Když si v sobotu KDU-ČSL volila vedení strany, nedostala se do něj žádná žena. Na sociálních sítích a mezi komentátory to vzbudilo zásadní pohoršení, protože u mnoha lidí stále ještě přetrvává představa, že zlepšení čehokoli se odvíjí od zastoupení genderu, nikoli od kvality jednotlivých lidí. Závěr je jasný: KDU-ČSL nemá ve vedení žádnou ženu, ale má za sebou tři a půl roku vlády s Andrejem Babišem, a pokud by zázrakem spolu se Starosty dostali kýžených 10 procent, budou to velmi pravděpodobně oni, kdo utvoří koalici s ANO na další čtyři roky.

Mezi místopředsedy tedy není ani paní Roithová, ani paní Šojdrová. Zato jsme mohli na ČT24 sledovat rozhovor s Petrem Pithartem, který kromě chvály směřované k Pavlu Bělobrádkovi hovořil o tom, že „vláda se nakonec sestavit musí“. Samozřejmě. Lidovci sice budou upozorňovat na to, že stojíme na křižovatce, budou upozorňovat na nebezpečí autoritářství, ale ta vrátka si nezavřou, aby se nakonec s Babišem mohli v klidu spojit.

Lidovci za tři a půl roku ve vládě předvedli mnoho svých rozhodných možná. Sice se teď tváří, že za jejich vlády by nebyla spuštěna třetí a čtvrtá vlna elektronické evidence tržeb, přitom ale sami pro zákon hlasovali. Stejně jako pro mnoho dalších.

Pro Českou republiku by bylo rozhodně dobře, pokud by se Bělobrádkova koalice do sněmovny dostala a pokud by ostatní demokratické strany získaly taková procenta hlasů, že by bylo možné, aby se spojily proti hnutí ANO (s výjimkou KSČM, samozřejmě). To je jediná cesta, jak se alespoň částečně vyhneme nebezpečí, které nás čeká.

O procentuálním zastoupení žen to opravdu není.