Pojmenování Vedoucí kolotoče pro sebe používá anonymní šéf dezinformačního Aeronetu. Škoda. Kdyby bylo toto jméno volné, mohl by ho pro sebe použít Andrej Babiš. Když už je ale obsazeno, spokojme se s označením „ředitel cirkusu“. A není to zas taková legrace, jak by se mohlo zdát, protože jde ve skutečnosti o pochopení jedné ze strategií, jakou tento oligarcha na své cestě za úspěchem zvolil.

Všechno už tu někdy bylo. Cirkus, to je neobvyklá podívaná, která vyžaduje ohromnou reklamu slibující jedinečnou podívanou. V podstatě tak, jako dnešní byznys a politika. Racionalita jde stranou, důležitý je efekt.

Čtenáři nejspíš znají pojem „barnumská reklama“. Někteří si možná ještě pamatují, od čeho je odvozeno. Od pána, který se jmenoval Phineas Taylor Barnum (1810 – 1891).

Kdo to byl, se mohli dočíst už čtenáři Ottova slovníku naučného. Barnum jako mladý muž dorazil „v roce 1841 velmi zbědován do Nového Yorku. Zde všelijak se protloukal životem: prodával bible, psal do novin, najal si černošskou společnost taneční a pod., r. 1842 však podnikl spekulaci větších rozměrů zakoupiv Scudderovu velkou sbírku kuriosit, kterou pak pode jménem ‚American Musaeum‘ vystavováním zajímavých zvláštností, hlavně však záplavou lákavých návěští, insertů a vůbec nejfantastičtější, nikdy nebývalou reklamou tak zvelebil, že se stala nejmilejším zábavním místem Novoyorčanů.“

Aby ne. Už tehdy odhalil princip odhalený ve hře Voskovce a Wericha: „Je to blbost, bude se to líbit.“ A jeho heslem bylo „vždycky najít něco malého pro každého“.

Jak dále čteme, pan Barnum „při tom ve třech letech získal 100 000 dollarů. V tomto museu často těžké zkoušce podroboval důvěřivost obecenstva představuje mu tu japonskou mořskou pannu, tu vlnatého koně, jindy bílou černošku a pod. sensační předměty; ale s největším potkal se úspěchem našed pětileté, ku podivu malé, ale dobře urostlé dítě, které hned ukazoval jako jedenáctiletého trpaslíka Torna Thumba (Palečka).“

Barnum „stal se tak typickým představitelem odvážné podnikavosti, jež chvástavou reklamou, drzostí, ale i vtipem, chytráctvím a nevyčerpatelnou vynalézavostí dovede téměř geniálně kořistiti ze zvědavosti a naivnosti lidské, a proto dostalo se mu i názvu ‚krále humbugu‘, po názoru jeho krajanů nikterak nečestného.“

A to už se klidně můžeme přenést do dnešní doby. Andrej Babiš je také „králem humbugu“, který dokáže „téměř geniálně kořistiti ze zvědavosti a naivnosti lidské“.

Cirkus je světem zdání, který dokáže přesvědčit publikum o reálnosti předváděného. Ukazuje milá zvířátka i šelmy, krásné akrobatky i zrůdy, kouzelníky i „vědecké“ hypnotizéry. K cirkusu patří, že putuje a na místě velkolepého zážitku zůstane zválená tráva, zvířecí trus, piliny a dojmy v hlavách diváků.

Platících diváků.

Barnum jim předvedl „bílou černošku“ a oni za takovou pitomost rádi zaplatili. Protože kde jinde tohle vidíte, ne? Doteď nám tajili, že něco takového existuje. Sdílejte, než to smažou.

Po panu Barnumovi je pojmenován takzvaný Barnumův efekt, totiž reakce lidí na různé charakteristiky vlastní osoby, které dotyční považují za zvláště pasující na ně konkrétně. Jsou to ovšem výroky natolik obecné, že sice skutečně sedí, ale kvůli své univerzálnosti nemají žádnou hodnotu. Šarlatáni to používají, aby (platící) prosťáčky přesvědčili, že mají nějaké mimořádné schopnosti. Ale pozor, podléhají tomu i lidé jinak velmi inteligentní.

Je to speciální případ lidské vlastnosti přijímat téměř jakoukoliv falešnou zpětnou vazbu ohledně své osobnosti. Dále pak je možné přesvědčit lidi o tom, že spolu souvisejí věci, které nic společného ve skutečnosti nemají, aspoň z hlediska nám známé kauzality, třeba znamení horoskopu a lidská povaha. Lidé se nechají fascinovat malou částí a zapomínají na celek.

