FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
Když nový prezident vyvěsil na balkóně na třetím nádvoří Pražského hradu standartu s nápisem Pravda vítězí, byla to vtipná a elegantní připomínka jednoho z mnoha trapasů, kterých jsme si za uplynulá léta s Milošem Zemanem užili.
Připomeňme, že standartu z Hradu odnesla skupina Ztohoven v roce 2015 v přestrojení za kominíky a vyměnila ji za rudé trenky. Co oním obrovitým kusem spodního prádla „chtěl básník říct“, sice skupina performerů nikdy doslova nevysvětlila, narážka na vulgární lidovost s komunistickou příchutí se ovšem nabízela na první dobrou.
Happening mladých výstředníků později „ocenil“ soud podmíněným trestem a zaplacením pokuty, ale nemalá část společnosti jim zatleskala. Pouhé dva roky od zvolení měl už prezident Zeman na vrubu řádku trapasů a mocenských her na hraně autokratické přezíravosti, které ty rudé trenky výmluvně symbolizovaly.
Když se přidržíme pouze těch trapasů a nebudeme analyzovat daleko závažnější maléry, jako bylo experimentování s ústavou nebo zahraniční politikou, musíme hned uznat, že Petr Pavel vrátil od prvních okamžiků nejvyššímu úřadu důstojnost, jak slíbil, aniž by ho to stálo viditelné úsilí. Dá se namítnout, že Petr Pavel je v úřadě teprve pár hodin a čas ukáže. Ale i tak už má oproti svému předchůdci silně pozitivní bilanci. Pojďme si zavzpomínat.
Když se „důchodce z Vysočiny“ v roce 2013 po sečtení hlasů v druhém kole volby dozvěděl, že protikandidáta Karla Schwarzenberga porazil o deset procent, odjel v povznesené náladě do České televize, kde se odehrála dnes už polozapomenutá scénka. Nejprve škobrtl na schodech a málem upadl, což by se dalo s jistou shovívavostí přejít jako důkaz, že i prezident je jenom člověk. Ostatně za vrávoráním útrobami televize stál podle oficiálního vysvětlení Hradu špatný zdravotní stav – pád ze schodů měl mít na svědomí Zemanův bolavý palec u nohy. Vzápětí však Miloš Zeman pronesl v nekuřáckém salonku směrem k řediteli výmluvnou větu, která záhy zlidověla: „Takže pane řediteli, kde máme popelníček?“
To vše by zůstalo zrakům publika utajeno, kdyby historicky první kroky Miloše Zemana v nové roli nepokrýval televizní štáb. Záznam pak unikl na veřejnost a bleskem se rozšířil na internetu. Virální video nemohla média nechat bez povšimnutí. Ačkoli se generální ředitel ČT Petr Dvořák ihned snažil incident u schodů ze všech sil zahladit a nenesl na něm sebemenší vinu, domníváme se, že Miloš Zeman se svou „sloní pamětí“ mu trapas nikdy neodpustil. Zemanovo privilegium porušit zákaz kouření vedení televize omluvilo výjimečností chvíle, nicméně i tak Miloš Zeman Českou televizi až do konce svého desetiletého úřadování vnímal jako nepřátelské území, které je nutné zničit.
Jen pár měsíců nato se odehrála scénka jako z bláznivé komedie. Když se v květnu roku 2013 dostavil Miloš Zeman na slavnostní akt otevření komory s korunovačními klenoty jako jeden ze sedmi klíčníků, nad slavnostními insigniemi podezřele vrávoral. Prezidentova mluvčí náhlou indispozici opět vysvětlovala zdravotním stavem – tentokrát virózou. Charakteristické ovšem bylo, že prezident ke královským klenotům dorazil bezprostředně po bujarých oslavách konce druhé světové války na ruské ambasádě. A tehdejší předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová později vypověděla, že z Miloše Zemana cítila alkohol.
Ani další vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách se neobešlo bez výstřelků podobného druhu. Když v roce 2018 Zeman v historicky druhé přímé volbě svůj post obhájil, ve štábu jeho příznivců probíhaly oslavy tak divoce, že jeden z výtečníků se na sklonku slavnostního večera bezmocně skácel k zemi. Dalším se pak nelíbilo, že novináři natáčejí příjezd přivolané záchranky, a začali jim vyhrožovat. Výměna názorů rychle přerostla v šarvátku a prezidentovi příznivci nakonec vzali novináře útokem, při kterém došlo ke sražení kamery a ráně pěstí. Milan Rokytka později vyprávěl, že se ho pokusila otrávit pražská kavárna, jejíž příslušníci mu prý do pití přimíchali nějaký „sofistikovaný jed“.
Vnímáme kritické hlasy, že obřad u příležitosti uvedení Petra Pavla do prezidentské funkce mohl být více civilní a bez monarchistické pompy, ale výtky ztrácejí na síle, pokud si vybavíme, co všechno jsme s Milošem Zemanem za ta léta od prvních chvil zažívali.
