Českou část evropského turné ruského souboru Alexandrovci, kterou zahájí 11. května ve Zlíně, označují organizátoři podle informací ČTK jako jubilejní a vzpomínkové. Letos v září totiž uplyne osmdesát let od jejich prvního koncertu v Praze. Bylo by tedy skvělé dát propagandistickým umělcům konečně vhodný dárek − zákaz vystupování v České republice. Jakákoli legitimizace sboru, který podporoval například okupaci Krymu, by totiž měla být v demokratické zemi hlásící se k Západu nepřípustná.

Alexandrovci mají v České republice velkou podporu. Bez uzardění s nimi vystupují naše hudební hvězdy jako Helena Vondráčková nebo Lucie Bílá. Místo toho by ale mělo být jasně řečeno, že vliv ruské propagandy je zhoubný a naše země odmítá všechny její podoby, a to i ty umělecké. Letos se alespoň s účastí českých interpretů nepočítá.

Opravdu někdo považuje za normální respektovat sborový zpěv armády, která okupuje cizí území? Jasně se k celé věci již před časem postavilo například Estonsko, jehož ministr obrany rozhodnutí odůvodnil slovy: „Nepovolím jejich příjezd do Estonska. Naše země nesouhlasí s anexí Krymu a účastí ruské armády ve válce na Ukrajině. Na ruské vojáky v Estonsku nikdo nečeká.“

Jak se ale zdá, Česká republika evidentně na návštěvu vojáků, kteří porušují mezinárodní konvence, čeká. Pobaltské země samozřejmě ruské nebezpečí vnímají mnohem intenzivněji, naše solidarita s Ukrajinou a jasná slova proti okupaci by měly konečně zaznít i v České republice. Je to ovšem velice těžké s takto nejasnou zahraniční politikou, do které se neustále míchá prezident Miloš Zeman, který zjevně neví, že ji určuje vláda.

Alexandrovci dodnes vystupují pod rudou hvězdou. Po obsazení Ukrajiny uvedli píseň s názvem Slušní lidé (tak se označovali ruští vojáci, kteří na ukrajinském území operovali, ač Vladimir Putin jejich účast nejprv zapíral), v níž se zpívalo: „Bude dobře, bude skvěle / vpřed ženou nás vítězství předků / žehnáme naší zemi a slušným lidem / zachrání čest a slávu vlasti.“

Česká republika by se měla k jakékoli okupaci, i vzhledem k vlastní hořké zkušenosti z roku 1968, postavit jasně a nečekat, až bude existovat nějaká podobná píseň o tuzemsku. A jednoznačně odmítnout šíření takovéto ideologie prostřednictvím vojenského sboru.