Debata Bez cenzury v Břevnovském klášteře FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
FOTO: Markéta Mitrofanovová / FORUM 24
„Podle reakcí na sociálních sítích jsem očekával, že přijde hodně těch, kteří Ukrajinu nepodporují. Chtěl jsem slyšet jejich názor a ujistit se, že nás bude dost na to, abychom je zkusili přesvědčit. Musíme s takovými lidmi mluvit,“ řekl deníku FORUM 24 Jehor Hromov, šestadvacetiletý účastník páteční debaty s ministrem vnitra Vítem Rakušanem (STAN) v pražském Břevnovském klášteře.
To, že k žádné výměně názorů nakonec dojít nemuselo, ho prý mile překvapilo, ale hned dodal, že to bude nejspíš tím, že Praha je vůči ruské propagandě odolnější než jiné části republiky. Do Česka utekl rok po anexi Krymu a obsazení východu Ukrajiny separatisty podporovanými Ruskem v roce 2014. Vystudoval informatiku, která ho teď živí. V ukrajinském Dnipru má matku a desetiletou sestru.
„Bohužel nemám možnost nastěhovat je k sobě, ale na půl roku jim poskytli ubytování hodní manželé ze Srbska u Berouna. Jenže hned, jak to situace jenom trochu dovolila, vrátily se domů do Dnipra. Bydlí vedle továrny, kam během války dopadlo už několik raket, takže se o ně pořád bojím. Situace na bojišti je kvůli nedostatku zbraní katastrofická. Není vyloučeno, že během následujícího roku se fronta posune víc na západ.“
Jeden jeho velmi blízký kamarád bojuje od prvního dne. „Cítím vinu, bylo by ideální, kdybych se dokázal vrátit a taky bojovat, ale bojím se. Snažím se alespoň dělat co nejvíc tady v rámci sdružení Hlas Ukrajiny. Sháníme od dárců příspěvky na nákup zbraní, podporujeme uprchlíky a pořádáme akce, aby lidi nezapomněli, že je válka.“
Sedmatřicetiletý Kyrylo Bezrukov na debatu dorazil, protože si myslí, že je důležité, aby Ukrajinci s Čechy komunikovali. „Kvůli jazykové bariéře si ale často nemůžeme všechno vysvětlit.“ V Česku žije už osm let, založil tady rodinu a s hrdostí v hlase říká, že obě jeho děti mluví česky bez přízvuku a učitelky jsou s nimi spokojené. Vydělává si prodejem zařízení na zpracování mléka.
„Po začátku ruské agrese Česko přijalo hodně mých přátel a já chci poděkovat občanům a vládě za tu neuvěřitelnou podporu. Pro nás je důležité, abyste s námi byli spokojení, a chceme dokázat, že jenom spolu jsme silní. Hlavní hrozba je Rusko, a pokud budeme držet při sobě, tak všechno zvládneme.“ Jeho maminka zůstala v Záporoží, asi 50 km od frontové linie. „Odmítá se přestěhovat, protože začít úplně nanovo by pro ni znamenalo velký stres. Domov je pro ni větší hodnota než bezpečí.“
Paní Natalija uprchla před necelými dvěma lety z Charkova s manželem v důchodovém věku a postiženou dcerou, která teď navštěvuje devátou třídu v rámci pražského Jedličkova ústavu. Dospělý syn se na Ukrajině stará o její osmdesátiletou maminku, která už vůbec nevychází z domu. Účastí na debatě chtěla Čechům vyjádřit vděčnost.
Galina Andrejceva přijela do Česka v roce 1998, protože podle svých slov toužila ve 24 letech po nějaké změně. Spoluzaložila centrum, které pomáhá uprchlíkům postavit se na vlastní nohy, a je předsedkyní spolku Pražský Majdan, který funguje už deset let. „Vít Rakušan byl patronem našich akcí české prázdniny pro děti z Ukrajiny, které ztratily tatínka ve válce. Je hrozné, že takových dětí je teď tolik, že kdybychom chtěli, už takový tábor uspořádat nedokážeme.“
Ze známých tváří dorazila na debatu předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. „Každá příležitost podpořit naše ukrajinské přátele je velmi významná. Znamená pro ně víc, než bychom si mohli myslet. Jsou ve velmi těžké situaci, často odtržení od rodin, mají se co ohánět, aby si zaopatřili živobytí a ještě podporují příbuzné na Ukrajině. A pak nějaký parchant řekne, že tam jezdí na dovolenou,“ řekla deníku FORUM 24.
