Syrské Aleppo krvácí. Je klíčovým bojištěm občanské války – pád jeho východní, rebely ovládané části do rukou syrského prezidenta Bašára Asada by střet velmi pravděpodobně urychlil. Západ se rozčiluje nad krutostí ruských a syrských dobyvatelů, k vojenské akci se ovšem nechystá. Což lze chápat, nikoli však velebit, alespoň po mém soudu.
I kola ruské propagandy jedou naplno. Stoupenci Asadova postupu v Aleppu – a není jich málo ani v Česku – argumentují stejně jako Moskva a Damašek přítomností cizinců na bojišti a vykreslují je jako ďábelské svůdce syrského lidu. Mají totiž vždy na mysli zahraniční islamisty, kteří se přidali k některé z rebelských skupin. Ano, cizí i domácí radikálové v Aleppu opravdu bojují. Tvoří možná až desítky procent z celkového počtu povstalců. A ano, lze důvodně očekávat, že s leckterými z nich může být v budoucnu problém, třeba na jiném místě planety.
Bez ozbrojenců spoza hranice se ale neobejde především Bašár Asad. „Syrský režim je… zcela závislý na zahraničních bojovnících. Útoku na rebely ovládanou část Aleppa se právě teď účastní pět tisíc cizích šíitských bojovníků,“ píše Alia Brahimi z konzultantské společnosti Contest Global pro web televizní stanice Al-Džazíra.
„Tuto méně viditelnou armádu tvoří vojáci, žoldáci i nábožensky motivovaní dobrovolníci z Iráku, Íránu, Libanonu, Pákistánu a Afghánistánu. Jsou zdatnější a podle všeho i početnější než syrští vojáci,“ pokračuje Alia Brahimi.
„Lze je nalézt po celé Sýrii. Jsou jich jistě desítky tisíc a právě oni drží Asada u moci. Co je důležitější: Proasadovské milice jsou organizovány ze zahraničí, a to jmenovitě z Íránu. Má se za to, že cizinci jsou nejčastěji najati, placeni a posléze i řízeni lidmi z jednotek al-Kuds,“ píše Brahimi. Pro vysvětlenou, jedná se o elitní sbory íránských Revolučních gard, přičemž al-Kuds znamená arabsky Jeruzalém.
Co se zahraniční účasti v aleppské (a obecně syrské) bitvě týče, je patrně zbytečné hovořit o ruském angažmá. Přesnější by bylo popsat Asadův vztah ke Kremlu jako vazalský. Syrský prezident jej navenek demonstroval – přátelé Sýrie prominou – svým vpravdě servilním chováním při návštěvě Moskvy.
Nicméně, Asad se především na Západě snaží vyvolat dojem, že sice je diktátorem, ale sekulárním. Tím patrně tento oční lékař kdysi užívající londýnského pohodlí také skutečně je. Jím najatí cizí vojáci ale hovoří jinak. Mluví o sektářském konfliktu, o tentokrát šíitské svaté válce.
Britský list The Guardian cituje z nahrávky šajcha Akrama Ka’abího, velitele milice šíitských Iráčanů, kteří do Aleppa přijeli pomoci Rusům a Asadovi. „Proč jdeme do Sýrie? Jsme jádrem (šíitského – pozn. red.) odporu, který se projevuje v mnoha bitvách po celém světě… Mladí jako vy se nadšeně účastní džihádu jak v Iráku, tak za jeho hranicemi. Stezka, po které jdete, je přímá!“ nechal se slyšet šajch. Škarohlíd by řekl, že mluvil také o vraždění sunnitských civilistů, motivované podobným náboženským zápalem, jaký dávají na odiv sunnitští islamisté na druhé straně fronty.
Civilisté ze sunnitských regionů Iráku mohou vyprávět o krutostech milic stejně jako (prý vlastní) armády, které teď velí téměř jen šíité. „Guvernér (převážně sunnitské – pozn. red.) provincie Anbar, kde se nachází město Fallúdža, v neděli prohlásil, že se zde mezi 3. a 5. červnem ztratilo 643 mužů. A že ti muži, kteří byli v tom samém čase zajati, byli vystaveni různým druhům osobního i kolektivního mučení,“ uvedl server Vice News. V rámci objektivity je nutné dodat, že irácká vláda – patrně pod západním tlakem – podobné činy alespoň formálně vyšetřuje a trestá. A že někteří sunnité s Islámským státem také kolaborovali.
Fakt, že na Asadově straně bojují nejen v Aleppu kromě Rusů i libanonští šíité z radikálního hnutí Hizaballáh, přiznává i prokremelská agentura Sputnik. Libanonská organizace dosud proslula hlavně touhou zničit Izrael. Ruské médium píše o účasti Hizballáhu v obsáhlé zprávě citující syrského prorežimního analytika Kevorka Massíana, který tvrdí i toto: „Neexistuje (syrská – pozn. red.) umírněná opozice.“
K americkým prezidentským volbám pak zmíněný znalec dodává, že pokud se prezidentkou stane Hillary Clintonová, válka se zintenzivní. Předpokládá prý, že se USA pod vládou někdejší ministryně zahraničí přimknou ke Kataru a Saúdské Arábii. Pokud ale vyhraje Donald Trump, existuje podle syrského publicisty možnost, že bude „na mezinárodní úrovni spolupracovat s dalšími aktéry, a to navzdory kontroverzní rétorice cílené směrem k Američanům“.
Přeloženo do češtiny: Syrský provládní analytik doufá, že se Trump v případě svého volebního vítězství domluví s Ruskem a nechá prezidentu Asadovi volnou ruku při likvidaci celé opozice, neboť „žádná umírněná přece neexistuje“. Trump podle něho také odmítne spojenectví se sunnitskými monarchiemi Zálivu (Saúdská Arábie a Katar), které jsou hlavním nepřítelem Asadovy Sýrie a jejího spojence, šíitského Íránu.
Sluší se dodat, že uplynulý týden přinesl v regionu ještě jednu důležitou událost. Irácká armáda se doma, tedy v Iráku, konečně rozhodla osvobodit město Mosul. Pomohou jí v tom americká, turecká a zřejmě i další letadla. Na zemi se Iráčané budou moci opřít o Kurdy a své spojence ze severu země. Spor se vede o to, zda se k dobývání Mosulu připojí již zmiňované šíitské milice. Převážně sunnitsko-arabský Mosul teď drží Islámský stát, navýsost extremistická a krutá sunnitská organizace, která s oblibou terorizuje vlastní (sunnitské) obyvatele. Ostatní totiž už většinou vyhnala nebo zotročila.
Armády, jednotky, oddíly i skupiny, které stojí před Mosulem, mají problém se dohodnout, kdo že bude operaci velet. Jednu nepopiratelnou výhodu ovšem už nyní mají: Neangažují se tu Rusové, protože zde není Bašár Asad, kterého by chtěli udržet u moci. Což dává světu naději, že Islámský stát z Mosulu nakonec opravdu vyhnán bude.
