Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Spojené státy americké uvalí na zboží dovážené z Ukrajiny odvetná cla ve výši deset procent. Zároveň seznam 185 států, který tisková služba Bílého domu rozeslala novinářům, obsahuje řadu postsovětských zemí, ale Rusko v něm není uvedeno. Přiznejme si, tohle je zvláštní. Musíme uvažovat, kdo je dnes naším spojencem.
Americká světová celní válka je impozantní. Spojené státy zavádějí cla 25 procent na dovoz osobních a lehkých nákladních automobilů. Toto opatření se dotkne i dovozu autodílů, cla na ně budou zavedena nejpozději 3. května. Příkaz podepsal Donald Trump s odvoláním na nutnost „ochrany národní bezpečnosti“.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová řekla, že EU může zavést zvýšená cla vůči Spojeným státům. Podle ní je nutné s Trumpem hovořit „z pozice síly“.
Zavedení cla je typickým krokem protekcionistické politiky a tento krok je namířen proti zemím, jako jsou například Čína, státy Evropské unie nebo Mexiko, které jsou velkými vývozci automobilů do USA. Odkaz na národní bezpečnost je často používaný argument, aby se ospravedlnila nějaká opatření, i když skutečným důvodem je spíše ochrana domácího průmyslu a politický tlak.
Tohle jsou všechno technické záležitosti, které se mezi státy mohou normálně řešit. Podstatnější ale je, co je smyslem celé věci. Donald Trump a jeho administrativa se z nějakého důvodu rozhodli, že budou nepřátelští vůči mnoha zemím světa, především vůči dosavadním spojencům.
Je to určitá záhada. Proč by někdo měl chtít zničit světový řád, který trvá přinejmenším 80 let? Nastavení, které nějakým způsobem fungovalo dokonce i v dobách studené války, kdy proti Západu stál Sovětský svaz se svou stále více senilnějící garniturou Leonida Brežněva a dalších letitých soudruhů. Byla to také doba šílených starců, ale nakonec zjišťujeme, že to byli starci, kteří měli nějaký pud sebezáchovy. Záleželo jim na jejich klidu, blahobytu. Teď tomu tak bohužel není.
V současnosti jde o mnohem víc, než je jenom otázka ekonomiky a cel. Zabýváme se zásadní otázkou důvěry, kdo je naším spojencem a kdo stojí proti nám. Možná se jednou dozvíme, jaké byly skutečné motivy Donalda Trumpa, že se chová tímto způsobem. Mohou to být nějaké jeho osobnostní charakteristiky, mohou to být nějaká specifika, která se týkají jeho vztahu k Rusku, ale ve skutečnosti na tom tolik nezáleží. Evropa se podle současného stavu věcí bude muset prostě nějak zařídit.
Historie nikdy nekončí. Američané byli spojenci a zase budou. Teď se jen musíme zařídit ve svém vlastním domě.
