V pátek ve tři odpoledne se prezident republiky sejde s kandidátem na ministra zahraničí Miroslavem Pochem. Nepůjde o žádné příjemné setkání u šálku čaje, ale o drsné vyjednávání, které naznačí, jak moc Zemanovy „hozené vidle“ ovlivní konečné složení Babišovy druhé vlády. Poche ustoupit nehodlá, hlava státu rovněž ne. Pokud by ovšem dostal Zeman nabídku, kterou nebude moci odmítnout, třeba povolí.

Zástupný problém, jenž si prezident našel a který má nabourat hladké složení nového kabinetu, který by mohl dostat ve sněmovně důvěru, je hlavním tématem posledních dní. Zeman označuje Pocheho za člověka, který dostatečně nehájí protiimigrační politiku našeho státu a ohání se článkem z roku 2015, v němž europoslanec píše o uprchlických kvótách. Na Zemanův vkus se však dostatečně razantně nepostavil za jejich odmítnutí. Na tomto faktu a řadě dalších výmyslů se celé jednání zaseklo.

Prezident se totiž rozhodl, že nedá sociálním demokratům nic zadarmo, a statečně mu v tom sekundují i Andrej Babiš a komunisté. Ti totiž najednou nastolili odmítavou rétoriku a jméno Pocheho je pro ně nepřijatelné. Do jaké míry to byl podraz na naivního Jana Hamáčka, který o jejich odporu do minulého pátku neměl ani ponětí, nemá ani cenu diskutovat.

Teď je míč na prezidentově straně hřiště. Je to totiž právě Miloš Zeman, kdo blokuje složení nové vlády a tím se skutečně nechová státotvorně. Ačkoliv nemá žádnou pravomoc zasahovat do výběru ministrů, což je jednoznačně premiérova pravomoc, užívá si vyhrocené situace, kterou nadále eskaluje jeho mluvčí Jiří Ovčáček, který využije každou situaci, aby na Twitteru zaútočil na nominanta ČSSD.

Páteční schůzka, kterou blahosklonně Zeman odkýval, má sloužit k tomu, aby hlava státu přesvědčila Pocheho, že šéfem diplomacie být nechce. Nikdy a za žádnou cenu. To se ovšem patrně nesetká s pochopením vlivného člena sociální demokracie. Tomu se na ministerstvo moc chce a i oblastní organizace ČSSD za ním stojí. Předseda Hamáček sice také, ale určitě si uvědomuje, že pokud bude chtít uspět, musí nabídnout Zemanovi nějaký pro něj přínosný handl.

Šéf ČSSD ovšem nedisponuje ničím, co by Zeman chtěl, takže zřejmě bude muset do hry zatáhnout i designovaného premiéra a tím mu de facto krví podepsat smlouvu o budoucích ústupcích ze strany socialistů.

Co však prezidentovi nabídnout? Sám Zeman nic nepotřebuje a je zřejmé, že pokud bude chtít Hamáček, potažmo Poche, nabídnout něco, na co míří prezidentům pohled, bude se jednat o nějaký dáreček pro blízké spolupracovníky hlavy státu.

Konkrétně se tak musí jednat o službu pánům Nejedlému, Mynářovi či některému z dalších „přátel“. Nabízí se tak třeba ministerstvo obrany, se kterým mají na Hradě vždycky rádi dobré vztahy kvůli vlivu na státní armádní zakázky a také se v kuloárech hovoří o tom, že by komunisté měli pro prezidenta vhodného adepta, konkrétně bývalou šéfku CzechInvestu Alexandru Rudyšarovou.

V tomto případě by však skutečně musel Hamáček s prosíkem k Babišovi, kterému daný rezort „patří“. Jak se ukazuje, šéf hnutí ANO zřejmě ještě svůj seznam poddaných ve vládě nemá úplně definitivní a dalo by se ledacos vydiskutovat.

Tak jako tak, předsedu ČSSD čeká jednání, které nikdy nechtěl podstoupit. Jednání plné intrik, podrazů, ústupků a nesplněných slibů. Taková ho však v nové vládě s účastí sociálních demokratů, pokud vznikne, budou provázet do konce volebního období.