Když to přeneseme do politiky, Babiš používá Barnumův efekt tak, že se snaží velké části populace namluvit, že jim rozumí. Všichni lidé totiž – podle jedné židovské moudrosti – žijí s pocitem:

Že mají málo peněz a hodně rozumu.

A také:

Že jsou bez své viny bezmocní a nepochopení.

Že jsou vykořisťovaní a ohrožení.

Že jsou vydáni na pospas pochybným expertům a manipulátorům.

Že vůbec nejsou tak šťastní, jak si třeba mysleli, nýbrž nešťastní a štěstí jim někdo jen namluvil a když ne štěstí, tak přijatelnou spokojenost.

Že všude je samé tajemství a spiknutí, ale oni jsou jen krůček od odhalení všeho (když se jim trochu pomůže.)

Jak ukázaly mezinárodní výzkumy, lidé ve všech kulturách budou věřit, když jim někdo řekne, že v nich dřímají nevyužité možnosti, že snadno nepodléhají lžím (selský rozum, vysoká škola života, zdravý instinkt pracujícího lidu) a že touží po jistotě a bezpečí (no jasně, jak jinak).

Babiš se, stejně jako další politici, kteří chtějí získat mnoho voličů a nestačí jim jen radikálové, snaží vypadat umírněně a jako člověk středu. Na každém místě říká něco jiného, co se zrovna hodí. V Praze a na venkově, doma a v Evropě. Pokud se objeví nějaký rozpor, lidé mají spíše tendenci věřit tomu, že politik byl osvícen a změnil názor, nebo že některé věci říká, aby přesvědčil „ty druhé“, ale ve skutečnosti si myslí to, co se líbí nám.

Už chápete, proč jsou volební slogany a billboardy tak nic neříkající a obecné? Právě proto. Heslem „spravedlnost“ nikdy nic nepokazíte. („… pro všechny.“ „Už dost bylo…“ „Změna.“ „Zasloužíte si…“)

Těchto technik dokázali využívat podomní obchodníci a dámy, co věští z ruky. Heslo zní: vypadejte a jednejte tak, že sami věříte tomu, co říkáte. Ke starým technikám, kdy zkušená osoba pracovala s tím, co poznala z řeči těla, oblečení, pohlaví, věku a místa, se dnes přidávají znalosti z průzkumů, které o jednotlivých skupinách obyvatel vypovídají, čemu dotyční věří, co chtějí, čeho se bojí a co jim lichotí.

Ono spojování věcí, které spolu nesouvisejí se dá ukázat na grafu kolujícím po internetu, který dokazuje, že Kalousek byl naprosto neschopný ministr financí, protože za něj byly ohromné schodky státního rozpočtu. Kalousek ovšem byl v té době ministrem financí, ale ta souvislost byla jiná, totiž že v té době vypukla světová finanční a ekonomická krize, za kterou univerzální otloukánek Kalousek skutečně nemohl.

Z zakrytí šarlatánství také pomáhá budovat si pověst odhalovatele šarlatánů. Barnum si nechal vyrobit fotografii, na které je s duchem Abrahama Lincolna, aby usvědčil spiritisty z podvodu.

Může být snad člověk, který usvědčuje podvodníky sám podvodníkem? Může někdo, kdo statečně rozkrývá korupci, být korupčníkem? No hádejte.

Pak je tu ještě technika kouzelníka sloužící k odvedení pozornosti. Když kouzelník zrovna něco tahá z rukávu a nikdo to nemá vidět, nechť na druhém konci scény náhle vstoupí asistentka v mini-mini sukénce a polovina publika obrátí pozornost spolehlivě jinam. Čapí hnízdo? Píše se o lékárničkách. Politický průšvih? Paní Monika peče cukroví. Babišovi si opatřili štěně. Babiš se spálil na dovolené. Babiš obdaroval bezdomovce.

A nakonec ještě k tomu Vedoucímu kolotoče. Co je základní vlastností kolotoče? Že sedíte na plastikovém koníkovi, který není skutečný a jezdíte kolem dokola. Nedojedete nikam, ale jedete pořád. Všechno je v pohybu, kdepak stagnace. A tak mimochodem – zaplatíte si za to.

Všechno to víme, aspoň někteří. Ale cirkus bude.