky by netolerovala návštěvu cizího představitele na svém území, který by tam přijel za účelem otevřené podpory separatistických aktivit.“
To se tedy mýlí. Na tom, jaký je motiv návštěvy předsedy Senátu na Tchaj-wanu, záleží. Vztahy s Tchaj-wanem jsou pro nás užitečné, zatímco vůbec k ničemu nevede podlézání totalitnímu režimu. Pokud jde o toleranci, už tady tolerujeme propekingského prezidenta a jeho partu, která si dělá své kšefty a na zájmy země nemyslí ani vteřinu. Bylo by dobré pochopit, že normální vztahy budou existovat tehdy, až bude druhá strana upřímná, nebude si tady získávat politiky a podnikatele jako své tajné vojáčky a agenty, nebude krást duševní vlastnictví, nebude nám sem vysílat „podnikatele“, které pak sama vyšetřuje za korupci, a nebude nás vydírat. Také by bylo dobré si uvědomit, že značná část lidí u nás už nežije duševně ve feudalismu a pohrdá akty ukazujícími poddanskou pokoru a odevzdanost.
Pan soudruh velvyslanec to má jistě těžké. Musí se chovat tak, jak mu to z ústředí nařídili. Ale dělá to nejspíš dobrovolně, tak ho za hru v této komedii nemůžeme ani pochválit, ani mu děkovat, ani ho litovat.