Poslední dobou se toho děje mnoho. Možná víc, než mnozí dokážeme sledovat. Jedna zpráva stíhá druhou a často jsou tak bizarní a šílené, až je někdy těžké rozeznat realitu od absurdní satiry. Hrne se toho na nás celá lavina (jako „nečekaný“ zimní sníh na „Ťokovu“ dálnici).

Rusko a Čína jsou moc daleko

Jeden den se dozvíme, že se premiér Babiš za ošklivá slovíčka o firmě Huawei omluvil čínskému velvyslanci (kterého si čirou náhodou pozval do restaurace, která prý už, přísahám na své děti, nepatří podnikateli Babišovi). Druhý den nato čteme, že nic takového neučinil, takže jeden z nich si, mírně řečeno, vymýšlí. Teď ale který, komunista, nebo bývalý komunista? Pak se zase dočteme, že velvyslanec Čínské lidové republiky Čang Tien-min spolu se zástupcem firmy Huawei přijal na Pražském hradě svého obchodního cestujícího Miloše Zemana… Nebo obráceně? Těžko říct, když prezidentská kancelář má s čínskou firmou tak trochu tajenou smlouvu o propagaci a našim tajným službám český prezident nevěří.

Do toho se médii rozběhne zpráva, že komunistický zákonodárce Zdeněk „Mlátička“ Ondráček, hodlal „prát žrádlo“ ministrovi zahraničí Petříčkovi. A to prosím za to, že se ministr Petříček na své návštěvě Ukrajiny choval tak, jak se člen vlády sebevědomé západní proevropské země a člena NATO chovat má. Ne ovšem podle názoru komunisty, který spolu s dalšími soudruhy jezdí na území Ukrajiny naopak podporovat ruské agresory.

Čína a Rusko, čili náš vztah k těmto nedemokratickým režimům a naopak jejich záměry s námi plus všechno, co s tím souvisí, jsou nepochybně záležitosti nanejvýš závažné, které mohou mít na budoucí směřování naší země ohromný a nebezpečný vliv.

Přes to všechno jsou to záležitosti pro většinu občanů, včetně těch s aspoň elementárním zájmem o politiku, tak odtažité a jejich každodennímu životu a problémům zdánlivě natolik vzdálené, že nemají pocit, že by se jich osobně nějak bytostně dotýkaly. Nebo rozhodně ne natolik, aby se zvedli od televizoru a vyrazili masově do ulic. Pokud v Česku něco, co nás z uspávajícího tepla pokojů v dohledné době a v nepřehlédnutelném počtu na ulici dostane, vůbec existuje, pak jsou to dvě věci, které by mohly vzedmout obrovskou vlnu odporu a konečně zaplnit náměstí.

Vládní útok na Českou televizi

V tuto chvíli ve sněmovně leží dvě výroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize, za roky 2016 a 2017. K hlasování o jejich schválení či neschválení ovšem ani na posledním zasedání stále ještě nedošlo. Pokud by poslanci kteroukoli z těchto zpráv dvakrát po sobě neschválili, mohli by odvolat stávající Radu České televize a zvolit takovou, jaká by jim vyhovovala lépe. Vzhledem k tomu, že vládní ANO spolu s KSČM a SPD, největšími křiklouny proti ČT, má pohodlnou většinu, není tak těžké si představit, jak by ona nová rada vypadala. A co by asi prosazoval nový ředitel, kterého by si po sesazení toho současného rada mohla zvolit.

Prezident Zeman k takovému řešení – dvojímu zamítnutí přinejmenším jedné zprávy – nepokrytě a opakovaně vyzývá, naposled opět na „hradní“ televizi Jaromíra Soukupa.  Uvedl, že personální změny v České televizi by si prý velmi přál a dodal, že jako prezident je ovšem nemůže ovlivnit. „To mohou ovlivnit pouze poslanci, pokud tu zprávu o hospodaření dvakrát zamítnou. Tak uvidíme, jestli to udělají,“ prohlásil.

A jak to tak vypadá, mnozí jsou ochotni prezidentskému sdělování názorů a přání (které, jak jsme slyšeli u případů se soudci, vůbec nejsou ovlivňováním) vyhovět. Na názoru ČSSD, vzhledem k již zmíněnému rozložení sil ve sněmovně, pak ani dost málo nezáleží. Ta už od počátku funguje jako karnevalová maska, kterou si Babišovo ANO nasazuje, aby zakrylo fakt, že ve skutečnosti s ním vládnou bolševici a extremisté.

Pokud by se frontální útok na Českou televizi podařilo dovést do konce, s největší pravděpodobností by se změnila v poddajný nástroj vládního hnutí ANO, podobně jako se v ostudné propagandistické plátky proměnily kdysi kvalitní a svobodné Lidové noviny nebo Mladá Fronta DNES. Nepohodlní redaktoři i se svými kritickými reportážními pořady, které jsou premiéru Babišovi, komunistům i Okamurovi trnem v oku, by z obrazovek ČT zmizeli. Už žádní Reportéři, žádných 168 hodin. Naopak by přibylo komunistů, xenofobních blábolilů i hlasatelů Babišovy věčné slávy.

