Podporovatelé Andreje Babiše mají jednu základní mantru, které se drží od začátku jeho politického angažmá. Všichni, kdo ministra financí kritizují, mu závidí. Většinou už ovšem neřeknou co. Peníze, úspěch, moc? Anebo temnou minulost, umění se ze všeho vylhat a touhu vše ovládnout? Ne, já Andreji nezávidím, a už vůbec ne momenty, kdy se sám sobě nemůže v zrcadle podívat do očí.

Uznávám, Andrej Babiš dřel, aby dosáhl toho, co dnes má. Nebyla to však dřina v tom pravém slova smyslu. Bez urážky, sbírat míčky na tenise byla ta jediná poctivá práce, kterou kdy vykonával. Tehdy totiž ještě nemohl ovlivňovat, kolik jich přinese, a tím pádem výši svého výdělku.

Od té doby však neexistuje moment, který bych oligarchovi záviděl. Zaprodat se komunistům, protože se to tenkrát hodilo pro budoucí úspěch, nebo dohadovat kšefty s politiky, kterým dnes nemůže přijít na jméno a označuje je za zlo, které dostalo Českou republiku na dno, skutečně není něco, na co by slušně uvažující člověk mohl být pyšný.

Stále zde ovšem existuje mnoho voličů, kteří jeho příběh vnímají jako „americký sen“ zhmotněný do skutečnosti. Přitom tento příběh by Hollywood natočil spíš jako drsnou gangsterku, a ne hrdinský příběh.

Tisíce falešných internetových fanoušků nás dnes a denně přesvědčuje o tom, že Andrej Babiš je spasitelem pro stát, kde ani není doma. Skutečnost je však naprosto odlišná. Všechno je pouze byznys. Náš stát nabídl současnému vicepremiérovi neomezenou moc a nevyčerpatelné zdroje peněz.

Věnovali jsme mu pole, kde může zasévat řepku, a tím na biopalivech vydělávat miliardy. Nechali jsme ho ovládnout média, aby nám diktoval, jaká je jeho, a tedy jediná pravda. Připustili jsme, aby se politická úroveň v našem státě dostala na totální dno a možná ještě hlouběji. A teď se raději tváříme, že to není náš problém.

Mluvíme o tom, že není koho volit, takže to zřejmě raději necháme na jiných a volby letos „vypustíme“, protože ještě není tak zle. Vždyť on má peníze, takže není třeba, aby nějaké další vydělával pokoutně a nezákonně a hlavně – aby se nechal korumpovat.

Měli bychom se ale především ptát: Kde ty peníze vzal? Takové otázky se ovšem zřejmě nesluší nebo si je nechceme pokládat, protože on „jediný ukázal své příjmy“. Ukázal, ale lživě a zmanipulovaně, protože jinak to ani nejde.

Žijeme ve lži, kterou neustále přikrmují i média, která přistoupila na Babišovu hru. Jak se říká v bulváru: „Žádná pravda nesmí zkazit dobrý příběh,“ a to se nyní ukazuje v celé své nahotě.

Diskutovat o vládní krizi je pro mnohé složité, protože většina z nás má jiné problémy než hádky předních politiků, ale vypuštění této debaty by nás jednou mohlo velmi mrzet.

Zatím jsme se bouřili proti EET, ale zvykli jsme si a málokoho už dnes toto téma irituje. Vadil nám protikuřácký zákon, ale stejně se přizpůsobíme a nekouření v hospodách se stane součástí našeho života. To je však pouze začátek.

Podle průzkumů, kterým se dá sotva věřit, přesto mnohé voliče inspirují při volbě té správné cesty, stále dostatečně nevidíme, co nás může potkat. Autoritářství však není založeno na tom, že vůdčí člen je autoritou, které si ostatní váží, ba naopak.

Je třeba, aby se ozvali ti, kteří už konečně vyndali z úst koblihu a zjistili, že pár minut sladkého opojení jim nestačí. Kdo jiný by totiž měl ukázat, že celá svatobrána postavená kolem Andreje Babiše je pouhý reklamní trik a velká blamáž.

„Našemu“ oligarchovi opravdu není co závidět. Touhu po penězích totiž vyměnil za radost ze života a osobní štěstí. I když nám neustále podsouvá, že nespí, protože „maká“ a vymýšlí, jak na to, abychom se měli líp, skutečnost je jiná. Spát mu nedovolí svědomí, protože i toho nejprohnilejšího jednou dožene a Andrej Babiš toho má spoustu, z čeho se jednou bude zpovídat. Jestli to stihne ještě na tomto světě, záleží tak trochu i na nás, voličích.