Vladimir Putin FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
NÁZOR / Každý autoritativní režim je rád, když může ukázat, že s jeho postupy souhlasí i lidé jinde než doma. Když někdo projevuje souhlas na domácí scéně, předpokládá se to tím víc, čím větší může být postih za veřejný nesouhlas. Pokud je ale možné vykázat, že někdo ze zahraničí vyjadřuje obdiv, nebo se aspoň „hluboce“ zamýšlí nad výplody nějakého vůdce, je to velmi vítané. Kreml si vypěstoval celou řadu takových příznivců, kteří zamořují veřejné debaty výzvami k pochopení toho, co Kreml právě provozuje.
Deník FORUM 24 už přinesl portrét Dmitrije Simise, který počátkem 70. let odešel ze Sovětského svazu do USA, kde se uchytil jako politolog a dokonce poradce bývalého prezidenta Richarda Nixona. Teď je najednou zpátky v Rusku, „dělá tam Američana“ a Putin dává najevo, jak si ho váží.
Web Projekt Media, který zmapoval život a dílo Dmitrije Simise (v Americe vystupoval jako Dimitry Simes), si všímá jednoho významného rejdiště provozovaného Kremlem a tajnými službami, kde se během let vyskytovalo hodně lidí, kterým se říká užiteční idioti. Toto označení se připisuje Leninovi, ale nepovedlo se v jeho spisech nikde nalézt. Význam je ale jasný. Existují lidé, které se povedlo nějak získat, aby se stali vlivovými agenty, a nejsou si možná této role ani vědomi, nebo toto vědomí přinejmenším vytěsňují, protože se jim z Moskvy dostává četných benefitů: peníze, pozvání na konference, předstíraný obdiv a lichocení. Akademici a politici v důchodu jsou ideálním terčem.
„Nejednou jsem byla přítomna projevům ‚valdajských expertů‘, kteří zaujímali slavnostní pózu, měnili barvu hlasu a soucitně se dívali na nás, kteří nemáme blízko ke kremelskému trůnu, a říkali ztichlému publiku: ‚Jak mi nedávno řekl Putin…‘, nebo ‚Teď vám to vysvětlím…‘ „. A Kreml začal mluvit jejich ústy,“ vzpomíná pro Projekt Media politoložka Lilia Ševcovová na svá setkání se zahraničními experty, účastníky takzvaného Valdajského klubu.
Valdajský diskusní klub byl založen v roce 2004 a pojmenovali ho podle místa konání první konference poblíž Putinovy oblíbené rezidence v Novgorodské oblasti. Jezdili tam západní experti z Harvardu, London School of Economics a dalších institucí. Odměnou jim byla možnost hovořit v úzkém kruhu se samotným V. V. Putinem. Byla to doba, kdy se ještě Putin snažil na Západ působit okouzlujícím dojmem. Peníze na pořádání akcí pocházely od oligarchů a státních korporací.
„Na co byly peníze použity? Především k okouzlení západních hostů. Všem se platil let do Ruska v byznys třídě, na jednom setkání, uspořádaném v umělé jeskyni, se podávala vodka v ledových sklenicích, na jiném se podávalo carpaccio z chobotnic a humrové lasagne a jednou v Novo-Ogarjovu Putin hostům představil svého italského šéfkuchaře,“ uvádí článek.
„Moji ruští přátelé velmi záviděli západním expertům, protože jsme měli možnost mluvit s Putinem tři nebo čtyři hodiny v kuse, bez asistentů nebo připravených referencí. Mohli jsme se ptát na cokoli,“ vzpomínal v rozhovoru pro Project Andrew Kuchins, který v té době pracoval v Carnegie Endowment. Záviděli a také se i divili, protože i Rusům bylo jasné, že je to propagandistická akce. Bylo to ještě před vpádem do Gruzie a anexí Krymu, ale každému, kdo myslel, muselo být jasné, že ruský režim není v pořádku.
První valdajské setkání se konalo na začátku září 2004, ve dnech teroristického přepadení školy v Beslanu. Putin pouhé tři dny po útoku na školu, kde zahynuly stovky dětí i dospělých, strávil se zahraničními návštěvníky téměř čtyři hodiny, dvakrát víc času, než strávil v Beslanu. V roce 2008 se akce konala několik týdnů po válce v Gruzii.
Německý politolog Alexander Rahr tvrdil, že asi 80 procent členů Valdajského klubu údajně souhlasilo s ruským postojem. V roce 2015 se pak Rahr stal poradcem pro Evropu ve společnosti Gazprom a pravděpodobně bude dostávat peníze přímo od ruského státu. Německý novinář a spisovatel Hubert Seipel napsal několik knih o Putinovi a v době své účasti na valdajských sedánkách dostával peníze od oligarchy Alexeje Mordašova, který má blízko ke Kremlu.
V roce 2012 se změnila situace v Rusku a s tím i charakter „diskusního klubu“. Byl to rok, kdy se Putin, po mezihře s Dmitrijem Medveděvem ve funkci prezidenta, zase vrátil jako oficiální hlava státu. Demonstrace proti Putinovi na Bolotném náměstí v Moskvě byly brutálně potlačeny. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov tehdy spokojeně konstatoval, že těžkooděnci „rozmazali játra“ protestujících na asfaltu.