Zdá se však, že toto nebezpečí si uvědomuje stále větší množství občanů. Například aktivistická skupina Milion chvilek pro demokracii, která už nejednou dokázala zaplnit Václavák, začala šířit krátké prohlášení adresované premiéru Babišovi: „Pokud odvoláte Radu ČT a pokusíte se ovládnout Českou televizi, bude to překročení Rubikonu a my vyjdeme do ulic. A tentokrát ne jednou. Stačí, že se na nás propaganda valí z Mafry. Svou svobodu budeme odhodlaně bránit.“ 

Tento jasný vzkaz si na sítích předávají jednotliví uživatelé, stejně jako jej sdílejí další občanské iniciativy jako např. Společně to dokážeme nebo skupina Kaputin. Po případném druhém, definitivním neschválení kterékoli z obou výročních zpráv, už by ale bylo na veškeré protesty pozdě. Už první případné zamítnutí čili reálné nebezpečí, že by se veřejnoprávní televize změnila v poslušnou hlásnou troubu trestně stíhaného předsedy vlády, stalinistů, xenofobů a šiřitelů hoaxů, by se tak mohlo stát bodem zlomu, který vyžene do ulic davy. Takové množství lidí, které už nikdo, včetně prezidenta a jeho nevychovaného fámula Ovčáčka, nebude moci odmávnout pohrdavým plivancem o blbečcích či hrstce křiklounů.

Zametení kauzy Čapí hnízdo

Dalším spouštěčem nepřehlédnutelných masových demonstrací by se pak mohl stát určitý, a bohužel rozhodně ne nereálný obrat v případu Čapího hnízda. V kauze premiérovy luxusní haciendy, na jejíž stavbu si podle Evropského úřadu proti podvodům OLAF i podle prozatímních závěrů vyšetřování Policií ČR, podvodem opatřil 50 milionů z  peněz Evropské unie.

Podezření, že se zametení Babišovy ostudné kauzy chystá, bohužel stále sílí, a to od okamžiku, kdy zahájil čistky na všech místech, kde by se mu podpora nově dosazených mohla hodit.

Začalo to zdehonestováním a následným odstraněním ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michala Murína. Ten se po masivním nátlaku a výhrůžkách skandalizací funkce „dobrovolně“ vzdal a na jeho místo nastoupil Radim Dragoun. Výměny na nejvyšších postech policie a tajných služeb pokračovaly ředitelem civilní rozvědky Jiřím Šaškem, jehož zastoupil Marek Šimandl, a policejním prezidentem, kde na místo Tomáše Tuhého, který náhle zatoužil po místě velvyslance na Slovensku, nastoupil Jan Švejdar.

Ze svého místa zmizel i Miloš Trojánek, šéf pražské policie. Ten, který pevně stál za vyšetřovatelem Čapího hnízda Pavlem Nevtípilem. „Má moji plnou důvěru,“ prohlásil o něm. Po Trojánkovi ovšem nastoupil Jan Ptáček, který naopak dal od Nevtípila ruce pryč a hned po nástupu oznámil, že nebude „zabředat do různých kauz“ a vybírat si, koho se zastane a koho ne.  A kdyby jenom to.

Netrvalo dlouho a rozjel se drtivý útok na Nevtípila. Místo nejapných poznámek obviněného premiéra Babiše, že vyšetřovatel jeho kauzy je ve službách jakési mafie, nebo řečí předsedy poslaneckého klubu ANO Faltýnka, že Nevtípil půjde „do tepláků“, zde teď už máme  přímo Nevtípilovo vyšetřování. A kdo to inicioval? Nevtípilovi kolegové a jeho nově dosazený šéf Ptáček, který po jejich oznámení svého podřízeného udal.

A kdo celou věc, která má souviset s již jednou projednávanou a nově rozvířenou kauzou předražených jízdenek a tiskárny Neograph, kde nebylo prokázáno vůbec žádné Nevtípilovo pochybení, vyšetřuje? Nově dosazený šéf GIBS Radim Dragoun. Z Babišova vyšetřovatele Nevtípila se tak může lehce stát obviněný. A možná i obžalovaný a odsouzený.

Andrej Babiš je tak jediný český trestně stíhaný podezřelý, který může vyhazovat nejvýše postavené policisty a přímé nadřízené svého vyšetřovatele a místo nich si dosazovat nové. Sen všech vyšetřovaných a obviněných kriminálníků. Prostá fakta uvedená v předchozích odstavcích však bohužel, vcelku logicky, budí podezření, že se všechny ty změny dějí právě za účelem „zametení“ celé kauzy pod koberec.

Dlouhé odklady a absence nových informací o vývoji vyšetřování sice společnost poněkud znudily, uspaly a ukolébaly, takže zájem o Čapí hnízdo značně opadl. A výraznější reakce nevzbudila ani zpráva, že Babišův vyšetřovatel je vyšetřován. To by se ale mohlo změnit ve chvíli, kdy by Nevtípil byl z případu odvolán nebo postaven mimo službu, což by ve výsledku bylo totéž. Poplach by se také mohl hlasitě rozeznít v případě, že by vyšetřování bylo – jakýmkoli způsobem – zastaveno.

Dá se předpokládat, že i otupělá, rezignovaná, stále novými kauzami a nehoráznostmi zavalovaná společnost, má určité hranice, kdy procitne. Kdy si – pokud bychom k této hranici skutečně dospěli – protře oči a vzpamatuje se. Věřme tedy, že pokud se černé scénáře vskutku naplní, stihneme se probudit ze spánku ještě aspoň minutu před dvanáctou, a ne pět minut po dvanácté. Pořád ještě v demokratickém Česku a ne v oligarchickém Babišistánu.