Diskuze mezi ekonomy se vede zejména kvůli tomu, že centrální banka má teď v zásobách obrovské množství eur, jejichž hodnota s koncem intervencí z dlouhodobého hlediska zákonitě klesá. Klesá tím tedy hodnota majetku České národní banky (ČNB). Jenže v tom problém není.

Je přirozené, že když koruna kvůli působení ČNB oslabovala, euro naopak zhodnocovalo a teď se trend obrátil. Ztráty způsobené ČNB však spočívají v něčem úplně jiném. Co vlastně banka provedla?

Podle svého názoru potřebovala ještě oslabit tehdy už tak přirozeně slabou korunu, ale neměla k tomu žádný obhajitelný nástroj, který by bylo možné rozumně použít. Krátkodobé úrokové sazby stanovované ČNB už byly prakticky na nule.

Nezbývalo než zlevnit korunu tak, že ČNB pustí do oběhu nově „vytištěné“ (elektronicky vygenerované) peníze, za které nakoupí do svých zásob cizí měny. Proto nakupovala eura.

Ale co pak s nimi? Nechat je jen tak ležet „v trezorech“ by si banka nedovolila. Peníze se mají otáčet a množit. Zvlášť tyto, které zaplatili všichni dosavadní držitelé českých korun prostřednictvím znehodnocování jejich úspor.

Centrální banka je však natolik rozumná, že si uvědomuje, že nemůže s těmito penězi příliš riskovat. Samozřejmě nemůže zahájit žádný investiční projekt. I když, byla by to rarita, kdyby pak naše centrální banka vlastnila a provozovala dejme tomu uhelnou elektrárnu nebo síť obchodů. Nesmí ale ani příliš riskantně investovat na finančních trzích do cenných papírů. Kdyby totiž kvůli přílišnému riskování o velkou sumu svých zásob cizích měn přišla, byl by to velký průšvih pro celou ekonomiku.

Nízké riziko při investování ale znamená zpravidla také malé zisky. Právě v tom spočívá skutečná a nenávratná ztráta způsobená proběhnutými devizovými intervencemi a stále pokračujícím držením obrovských zásob eur v šuplících národní banky. Ztráta, ze které nemá nikdo nic. Tím se v negativním slova smyslu liší od korupce i různých zlodějin.

Nebýt tří a půl let výše popsaných zásahů (které možná v nějaké míře pokračují, jen už nejsou hlášené, jak přiznal guvernér Jiří Rusnok), neznehodnocované úspory by zůstaly v rukou českých (či v našem státě působících) firem i rodin a ty by je podle svého uvážení investovaly. Mohly by si přitom dovolit více riskovat, což by některým z nich přineslo problémy, ale celkově by převážily zisky, o kterých se ČNB ani nezdá.

Centrální banka vydala v rámci těchto zásahů celkově dva biliony a 48 miliard korun. Z toho dokonce asi čtvrtinu během krátkého působení bankovní rady s většinou ekonomů jmenovaných už prezidentem Zemanem.

Výsledná ztráta jde hrubým odhadem do desítek miliard ročně a nabízí se jako jeden z hlavních důvodů poměrně pomalu rostoucí české ekonomiky za stavu velmi nízké nezaměstnanosti.