KOMENTÁŘ / Souběžně s jednáním o míru pokračují ruské útoky na ukrajinskou infrastrukturu, zatímco američtí vyjednavači přejímají argumentaci Vladimira Putina a tvrdí, že další eskalace jsou „do jisté míry pod kontrolou“. Hrozí stále větší nebezpečí, že Ukrajině bude nakonec skutečně vnucena špatná a neudržitelná dohoda, která Rusko neodradí od další agrese, ale naopak posílí jeho sny o velkoruské říši.

Dosud platný mezinárodní systém založený na pravidlech a hodnotách se definitivně zhroutí a rozhodovat bude už jen síla. To pro nás znamená trvalý bezpečnostní problém. Naše vláda se ale zatím neodhodlala učinit z otázky národní bezpečnosti klíčové téma voleb. Přitom obrana země představuje pro vládní koalici jediné téma, které ji může ještě zachránit před krutou volební porážkou od Andreje Babiše.

Po vzoru Finska

Je pravdou, že kabinet začal hovořit o potřebě zvýšit výdaje na obranu, i když tuto debatu nezačal nejšťastnějším způsobem. Výsledkem byla obsáhlá korespondence mezi Andrejem Babišem a premiérem Petrem Fialou, která veřejnost rozhodně neoslovila. Po vzoru ostatních evropských zemí vydá do května ministerstvo vnitra brožuru, která by občanům radila, jak se zachovat v krizi a jak se na ni připravit. Jde o obdobu finského konceptu „72 hodin“, ovšem s porovnáním se skandinávskými státy nebo Německem, kde počítají bunkry a úkryty a kde již vydali informační brožury o krizových scénářích a připravují své občany na možnost války, naše vláda se zmínkám o možném vojenském konfliktu, který by se týkal i nás, vyhýbá. 

Dále čtěte

Přežili jsme dvě světové války, komunismus i covid. Další Babišovu vládu k tomu přidat nemusíme

NÁZOR / Mohlo by to uniknout pozornosti, ale vůbec by to nebylo namístě. Premiér Petr Fiala…

Debatu možná rozvíří mimořádná schůze sněmovny, která je svolaná z popudu hnutí ANO a na níž se má probírat armádní koncepce do roku 2035. Je třeba pochválit prezidenta Petra Pavla, že se chopil příležitosti a schůze se zúčastní, čímž může nejen nastolit důstojnější atmosféru, ale především jako bývalý profesionální voják s bohatými zkušenostmi vnést do debaty i racionální tón. 

Problémem je, že zatím se debata o obraně země točí jen okolo peněz. Přitom vyzbrojit armádu moderními zbraněmi je důležité, ale musí existovat odhodlání se jich chopit a použít je. To má smysl především jako odstrašující prostředek. Bohužel většina Čechů není ochotna vzít do ruky zbraň a bránit svoji zem. Pokud hovoří o obraně země, mají na mysli profesionální armádu, která bude bojovat na nás. Odmítání bojovat za vlast je zapsáno do naší historické paměti a je zřejmě součástí naší genetické výbavy. Jako moderní český národ jsme – pomineme-li tažení za císaře pána během I. světové války – nikdy nebojovali a nikdy jsme svůj stát nebránili. V roce 1938 sice panovalo při všeobecné mobilizaci velké nadšení a odhodlání se bránit, ale zklamání z rychlé kapitulace ochromilo na dlouhou dobu vůli národa se bránit. Bylo by hezké, kdyby se naší vládě podařilo vyvolat ve společnosti podobné nadšení, ale to je bohužel těžko představitelné.

Kdo věří Putinovi

Jedním z důvodů je i skutečnost, že v české společnosti panují – přes všechny špatné zkušenosti s Rusy – silné proruské resentimenty. Dřívější generace snily o novoslovanské říši, která by se přimkla ke slovanskému dubisku, jímž bylo právě Rusko. Nová vlna vzhlížení k Rusku nastala po II. světové válce, kdy třeba Edvard Beneš vykládal spojencům, že Stalinovi se dá věřit, podobně jako dnes tvrdí Trumpův poradce a vyjednavač s Ruskem Steve Witkoff, že Putinovi věří. Všichni naši nacionalisté, zprava i zleva, jsou silně proruští. Andrej Babiš hovoří o míru, který je ve skutečnosti kapitulací, a tvrdí, že nás Donald Trump zachrání. Otázkou ovšem je, zda si i část ODS – podobně jako Babiš – také nemyslí, že nás Trump opravdu ochrání. 

Dále čtěte

Slovenská krize hrozí i nám! Babiš je Ficův spojenec. Podpořte svobodná média a evropský kurz Česka

Události u našich slovenských sousedů nabraly rychlý spád. Nikdo neví, kam až  může Fico a jeho proruská garnitura zajít. Tamní…

Premiér Fiala teď může předvést, že dělá skutečně hodnotovou politiku, o které tak rád mluví, a říct občanům o naší situaci tvrdou a možná i nepříjemnou pravdu. Naši nacionalisté – včetně Babiše – kteří ať již vědomě, nebo jen z vypočítavosti podporují Rusko a Trumpa, žádní vlastenci nejsou a ve skutečnosti pracují proti základním národním zájmům. Vláda by měla, pokud obranu země myslí vážně, toto všechno jasně pojmenovat. A prezident by jí v tom mohl být nápomocen.

Pokud se Babišovi podaří přesvědčit voliče, že důležitější než naše bezpečnost je naše peněženka, skončí volby pro vládu katastrofálně. Pokud vláda ale vytvoří naši vlastní „koalici ochotných“ hájit v dnešních těžkých časech národní zájmy, může na tom politicky vydělat. Vládní politici se mohou inspirovat třeba v Kanadě, kde vládnoucí liberálové od zvolení Donalda Trumpa už nejen stáhli náskok konzervativců, který byl mnohem větší, než je náskok ANO, ale v průzkumech je předehnali.