Papež František poskytl rozhovor francouzskému katolickému deníku La Croix a říkal v něm zajímavé věci. V obsáhlém textu se sice dotkl otázek evangelizace, sekularismu, nulové tolerance v pedofilních kauzách, soužití křesťanů a muslimů či vztahů s lefébvristy, ale největší pozornost jednoznačně vzbudila papežova větička, že nelze „otevírat hranice iracionálně“. Imigrantům, samozřejmě.
Pojďme se na to podívat více zblízka. Tazatel se papeže ptá, je-li Evropa schopna přijmout „mnoho uprchlíků“. Papež odpovídá skutečně jednou větou: „Není možné otevírat brány iracionálním způsobem.“ Tuto myšlenku dále nerozvádí a ve stejné odpovědi už pokračuje otázkou, proč lidé ze svých zemí utíkají. Mluví o ekonomice, kritizuje volný trh a také vývoz západních modelů demokracie do zemí jako je Irák nebo Libye, kde fungují silné kmenové struktury a jiné kulturní odlišnosti. Cituje jakéhosi Libyjce, který mu řekl, že mívali jednoho diktátora Kaddáfího, nyní jich mají padesát.
Když kardinál Dominik Duka řekl, že pocit ohrožení vytváří fráze jako „přijměme je všechny, bez ohledu na politiku džihádistů či otázky sociálního zabezpečení“, schytal za to nevídaný výprask. V klidném českém rybníčku, kde vzhledem k ateistické většině společnosti má v intelektuálních kruzích pojem katolík v sobě i určitou exotiku, kulturu a mravní očekávání, se najednou objevil nevídaný odpor vůči českému primasovi, který si buduje jakousi vlastní xenofobní větev nezávislou na Římě, kde sídlí dobrotivý papež. Síla „hejtu“ proti Dukovi byla na české poměry nezvyklá, říkám to jako člověk v úzkém spojení s polskou realitou, v níž jsou roztržky katolické církve s liberály na denním pořádku.
Co si tedy vlastně myslí papež František o imigraci? Těžko říct. Jeho vnitrocírkevní kritici často poukazují na neschopnost vyjadřovat se jasně a být názorově konzistentní. Dělají to s kulancí církvi vlastní, na veřejnosti říkají, že papež je velmi spontánní člověk z jiného kulturního okruhu. V soukromí bývají ostřejší. Žertují, že by papež už nikdy neměl dávat rozhovory v letadle. A že nejhorší možná verze je rozhovor v letadle poskytnutý Eugeniu Scalfarimu, levicovému intelektuálovi, se kterým si papež rád telefonuje bez autorizace, ačkoliv Scalfari nepoužívá diktafon. Pak nastupuje vatikánský mluvčí Federico Lombardi a snaží se papežovy výroky upravit do přijatelné podoby.
Tiskový mluvčí tu jistě je od toho, aby se vyjadřoval ke stylu, jakým se o církvi píše a mluví, a za pontifikátu jinak brilantního intelektuála Benedikta XVI. například zchladil nadšení médií, která si z papežova vyjádření, že je menším zlem, pokud prostitut nakažený virem HIV použije prezervativ, vydedukovala změnu nauky církve. Jenže jde o množství. Co bylo dříve výjimkou, je dnes pravidlem. Františkovy výroky jsou opravdu často poněkud zamlžené.
Z interpretací svých slov je občas zaskočený i sám František. Naposledy byl „velmi překvapený“, když jeho poznámku o ustanovení komise, která by zkoumala úlohu ženských jáhenek v počátcích křesťanství, média interpretovala jako oznámení o chystajících se kněžských svěcení pro ženy. Papež přitom řekl jen to, že o úloze jáhenek v tehdejších dobách se mnoho neví, že pravděpodobně neměly svěcení a jejich úlohou bylo pomáhat při křtu žen, který se tehdy prováděl ponorem, a jiných citlivých záležitostech, zmínil například zkoumání poranění týrané ženy před církevním soudem, a že by to měla zkoumat nějaká komise, která by poslání jáhenek v tomto historickém období vyjasnila.
S podobným gustem jako do interpretování papežových výroků, se různí novináři pustili také do teologických disputací o papežské neomylnosti. Často lidé, kteří církvi nemohou jinak přijít na jméno, a rozhodně je nezajímá například její učení o potratu, antikoncepci, mimomanželském sexu, zkrátka morální nauka církve, stvrzená mnoha papežskými encyklikami včetně Františkových, začali rázem operovat poslušností papeži v oblastech, v nichž si církev naopak vždy zachovávala distanc od různých extrémních pozic. K poslušnosti papeži byl vyzýván i Viktor Orbán, který jako kalvín může mít papeže celkem na háku, a kardinál Duka svými názory na imigraci prý papeže pomočil. Tedy alespoň dle deklarovaného ateisty Roberta Fiska, píšícího pro britský Independent.
Je-li tomu tak, provedl papež self pissing.
