Jednání o pražské koalici začalo připomínat nepovedenou frašku. Poté, co se začalo mluvit o tom, že se členem rady nestane trestně stíhaný Jan Wolf, rozhodli se Piráti zablokovat další postup tím, že si vynucují spoluúčast hnutí Praha Sobě Jana Čižinského. A tak by možná bylo lepší, kdyby koalice SPOLU nechala prostor těmto uskupením, aby jednala s tím, kdo je jim ve skutečnosti nejblíž: hnutí ANO.
Je to ostudné. Jan Čižinský, který se tváří jako ten nejslušnější z nejslušnějších, by měl konečně přiznat, jak se věci mají. Je legrační, když sám sebe prezentuje jako někoho, kdo má zabránit koalici s hnutím ANO. On sám přece v takové koalici byl, když v Praze dělala primátorku Adriana Krnáčová. Nejspíš se to podle Čižinského nepočítá, protože v této koalici byl za lidovce, které poté zradil, protože zjistil, že je marketingově výhodnější založit nějaké hnutí. To už samozřejmě vymyslel někdo před ním.
Samozřejmě že nejlepší cestou by bylo vytvoření koalice na vládní úrovni. Je to logické a má to i zásadní symboliku pro celou zemi. Vytváření „širokých koalic“ je z principu podivné (a nejen proto, že v Brně je v této koalice bezdůvodně i hnutí ANO), protože eliminuje opozici. Ale opozice je v demokracii potřebná věc stejně jako politické strany, i když chápeme, že milovníci kdejakých „hnutí“ tohle nevědí.
Piráti a Čižinský postavili koalici SPOLU do pozice, v níž by jako vítěz voleb měla ve vedení Prahy ve výsledku slabší postavení. Přitoupit na tuto hru by bylo podobně absurdní jako pojmenovávat spojenectví dvou jmenovaných uskupení Aliance pro stabilitu. Nejde tady o stabilitu, ale o moc, to by bylo dobré přiznat rovnou.
Praha Sobě má ostatně v mnoha ohledech, zejména mentálně, nejblíže k hnutí ANO, a tak by vlastně bylo nejlogičtější, aby s ním vyjednávala. Vždyť právě zde jsou různí „očišťovači“ naší současnosti i minulosti, protikorupční bojovníci a také odmítači těch zlých tradičních stran. Ačkoli si koalice SPOLU může za problémy z velké části sama, protože nedokázala přesvědčit dostatečný počet voličů a využít svůj potenciál, drzost dua Čižinský-Hřib je do nebe volající.