Současná mezinárodní krize vyvolaná ruskou agresí proti Ukrajině ukázala mimo jiné, jak vratká je česká energetická stabilita. Závislost na ruských dodávkách strategických surovin je pro Česko i Západ klíčovým problémem a je naším zásadním úkolem najít efektivní řešení. 

V krátkodobém horizontu budeme samozřejmě muset sáhnout po čemkoliv, co nás vymaní ze závislosti na krvavých Putinových surovinách. Bez ohledu na evropské snahy o přechod k udržitelné zelené energetice nás čeká dočasná nutnost využívat fosilní zdroje energie. Je to něco, s čím se musíme na nezbytně nutnou dobu smířit. Současně však nesmíme připustit, aby se z provizoria stal setrvalý stav.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM přináší přehled tuzemských obdivovatelů Putina, a také očité svědectví z apokalypsy v Buče

Putinova hororová karikatura otevírá nové číslo Týdeníku FORUM, které je právě na stáncích. Tyranovi se z…

Jako nedomyšlené a ukvapené se ve světle současných událostí ukazuje zpochybňování jádra. Kritika jaderné energie je do značné míry dílem levicových skupin. Ty pod chatrným fíkovým listem odporu proti „jaderné smrti“ vědomě nebo nevědomě dlouhá desetiletí za asistence různých sociálních demokracií byly pátou kolonou Sovětského svazu a posléze Ruska. Globální energetika bez jádra je ale přinejmenším ve střednědobém horizontu nevyhnutelná. Česko musí zůstat její součástí, ale nikdy do své jaderné soustavy nesmí pustit otevřeně nebo potenciálně nepřátelské mocnosti, jako je Rusko, Čína nebo třeba nastupující a nevyzpytatelná Indie. 

I jádro je ale energií minulosti, i když se bez něj neobejdeme. My musíme směřovat k budoucnosti, a to je bezesporu udržitelná energie. Zejména vodík a biometan představují obrovský potenciál. Zatímco před vodíkem ještě stojí dlouhý vývoj, produkce a využití biometanu je něco, co spolehlivě funguje. Biometan se vyrábí z komunálního bioodpadu, jehož velkou část zatím zbůhdarma pálíme ve spalovnách. Přitom existuje vyzkoušená technologie, díky které se z odpadu může snadno stát světlo, teplo i pohonné hmoty. Zatímco třeba ve Francii biometan vyrábí už každá třetí bioplynová stanice, v Česku existuje jediný projekt tohoto typu. Jedná se bioplynovou stanici v moravském Rapotíně. 

Produkce biometanu sama o sobě problém s energetickou ne/stabilitou nevyřeší, snadno se ale může stát pevnou součástí komplexního řešení, které nyní musíme urychleně hledat. Biometan představuje efektivní, udržitelnou alternativu k importu surovin. Navíc jeho produkce vytváří množství pracovních míst a nese s sebou také zajímavé možnosti technologického vývoje.

V případě vodíku je situace složitější. Jedná se o technologii, která má nepopiratelný potenciál, ale současně ještě potřebuje projít vývojem. Jsem si ale jistý, že u nás máme dost chytrých hlav, které se tohoto úkolu mohou úspěšně zhostit. Naštěstí je součástí nové vlády ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace, které tuto agendu může efektivně zastřešit.

Nabízí se tak způsob, jak se posouvat dále směrem k udržitelnému, a přitom funkčnímu modelu energetiky. Současně se otvírá možnost, jak z Česka vytvořit jakýsi energetický hub, který nás konečně vyšle na cestu do jednadvacátého století. Je na čase začít řešit to, jak budou vypadat zásadní věci za dvacet nebo padesát let, nikoliv se donekonečna připravovat na pověstné války, které už skončily.