Silvestr patří rozpustilému humoru. Jenže doba, v níž žijeme, je nebezpečná a pro obranu bezpečného a svobodného světa je nutné, abychom si uvědomovali jeho křehkost.

Nechci se přitom ani trochu podílet na vyvolávání strachu a paniky. Ty jsou totiž součástí našeho dnešního problému. Spíše jde o to, abychom si uvědomili, co jsme v uplynulém roce ztratili a co jsme naopak získali. A také, na čem můžeme dále stavět neboli co si máme přát.

Co jsme ztratili:

Rok 2015 byl bohužel rokem výrazných ztrát. Tyto ztráty nelze přejít bez hlubokého smutku, rozčarování a vážného zamyšlení.

1. Hlavní evropské metropole se po dvou drastických pařížských útocích již nejeví jako oázy míru a klidu. Veřejnost v nich žije ve strachu, kdy něco dalšího přijde.

2. Ohromná imigrační vlna přinesla znejistění v mnoha ohledech: jisté znejistění se vznáší nad budoucností málo funkční Evropské unie, nejistá se jeví schopnost Západu udržet stabilní a společně fungující instituce a uhlídat své vnější hranice před dalším náporem exodu.

3. Západ ztratil v uplynulém roce kontrolu nad blízkovýchodním vývojem a přenechal část svého vlivu Putinovu Rusku stejně, jako mu přenechal v předchozím roce část Ukrajiny. Politika Baracka Obamy je jedním slovem otřesná a celý svět kvůli ní ztrácí část své bezpečnosti a svobody.

4. Na české politické scéně jsme už konečně ve větší míře ztratili iluze o mesianistické povaze mise Andreje Babiše. Již je zcela jasné, že Babišova privatizace státu, zalehnutí a udušení médií a touha profízlovat celou společnost je pokusem o nastolení autoritativního stylu vládnutí. Hlavně jsme ale tímto obludným experimentem ztratili již dva roky, které rozvrátily českou demokratickou politiku.

5. Česká republika ale především ztratila hodnotový azimut. Servilita vůči autoritativním režimům, odklánění se od Evropské unie, ohromný vliv proruské propagandy, to všechno dramaticky ohrožuje demokracii a suverenitu České republiky. Suverenitu naší země totiž ani trochu neohrožuje Evropská unie. Už kvůli své neschopnosti. Ohrožuje ji Rusko, a tudíž i náš vlastní prezident.

Co jsme získali, našli a objevili:

1. Velkým pozitivním výkonem české společnosti bylo v roce 2015 masové přivítání amerického vojenského konvoje. Nešlo o to vítat nějaké tanky, nýbrž postavit se agresivní proruské páté koloně, která se připravovala udělat naší zemi ostudu. Tomu se povedlo zabránit. Z těch, kteří chtěli blokovat průjezd amerických vojáků, se nakonec stali jen bezmocní kašpaři.

2. Na úrovni oficiální, tedy vládní české politiky se přece jen podařilo najít střízlivý přístup k uprchlické krizi, který není ani ve vleku rožšířené xenofobie a strachu, jež šíří zejména prezident, ale ani nepodléhá naivním snům o tom, že naši zemi máme odevzdat „všem lidem dobré vůle“. Obecně řečeno: bojovníci proti imigrantům nemají srdce, ale vítačům všech uprchlíků zase chybí mozek. Ve společnosti se postupně prosazuje racionální hledisko: imigranty nelze paušálně všechny přijmout a také je nelze paušálně všechny odmítnout. Pomáhat je správné, pakliže dotyčný pomoc potřebuje a pakliže si to společnost může dovolit. Zatím je jisté, že si to dovolit můžeme. Ve skutečnosti se nám totiž zatím vůbec nic nestalo. Žádná uprchlická krize Českou republiku dosud nepostihla. V konfrontaci s mediálním běsněním a davovou hysterií, jakou jsme zažili v druhé polovině roku, je to důležitý objev.

3. Navzdory všem těžkostem je třeba zdůraznit, že Evropa se nepropadá do nějaké fatální deprese a strachu. Německo se s dramatickým přívalem imigrantů vypořádává efektivně a dobře. Kancléřka Angela Merkelová kvůli své humanistické politice nepadla, jak to mnozí prorokovali. Její otevřená náruč vůči všem uprchlíkům ze Sýrie zcela oprávněně naštvala ostatní státy EU, ale před německou veřejností svoji pozici obhájila. Dlužno říci, že je lepší mít v čele země idealisty než nenávistné burany. Navíc Německo si od přívalu uprchlíků slibuje růst ekonomiky. Zdá se, že mírná imigrace může západním zemím prospívat. Koneckonců, prospívala jim po celou jejich historii. To jenom my jsme žili v socialistickém skleníku a chybí nám základní návyky a zkušenosti.

4. Česká ekonomika se díky relativně zdravým fiskálním základům a díky globální situaci zvedá a funguje. To je dobře, třebaže si to přivlastňují jako svůj úspěch tu Zeman a tu zase Babiš.

5. Našli jsme schopnost čelit zhoršeným podmínkám ve společnosti. Osobně cítím, jak se zvyšuje vzájemná podpora mezi lidmi, kteří usilují o záchranu liberálního prostředí v České republice.

Co bychom si měli přát:

1. Přejme si na prvním místě rozum. Rozum umí čelit nenávisti i falešné euforii, umí bránit před extrémy.

2. Přejme si, aby vliv prezidenta Zemana na celou společnost byl co možná nejmenší. A aby také jeho vliv v zahraniční politice byl minimální. Vláda si nesmí nechat vzít zahraniční politiku z ruky. Zemanovy zahraničněpolitické aktivity jsou totiž jednak mnohdy na hranici ústavnosti a jednak ohrožují bezpečnost státu.

3. Přejme si, aby policie řádně vyšetřila dotační podvod Andreje Babiše v projektu Čapího hnízda. Přejme si, ať se rozpadne informační a vlivový monolit Agrofertu a ať se od Babiše emancipuje stále širší část společenské a mediální elity i jeho zfanatizovaných a zmanipulovaných příznivců. Obecně lze říci, že po filmu AB Matrix se pohnuly ledy. A to je dobře.

4. Přejme si, aby Rusko narazilo na limity svých imperiálních ambicí. Tyto limity určitě jsou. Tkví zejména ve slabosti ruské ekonomiky. Když budou mít politici Západu všech pět pohromadě, nemůže se ruský medvěd rozvalit, kde chce.

5. Nakonec si přejme efektivní a pevnou Evropskou unii. Pevné institucionální vazby k Západu jsou základní oporou civilizovaných poměrů v naší zemi a brání nás před upadnutím do východního chaosu. Od prvního dne, v němž by z České republiky odešla Evropská unie, bychom patřili pod tvrdý mocenský vliv Ruské federace. O tom není žádná pochybnost. Už proto, že mezi námi Čechy je velmi mnoho takových šikulů, kteří se rádi postarají o to, aby se Česko samo, rádo a ze své vlastní vůle přidalo na Východ. Když se rozpadne EU a Západ oslabí, je toto náš osud. Proto stůjme pevně při Evropské unii. Třebaže má chyby. Ty má na světě každý jedinec i každá instituce.

Šťastný nový rok!

Pavel Šafr

Rádi bychom tímto poděkovali za spolupráci kolážistovi „Ateo„. Této spolupráce si ve Svobodném fóru velice vážíme.