V Německu se v médiích vede diskuze, kolik demokracie jsme ochotni obětovat při boji s covidem. Lze vůbec „lidská práva“ omezovat a zachovat si demokracii, nebo je to nenápadný přechod k diktatuře?
Německá publicistka Gertruda Höhler napsala knihu s názvem „Lidská důstojnost je nedotknutelná“ (Die Würde des Menschen ist unantastbar). Titul knihy je převzat z 1. článku německé ústavy a nechává nás již tušit, o čem kniha je. Kolik svobody a lidských práv můžeme obětovat, abychom se uchránili před čínským virem? Lze vůbec lidská práva omezit ve jménu ochrany obyvatelstva?
Největší obavy autorky jsou z nenávratných změn, které již nastávají – autoritativní režimy v čele s Čínou z této pandemie profitují a demokracie prohrává. Demokratické země se pomalu posouvají směrem k diktatuře a obyvatelstvo si toho ani nevšímá. Probudíme se po konci této krize do demokracie, anebo budeme již v diktatuře? Budeme žít ve stejné liberální demokracii, kterou jsme zažili před příchodem čínského viru? Odpověď není hezká – Gertruda Höhler tvrdí, že ne.
„Ve jménu corony se stanou autoritativní režimy mocnějšími, protože používají tento virus jako zbraň,“ tvrdí autorka. To jsou silná slova, ale dle mého názoru jsou velmi blízko pravdě. Západní země včetně té naší se za posledních osm měsíců již připravily o velkou část svých práv a svobod a nelze se zbavit pocitu, že vlády v mnoha zemích našly zalíbení v zákazech a příkazech.
Zde jenom malý přehled – již nám přijde zcela normální, že děti nechodí do školy, jsou zavřené obchody kromě těch velkých, nemůžeme chodit do restaurací, hospod či barů, mladí nechodí do tanečních, nemají se kde seznamovat, cestování je téměř nemožné, v noci nesmíme chodit ven, přesně víme, kolik zákazníků je povoleno na čtvereční metr… a mohl bych pokračovat hodně dlouho.
Zvykáme si na nesvobodu a to je nebezpečný stav. Nežli se pustím do poslední úvahy, chtěl bych se pozastavit nad tím, že vláda začíná, a to za podpory některých opozičních stran, uvažovat o povinném očkování, které ovšem zas úplně povinné prý nebude, ale ten, kdo se nechá očkovat, bude mít průkaz, který mu umožní cestovat, a teď to nejdůležitější, nebude muset nosit roušku.
Pozastavil se někdo z čtenářů nad tím, co tato symbolika znamená? Na první pohled každý pozná, kdo je očkovaný a kdo ne. Jaký to bude mít dopad na ty neočkované? Jak bude státní moc zjišťovat, jestli ten, kdo nemá roušku, je skutečně očkovaný? Budou se provádět osobní kontroly? Přiblížíme se o další krok k „policejnímu státu“?
Nahradí rouška židovskou hvězdu?
Někomu zemře dědeček na čínský virus a on hned na ulici pozná ty „nebezpečné živly“, protože budou mít roušku? Budeme pořádat hon na čarodějnice a trestat ty, kteří se nenechají očkovat?
Nemohu si pomoci, ale tento stav by znamenal, že rouška, pomocí které by šlo velmi jednoduše identifikovat neočkované, by nahradila žlutou hvězdu z období nacismu. Společnost by se rozdělila ještě víc a lze počítat s diskriminací a násilím, protože „ten s rouškou“ bude znamenat pro ostatní nebezpečí nákazy. Jaký bude další krok? Budeme označovat lidi, kteří v sobě nosí virus HIV či hepatitis B? Nebylo by to bezpečnější?
Lidská důstojnost je nedotknutelná – co na to říká Ústava ČR? Článek 1 zní: „ Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“
Měli bychom si dávat pozor, kolik svobody si ještě necháme vzít ve jménu čínského viru, abychom se neprobudili do diktatury. A nezapomínejme, kdo z tohoto viru má výhody. Ano, je to Čína, která jako jediná ekonomická velmoc z tohoto viru profituje a bude mít ekonomický růst i v tomto roce. Strach, který přišel z Číny společně s virem, nám bere svobodu a demokracii!
