Vyšetřovací výbor ho v úterý obvinil z převzetí úplatku ve výši dvou milionů dolarů. Lidé z ministrova okolí i četní ekonomičtí pozorovatelé považují oficiální důvod Uljukajevova zatčení za velmi sporný.
Dva miliony dolarů (tedy asi 50 milionů korun) je v ruském prostředí úplatek, jaký se nabízí místostarostovi méně významného guberniálního města, nikoli jednomu z nejvýznamnějších členů současné ruské federální vlády – tak zní poněkud paradoxní, jinak ovšem zcela logický argument v Uljukajevův prospěch. Ministr sám jakoukoli svou vinu rezolutně popírá a asi ví, proč to dělá.
Jak soudí známý ruský opoziční politik Grigorij Javlinskij, „ministr Uljukajev čelí jakési podivné, velmi nepravděpodobné historii“. Tato formulace je nanejvýš výstižná, protože si jen těžko dokážeme představit, jak by Uljukajev mohl vymáhat úplatek na společnosti Rosněfť, v jejímž čele stojí velemocný první vicepremiér Igor Sečin, považovaný za Putinovu pravou ruku.
Podle Javlinského to proto vypadá tak, jako by ministr pro hospodářský rozvoj úplatek požadoval po samotném ruském prezidentovi – a to je představa víc než absurdní. Na druhé straně – chcete-li se dnes v Rusku někoho zbavit, je nejšikovnější obvinit ho právě z korupce. Funguje to stejně, jako když jste před 80 lety někoho označili za „nepřítele lidu“. V současné ruské společnosti obvinění z korupce funguje úplně stejně a pokrok v porovnání se stalinskými časy lze hledat snad jen v tom, že obviněný už nekončí v gulagu, na šibenici nebo před popravčí četou.
Vraťme se ještě jednou k argumentaci Grigorije Javlinského. Podle něj jde v tomto případě o akci, řízenou a možná objednanou samotným ruským prezidentem. Jak už včera prozradil jeho mluvčí Dmitrij Peskov, prezident byl už od léta o odposleších Uljukajevových telefonátů soustavně informován, a musel o celé akci tedy být přinejmenším zpraven.
Už druhý den se ze všech koutů světa ozývá, že tato opravdu mimořádná událost na ruské politické scéně je známkou souboje elit v situaci, kdy se v Rusku začíná významně nedostávat peněz a čekají se tudíž celospolečenské nepříjemnosti.
Grigorij Javlinskij je jiného názoru. Jediným smyslem tohoto velmi tvrdého kroku je politickým špičkám naznačit, že nejvyšší státní moc může zavřít kohokoli – tedy i toho nejloajálnějšího státního úředníka. A právě za takového byl Alexej Uljukajev až do včerejška považován.
Na závěr jeden doslovný citát z Javlinského: „Když je peněz na koupi loajality stále méně, musí být strachu stále víc. Tak funguje každý autoritářský systém.“
