Komunistům nestačí jen to, že proti náboženství bojují. Občas na ně dolehne i pokušení si ho přizpůsobit pro své účely. Výsledky mohou působit někdy dost komicky. Věc je ale dost vážná.

Na webu Nationalreview.com píše komentátor Cameron Hilditch: „Počátkem roku jsme se dozvěděli o záměru Komunistické strany Číny vytvořit vlastní, státem schválený ‚překlad‘ bible. Křesťanské Písmo zjevně není tak přístupné ortodoxii KS Číny, jak by si politbyro přálo.“ (Psal o tom The Wall Street Journal.)

O co jde? „Podle státní tiskové agentury Sin-chua sestavila strana koncem loňského roku skupinu poslušných a poddajných ‚učenců‘ a pověřila je ‚vypracováváním přesných a autoritativních interpretací klasických doktrín, aby držely krok s dobou‘. Jinými slovy, KS Číny plánuje změnit Písmo svaté v další část režimní propagandy tím, že je přepíše k nepoznání.

Ještě nemáme přístup k celé biblické ‚verzi předsedy Si‘, ale první plody tohoto špinavého snažení byly zveřejněny minulý týden, kdy vládní tisk vydal učebnici pro středoškoláky. Učebnice, která slouží k výuce ‚profesní etiky a práva‘, obsahuje pasáž z osmé kapitoly Evangelia podle sv. Jana. Tato pasáž líčí slavný příběh ženy, kterou Ježíšovi nepřátelé přistihli při cizoložství a předvedli ji před soud.“

Pro ty, kteří příběh dosud nečetli, zde je originál, jak se objevuje v Janově evangeliu (Jan 8,2-11, podle českého ekumenického překladu):

Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.

Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“

Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“

A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“

A teď jak si to upravili podle představ Komunistické strany Číny Je to tam skoro stejné slovo od slova – až do okamžiku, kdy je Ježíš ponechán o samotě se ženou, kterou farizejové před něj přivlekli. Pak to ovšem začne být úplně jinak:

Když dav zmizel, Ježíš hříšníci ukamenoval k smrti se slovy: „I já jsem hříšník. Ale kdyby právo mohli vykonávat jen lidé bez poskvrny, právo by bylo mrtvé.“

To je skutečně poměrně zásadní zásah do textu. Autor k tomu píše: „Netřeba dodávat, že tato změna je rouhačská a urážlivá pro křesťany, ale udělali bychom dobře, kdybychom pochopili, proč se KS Číny rozhodla ji provést. Příběh o Ježíši a cizoložnici je ve své původní podobě pro stranu zjevně nepřípustný. I když všechno až do doby, kdy Ježíš zůstane sám se ženou, může být asimilováno, jejich závěrečný rozhovor je diskvalifikován a nahrazena něčím nejen snesitelným, ale i užitečným pro KS Číny. Takové rozpory mezi biblí KS Číny a jejím zdrojovým materiálem vypovídají mnohé o tom, co politbyro vidí jako nesmiřitelné rozdíly mezi západní a čínskou civilizací.“

Tady komunistické myšlení naráží na jeden podstatný rys křesťanství, totiž skeptický postoj k účinnosti právních požadavků v duchovní oblasti. (V historické praxi se to mnohokrát zvrhlo, ale v křesťanství se nikdy světská moc nepovažovala za nadřazenou duchovní.) Teolog „Philip Sherrard poznamenává, že křesťanství je mezi abrahámovskými náboženstvími jediné, kterému chybí božsky ustanovená politická ústava nebo legislativní program. Jak Tóra, tak Korán ukazují Boha, který přikazuje svým lidem, aby se zformovali do specifické politické struktury, kterou jim dodává a vyžaduje samo božstvo. Křesťanství naproti tomu převádí božské drama z právního klíče do existenciálního.“

Politické důsledky toho jsou zřejmé. Nemůže-li stát tvrdit, že ztělesňuje Boží záměry na Zemi, které se uskutečňují v oblasti svědomí, pak je vláda omezena právy svědomí, která nemůže porušovat.

A to je pro komunistický režim nepřekonatelný problém. Redaktoři KS Číny nechávají „komouše“ Krista ještě informovat nešťastnici, kterou se chystá zabít, že kdyby trest smrti vykonávat jen muži bez poskvrny, „tak by zákon byl mrtev“. Jenže to byl komunisté nemohli nerušeně vládnout, kdyby si někdo nárokoval vyšší autoritu ve výkladu morálky, než mají podle jejich mínění oni. Všude, kde se uchytí křesťanství, je autorita státu brzy považována podřízenými občany za podmíněnou.

„Z historického hlediska mají absolutní nároky náboženství také absolutní nároky na stát. Křesťanství nebylo vůči této tendenci imunní, ale bylo jediné, kdo odmítal myšlenku, že stát může nebo by měl ztělesňovat Boží plán na záchranu lidstva.“

Proč čínští komunisté všechna náboženství rovnou nezakážou, jako to kdysi udělali komunisté v Albánii? Nebo proč nezaujmou jasně vyhraněný a nepřátelský postoj, jako to udělali vládci v SSSR? V mnoha ohledech se to podobá tomu, jak čínské politbyro dává přednost státnímu kapitalismus před marxismem-leninismem starého východního bloku. Komunistická strana pochopila, že dlouhodobému přežití komunistického superstátu lépe poslouží, když se „elementy“ ideově nepřátelské vůči režimu, nebo aspoň potenciálně nepřátelské, spíše ovládnou a ovlivní, než aby se přímo zničily. Proč rušit úřad pančenlámy, když strana sama „napomůže“ najít božského převtělence a vytěsní tak toho, kterého vybral dalajláma? To přece komunisté poznají nejlépe, kde se vtělilo nějaké tibetské božstvo, co nějaký dalajláma.

Nový čínský komunismus je charakteristický snahou o sociální kontrolu, nikoliv o sociální revoluci. Takže je dovoleno provozovat kapitalismus i náboženství, ale tak nějak na čínský způsob.