Česká katolická církev čelí skandálu dlouhodobého sexuálního znásilňování knězem. Otevřeli ho reportéři serveru Seznam Zprávy Jiří Kubík a Sabina Slonková. Reportáž se jmenuje Tajný případ: První důkazy, že církev tajila svědectví o sexuálním zneužívání a byla publikována 20. března 2019.

Někteří biskupové a další církevní představitelé se zcela zřetelně v této reportáži i v následných stanoviscích nechovají správně, neboť zjevně považují své církevní procesy a instituce za nadřazené státu. Jak jinak si vysvětlit, že se při zjištění pravděpodobné trestné činnosti neobrátili na policii?

Farář v Žirovnici na Vysočině měl podle reportáže televize Seznam od roku 1993 dlouhodobě znásilňovat konkrétní ženu, která se představila jako „Hana“. Farářovo obtěžování potvrdily i další ženy. Později byl farář přeložen do jihočeských Velhartic.

Výpovědi působí velice autenticky. Zásadní charakter tohoto skandálu je však především potvrzený i tím, že Vatikán dal pokyn diecéznímu biskupovi v Českých Budějovicích, aby tohoto kněze postavil mimo službu. Biskup Vlastimil Kročil vydal stanovisko, v němž se omlouvá obětem a přiznává, že o případu ví již tři roky. Za celé tyto tři roky ho ale nenapadlo oznámit věc na policii, jakkoli sám prováděl církevní vyšetřování.

Je zarážející, že v české katolické církvi, která tolik vytrpěla v dobách komunismu a která i v moderních dějinách dala národu tolik myšlenkově velikých a statečných osobností, panují tak středověké poměry, že si diecézní biskup může myslet, že jsou církevní procesy a instituce dostačujícím instrumentem při řešení něčeho tak děsivého a strašného jako je znásilňování. Církev se opakovaně v prohlášeních omlouvá obětem a zdůrazňuje, jak bere věci vážně, ale v případě velhartického faráře přitom nekontaktovala policii. Vlastimil Kročil ve stanovisku navíc uvádí, že případy znásilnění jsou již promlčené.

Je to neobyčejně strašná situace. Biskup zřejmě vůbec netuší, že on není tou správnou institucí, která má prohlásit případ za promlčený. Jestli o něčem tak zločinném, jako je znásilnění, věděl tři roky, jak sám uvádí, tak je zarážející, že se neobrátil na policii. Ty tři roky, po které to biskup Kročil věděl, trápil se (jak sám uvádí), ale zároveň věc tajil, jsou zcela neskutečné. V takovém otřesném případě by byly i tři dny otálení jasnou chybou. Linku 158 lze informovat za tři minuty a k výpovědi na policii jsou potřeba nanejvýše tři hodiny. Tyto tři roky jsou ostudnou vizitkou právního nevědomí českobudějovického biskupa. Takového nevědomí, jež zavání zakrýváním trestné činnosti, zřejmě s naivním motivem, že tak brání pověst církve.

Nelze také nevidět, že přístup českého primase kardinála Dominika Duky vede ke zlehčování problému, který otřásá církví v celosvětovém měřítku. Duka se zúčastnil nedávného summitu všech národních církevních představitelů, na němž papež František velice důrazně a pomocí názorných prezentací utrpení obětí varoval před zamlčováním sexuálních deliktů. Přesto Duka pronesl před kamerou blazeovaný proslov o mediální hysterii a okrajovosti celého problému. Jinými slovy, vůbec nepochopil, co od něj chce jeho šéf v Římě.

Televize Seznam přinesla průlomovou a důležitou práci, které lze těžko něco vytknout. Možnost, že je kněz nevinný, sice nelze vyloučit až do vyšetření policií a rozhodnutí soudu, ale omluvy samotné církve obětem, zásah Vatikánu a suspendování zřejmého pachatele mluví až příliš jasnou řečí. To hlavní pro osud církve je ale to, že si představitelé církve v jednom případě – v případě českobudějovické diecéze – neuvědomují svoji roli před zákonem a v druhém případě – v případě samotného kardinála Duky – zlehčují a marginalizují celý fenomén zneužívání. I kdyby jen jednomu z nejmenších bylo ublíženo, komu bylo podle evangelia ublíženo? Touto otázkou lze parafrázovat slova Ježíše Krista z evangelia podle Matouše.

„Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných, mně jste učinili.“

Církev si svojí nedůsledností ve skandálu velhartického kněze hraje s ohněm. Jestli okamžitě nezmění svůj přístup a nepřestane si hrát na instituci nadřazenou státu v trestních kauzách, tak se zcela znemožní. Nemůžeme si dovolit debakl a bankrot jedné z klíčových tradičních institucí, na kterých stojí soudržnost a pozitivní směřování pluralitní společnosti, která je již tolik znejistěná mizením pevných bodů na mapě našich hodnot.