Tomáš Halík se v pátek v pořadu Interview ČT 24 opět opřel do prezidenta Zemana, zároveň vyjádřil znepokojení nad obratem společnosti proti vzdělaným lidem. Dále také připomněl, že se podle něj katolická církev u nás odklání od cesty milosrdenství, kterou ukazuje papež František, a je stále zbytečně fascinována tématy sexuální etiky.

K rozhovoru s laureátem Templetonovy ceny vzápětí vydala na svém webu prohlášení Česká biskupská konference. Zdůraznila především, že Halíkova slova nejsou oficiálním stanoviskem katolické církve a jde o jeho osobní názor. Proč se biskupská konference takto důrazně nedistancovala, když kardinál Duka večeřel na Pražském hradě s čínským prezidentem?

Dva světy, jedna církev

V církevním zeměpisu je Praha tradičně prostorem intelektuálních střetů dvou katolických táborů. Na jedné straně stojí tradiční konzervativci v čele s arcibiskupem Dukou. Mezi „dukovce“ se dají zařadit osobnosti církevního prostředí jako generální sekretář biskupské konference Tomáš Holub nebo kardinál Vlk. V opozici proti tomuto zjednodušeně řečeno mainstreamovému táboru stojí progresivnější křídlo reprezentované právě pro přílišnou liberalitu kritizovaným Halíkem a jeho příznivci.

K jednomu z nejvýraznějších střetů Duky s Halíkem došlo krátce před zahájením loňského ročníku festivalu hrdosti sexuálních menšin Prague pride. Halík tehdy přislíbil organizátorům, že poskytne prostory Akademické farnosti k pořádání debaty o šikaně v církvi s americkou řeholnicí Jeannine Gramickovou a promítání polského filmu Ve jménu. Duka následně obě akce na půdě církve zakázal s odkazem na časovou souvislost s pochodem hrdosti, která by podle něj mohla církvi uškodit na pověsti. Spolek Logos sdružující věřící homosexuály se pak ohradil se slovy, že církev nevyužila příležitost k dialogu nad důležitými tématy. Nehledě na fakt, že beseda o šikaně v církvi není totéž co propagační večer stejnopohlavních manželství nebo travesti show. V podobném případě by byly Dukovy výhrady vcelku oprávněné, diskuze s jeptiškou ale není žádná sodomie.

Duka papežštější než papež

Pro kardinála Duku je negativní postoj k homosexualitě typický, tvrdí, že „homosexuální jednání je vnitřně nezřízené a nemůže být schvalováno“. Trend přicházející z Vatikánu je však opačný, papež František ostatně proslul výrokem „Když je někdo gay a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil?“. V nedávno vydaném rozsáhlém dokumentu Amoris Laetitia dokonce papež vyzývá k pochopení pro nedokonalé katolíky, kteří po rozvodu uzavřeli nový sňatek, a zároveň vyjadřuje nebývale smířlivé stanovisko k antikoncepci.

Právě o nepřijímání Františkových myšlenek ze strany katolické církve Halík v Interview rovněž hovořil. Přehnanou fascinaci některých věřících tématy sexuální etiky Halík označil jako neurotickou obsesi, které je třeba se zbavit a věnovat se více evangeliu a milosrdenství. Podle něj si část katolíků vytvořila z odporu ke gayům či potratům své vlastní radikální náboženství a nástroj nenávisti k druhým. Tito lidé pak prý logicky papeže nesnášejí.

Biskupská konference tak svým prohlášením vyjádřila odklon od principů, které se František snaží církvi vtisknout. Za zmínku stojí pár příkladů, kdy naopak biskupové neuznali za vhodné se vymezit. Ve chvíli, kdy kardinál Duka odsloužil mši za prezidenta Zemana, ani v momentě, kdy šel povečeřet s čínským prezidentem, se žádný z vysoko postavených církevních činitelů neozval. Naproti tomu Halík v tentýž den odsloužil mši za oběti čínského režimu a opřel se i do Dukovy účasti na prezidentské večeři.

Klapky na očích

Od doby horkých debat o církevních restitucích se společností opět šíří proti-církevní nálady podobné těm komunistickým. Chce-li katolická církev v čele s Dukou těmto vášním čelit, musí sundat klapky z očí a postavit se čelem výzvám moderní doby. To znamená vést dialog jednak ve svých vlastních kruzích, zároveň se ale více otevřít převážně ateistické tuzemské společnosti. Možná ne právě Halíkovým způsobem, ale rozhodně ne tím Dukovým.