„200 vyšetřovatelů, 1500 výslechů, stovky prohlídek a více než 30 obviněných. Druhý den ráno bylo centrum hlavního města vyklizeno a Putinova kolona se vydala opuštěnými ulicemi ke Kremlu. Tam potřetí oficiálně získal prezidentské pravomoci. A to byl v dějinách naší země bod, z něhož není návratu,“ napsal v roce 2021 na výročí masakru na Bolotném opoziční politik Ilja Jašin (momentálně ve vězení). Proč ale nejezdit dál na Valdajský klub, když se tam lze dostat tak blízko k Putinovi a je tam tak hezky.
Jenomže charakter podniku se změnil.
Ariel Cohen, expert z Institutu pro analýzu globální bezpečnosti, tam v roce 2014 odmítl jet, protože by podle něj účast vyslala „špatný signál“, že Rusko je „imunní vůči mezinárodnímu odsouzení“. Chybějící hosty ze Západu ale bylo možné nahradit zástupci Číny, Indie, Latinské Ameriky a Afriky, kde dnes hledá Kreml přátele v době své mezinárodní izolace. Zbytek doplní ruští „experti“, třeba Sergej Karaganov z Vysoké školy ekonomické, který napsal článek navrhující preventivní jaderný úder na Evropu. Autor také tvrdil, že „vznik jaderných zbraní je výsledkem zásahu Všemohoucího“.
Komentátoři soudí, že to byla provokace koordinovaná s Kremlem. Karaganov sám by nejspíš nechtěl Evropu zničit jadernými zbraněmi. V Benátkách mu patří dvoupatrový byt. Ten sice nemůže kvůli sankcím osobně využívat, ale pronajímá ho turistům, což je jistě příjemné. Dcera akademika Karaganova má dvě děti z manželství s Britem Gwynnem Hopkinsem, zakladatelem právní firmy Perun Consultants, a nyní žije v Hongkongu.
V roce 2015 se valdajského fora účastnil Václav Klaus a přesunul se tam hned z jiné sedánky pro „užitečné idioty“, totiž ze setkání na ostrově Rhodos, která pořádal agent KGB a bývalý šéf ruských železnic Jakunin. Klaus zanechal ze svých cest zprávu na stránkách svého institutu.
„Ještě neuplynul ani týden od mé cesty na Rhodos, kde se odehrávalo jiné výrazné mezinárodní fórum, ‚Dialog civilizací‘, a už zase letím na další podobné fórum – do Soči, na tzv. Valdajský diskusní klub. Připadám si jako Ahasver, věčně bloudící člověk, navíc v situaci, kdy je toho doma dost na práci: je třeba přesvědčovat naši vládu, že musí rezolutně odmítnout vpád migrantů,“ psal Klaus.
„Sestava účastníků asi z 20 zemí je velmi slušná, ale moc jich neznám. Kupodivu oni znají mne. Přichází za mnou
– americká profesorka, že si vzpomíná, že moderovala mé vystoupení před plným sálem Georgetown University ve Washingtonu;
– anglický profesor historie vzpomíná, že poslouchal můj projev na Trinity College v Cambridge;
– ruský akademik mi říká, že jsme spolu byli na panelu v Petrohradě;
– bývalý francouzský poslanec mne prý poslouchal na univerzitě v Aix-en-Provance;
– americký profesor mi připomínal, že mne vedl na pódium, když jsem v Bostonu na Tufts University dostával čestný doktorát,“ pokračuje líčení toho, jak se exprezident potkal se sobě podobnými.
„Samostatný panel měl ruský ministr zahraničí Lavrov, jako vždy klidný a věcný… Vrcholem Valdajského fóra bylo samozřejmě vystoupení prezidenta Putina, vedle něhož jsem na pódiu čtyři hodiny seděl… Putinův projev byl kvalitní. Předem, v den zahájení fóra jsme dostali úvodní dokument Valdaje. Zdá se mi, že ho psal stejný člověk, který psal podklad pro prezidentův, o čtyři dny později přednesený projev. Projev to byl klidný, uvážlivý, „měkce“ pronášený, žádné silné výrazy neobsahoval… Valdajské fórum bylo zajímavé, hory krásné, lidé milí, jen to moře mi chybělo,“ byl rok po anexi Krymu a zahájení války Ruska proti Ukrajině vydávané za občanskou válku potěšen Václav Klaus.
Letos se podle listu Izvestija setkání konalo k tématu „Spravedlivá multipolarita: jak zajistit bezpečnost a rozvoj pro všechny“, zatímco loňské fórum se zabývalo především tím, jak je Rusko vnímáno v jiných zemích (téma znělo „Obraz Ruska ve světě: mýty a realita“). „Letos se účastníci zaměří na to, jak se Rusko může v novém prostředí prosadit,“ vysvětlují organizátoři. Podle nich se ho zúčastnilo „140 odborníků, politiků a diplomatů ze 42 zemí Eurasie, Afriky, Severní a Jižní Ameriky, včetně několika významných odborníků ze Spojených států, Evropy a Japonska“.
Zřejmě je třeba doplnit částečně prořídlé řady přátel. Mnozí staří přátelé by se ale jistě na setkání s lidmi svého druhu zase okamžitě vydali, kdyby to bylo společensky únosné.
