Někteří se stydí za svou zbabělost, jiní si myslí, že už pro svou zemi udělali dost. Jedno ale mají společné – nechtějí zemřít. Deník Dagens Nyheter (DN) mluvil v Charkově se třemi ukrajinskými muži, kteří se skrývají před válkou. Popsali, jak se jim daří unikat náborovým jednotkám, i to, proč s armádou nechtějí mít nic společného.

„Od roku 2022 jsem zklamaný a unavený, z armády i celé společnosti. Ani vás pořádně nevycvičí, jen vás pošlou umřít,“ řekl kuchař Bohdan, který v začátcích války působil jako dobrovolník ve vojenské kantýně. Tam podle svých slov viděl, jak „zkorumpovaní vojáci kradou a obohacují se“.

Dále čtěte

„Už jednou nám vrazili kudlu do zad, můžou to udělat znovu.“ Ukrajinci se připravují na útok z Běloruska

Přesuny běloruských vojsk k jejím hranicím vyvolaly na Ukrajině obavy z otevření další fronty. Na začátku ruské invaze v únoru…

V současné době pracuje v jedné z lepších charkovských hospod. Stejně jako desítky tisíc dalších mužů, kterým hrozí odvelení na frontu, využívá propracovaný systém komunikačních kanálů, jejichž prostřednictvím se navzájem varují před náborovými jednotkami. V chatovacích aplikacích přitom používají zakódovaná slova.

Varují se navzájem

Bohdan je součástí skupiny, která má 70 tisíc členů. Když se pohybuje mimo domov, pravidelně kontroluje mobil, jestli někdo z nich neupozorňuje na náboráře. „Zelené olivy v nákupním centru Sun City,“ sdělí reportérovi DN, co se píše v chatu. „Zelené olivy znamenají vojsko. Černé olivy jsou policie,“ dodá na vysvětlenou.

Mezitím v chatu přibývají nové příspěvky: „Černé olivy na Novgorodské ulici, provádějí namátkové kontroly.“ „Srážky na Ševčenkově ulici, přívalový déšť v obou směrech u kostela svatého Petra a Pavla.“ Přívalový déšť přitom znamená tvrdé kontroly, při nichž mohou být postaveny zátarasy.

„Pokud vás zadrží, nemáte na výběr. Musíte jít. Po několika týdnech výcviku můžete být se zbraní na frontě,“ řekl Bohdan. Jeho strýc padl předloni po třech měsících strávených na bojišti.

Jídlo nakupuje maminka

Třicátník s pseudonymem Mike se skrývá doma u rodičů. „Jídlo nakupuje maminka. Já skoro nevycházím ven,“ svěřuje se reportérům ve svém „dětském“ pokoji. Má bledou pleť. Uvědomuje si, že jeho tělo chátrá tím, jak pořád sedí uvnitř. Dříve hrál občas s kamarády fotbal, ale od loňského léta se jen zřídkakdy odváží opustit byt.

Dále čtěte

Když Rusa zajmeme, je pro nás znovu člověkem. Nabídneme mu i cigaretu, popsal ukrajinský voják

Pro sedmadvacetiletého ukrajinského vojáka Bohdana Havrilenka není ruský voják na bojišti člověkem, ale jen vražedným nepřítelem, kterého je třeba zabít.

„Mám přítele na frontě. Varoval mě, ať udělám všechno proto, abych se tam neocitl,“ říká. Jeden večer v týdnu se přesto vyplíží ven, aby se potkal s dalšími muži, kteří se schovávají. Pijí pivo a baví se. „Jinak bych se zbláznil,“ vysvětluje Mike svou potřebu alespoň tu a tam vyjít ven.

Ve svém pokoji v bytě rodičů se věnuje práci ajťáka. Když se pokouší ospravedlnit, proč se vyhýbá účasti ve válce, poukazuje na špatné hospodaření v armádě, brutalitu náborových jednotek a korupci. Přiznává také, že má strach. „Nechci zemřít.“ Jenže zároveň se za svůj postoj stydí. „Pokud budu mít v budoucnu děti, co jim řeknu, že jsem za války dělal? Že jsem se skrýval?“

„Stydět by se měla armáda“

Muž s krycím jménem Serhij reportérům vypověděl, jak si koupil svobodu poté, co byl chycen armádními náboráři. „Byl jsem na cestě na fotbalový zápas, když mě zastavil zátaras. Obklíčilo mě sedm mužů z mobilizační jednotky. Nedovolili mi ani jít domů nakrmit psa.“

Zavřeli ho prý do náborového střediska a řekli, že pojede na 45denní výcvik do města Dnipro. Pak měl sloužit v brigádě. „Řekli mi, že si budu moci vybrat, kde skončím, ale na to se nedá spoléhat,“ uvedl Serhij.

Dále čtěte

Šikana, ignorance, nesmyslné rozkazy. Ukrajinští vojáci se přesto rvou s Rusy o každý metr své země

ANALÝZA / Ukrajinská armáda má za sebou velice těžký rok. Rusko během dlouhotrvající ofenzivy značně postoupilo. Mnohde…

Zavolal příteli s vlivnými kontakty. Ten se brzy ozval s tím, že za 4 000 dolarů může být Serhij volný. Pak předal peníze svému vojenskému kontaktu. Ještě ten večer byl Serhij skutečně propuštěn. Přestal pracovat – riziko, že ho znovu chytí, je prý příliš velké. Úplatek mu spolkl všechny úspory.

Jediná příležitost, kdy jde ven, je občasný večerní fotbalový trénink. Tehdy také on využívá varovné informace v chatovací skupině. Na otázku, zda se stydí, že si koupil svobodu, odpovídá jednoznačně. „Vůbec ne. Stydět by se měla armáda. Tento způsob náboru je stejně brutální jako v Rusku.“

Ale když se vy a další vyplatíte, nesníží to ochotu ostatních bránit se? „Ano, sníží. Ale ještě více ji snižuje tento brutální systém. Dříve jsem chtěl sloužit v jednotce dronů. Teď už nechci být v armádě vůbec.“

Ženy jdou příkladem

Jedna z nejvýznamnějších charkovských političek, poslankyně za Zelenského stranu Maria Mezentseva, sama v roce 2014 působila jako dobrovolnice v armádě. Pro DN připomněla první den války v roce 2022, kdy se z Polska a dalších evropských zemí vrátilo 75 000 Ukrajinců, aby se přihlásili do služby.

Dále čtěte

Setkání s obránci Časiv Jaru. Hodiny jsem se plazil z linie, popsal nám ukrajinský voják

REPORTÁŽ / Blížíme se k městu Slovjansk, jednomu z posledních svobodných měst v Doněcké oblasti. Nedaleko odsud se nachází 56.

„Teď jsou unavení a opotřebovaní. Je třeba jim ulevit. Jenže kdo jim uleví, když se lidé schovávají?“

Na dotaz, zda tyto muže považuje za zrádce, odpověděla nepřímo. „Každý člověk má možnost volby. Jsme ve válce o naši existenci – a v armádě máme 70 000 dobrovolnic. Pokud ony mohou udělat něco pro dobro věci, měli by toho být schopni i tito muži,“ prohlásila politička.