Vdova po Miloslavu Ransdorfovi Vlasta tvrdí, že smrt jejího manžela je podivná. Před jeho pohřbem tak byla ještě provedena soudní pitva. Teď Vlasta Ransdorfová napsala dopis premiéru Bohuslavu Sobotkovi se žádostí, aby prověřil okolnosti tzv. „švýcarské kauzy“.
Jak je známo, Miloslav Ransdorf zemřel v pátek 22. ledna. Manželka ho našla v bezvědomí doma a přes rychlý převoz do pražského IKEMu se Ransdorfa nepodařilo zachránit. Ransdorf byl společně s třemi dalšími muži zadržen 3. prosince v curyšské bance. Podle svých slov chtěl navázat komunikaci mezi českým dědicem a bankou, která s ním odmítala komunikovat.
Dopis premiérovi zveřejnila vdova na internetových stránkách Miloslava Ransdorfa.
V dopise především píše:
„Žádám, abyste švýcarské straně vznesl následující otázky:
1. Z jakého důvodu banka odmítla jednat s člověkem, vybaveným plnou mocí od klienta?
Manžel šel do banky s plnou mocí od klienta, která ho opravňovala k NAVÁZÁNÍ KONTAKTU s bankou, nikoli k výběru peněz, jak stále uvádějí česká média.
2. Manžel trval na tom, ať s ním banka na základě plné moci jedná. Byl odmítnut a členem ochranky vyzván, aby odešel. Manžel byl ochoten banku opustit v případě, že mu vystaví potvrzení, že s ním odmítají jednat. Proč mu banka toto prohlášení nevydala?
3. Z jakého důvodu zavolala banka na manžela policii?
Manžel v bance žádné dokumenty nepředložil (nebylo komu), nikdo z pracovníků banky je neviděl. Nikdo z banky tedy nemohl vědět, jsou- li jeho dokumenty pravé či nikoli. Dokumenty měl stále u sebe, předložil je až přivolané policii na jejich služebně.
4. Jak je možné, že řadoví kantonální policisté na místní služebně mohli okamžitě vědět, že dokumenty jsou falešné? Odborná expertiza a ověřování listin přece vyžadují nějaký čas.
4. Proč banka dodnes nezveřejnila kamerové záznamy, které by potvrdily ( ev. vyvrátily) manželovu verzi o jeho pohybu a chování v bance? Opakovaně, ale marně, žádal o jejich vydání.
5. Jak se mohlo stát, že švýcarská policie manželovi odepřela možnost kontaktovat rodinu? O jeho zatčení jsem se dozvěděla až druhý den, a to z českého tisku.
6 Jakým právem mu policie znemožnila kontaktovat i české zastupitelství a Evropský parlament?
7. Jak se vůbec mohlo stát, že manželovi švýcarská policie odepřela léky na diabetes a hypertenzi v potřebném množství? Především mu vůbec nezajistila noční inzulín, místní lékař ho neměl k dispozici. Manžel měl noční inzulín v autě, požádal policisty, aby mu jej přinesli ze zaparkovaného vozidla, ale policisté ho prý v autě nemohli najít! Léky na tlak nedostal buď vůbec, nebo v nedostatečném množství. V noci měl zdravotní potíže, způsobené enormním zvýšením tlaku, třikrát zvonil na stráž, ale nikdo nepřišel. Manžel zůstal bez potřebných léků.
8. Jak mohla švýcarská policie předstírat, že manželovi nerozumí, když manžel ovládal všechny čtyři oficiální jazyky Švýcarské konfederace? Pokoušeli se vytvořit umělou jazykovou bariéru tím, že na něj mluvili výhradně Schweizerdeutsch (manžel rozuměl i tomuto nářečí). Je ale vyloučené, aby státní zaměstnanci neovládali aspoň jeden oficiální jazyk své země.
9. Pokud byly předložené dokumenty falešné, jak to, že manžel nebyl z ničeho obviněn, byl po vyčerpání zákonné lhůty k zadržení státním zástupcem bez problémů propuštěn a mohl odcestovat do republiky?
10. Pokud byly dokumenty pravé, jak to, že se banka manželovi oficiálně neomluvila, ačkoli ji žádal o vyjádření a o omluvu?“
Tolik dopis. Z toho, co víme, pokud líčí události paní Ransdorfová přesně, vypadá celá záležitost spíše jako zanedbání. Cizinci čelí i ve vyspělých zemích často přehlíživosti úřadů. Je otázka, proč by se tak měli chovat i k poslanci Evropského parlamentu, byť Švýcarsko členem Evropské unie není. Nejde o protekci, ale jde o to, že by úřady mohly zpozornět a nejednat v takovém případě stejně, jako s nějakým notoricky známým pouličním drogovým dealerem. (Ovšem i ten by měl mít samozřejmě přístup k důležitým lékům atd., lidé si mají být rovni.)
Jak už bylo řečeno, záleží na tom, jestli události proběhly skutečně takto. Je také třeba okolnosti zadržení oddělit od toho jestli Ransdorf něco provedl, to je jiný příběh. Stejně tak není důležité, že byl Ransdorf komunista, že měl doma autonehody a finanční problémy. To všechno může přidat nějaký kamínek do mozaiky Ransdorfova životopisu a jeho psychologického portrétu, ale s jeho zadržením to nijak nesouvisí.
Rozhodně neuškodí, když na ty otázky dostaneme odpověď. Třeba nebude nijak překvapivá nebo dokonce skandální. Ale pro jistotu… Kdybychom se neměli cítit jistě už ani ve Švýcarsku, mnoho míst na světě už nám nezbývá.
