Ruský admirál Nikolaj Jevmenov, diktátor Vladimir Putin a bývalý ministr obrany Sergej Šojgu. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Velmi často slýchám otázku, zda se v Rusku může něco změnit, až Putin odejde. Mnoho lidí si představuje, že pokud Putin zmizí, odporoučí se i tamější putinovský autoritářský režim. Ve skutečnosti se nezmění nic, možná jen název. Pokud by do prezidentského křesla usedl třeba Ivanov, bude prostě existovat režim ivanovský, pokud Petrov, pak petrovský. Mnozí si myslí, že Putin vybudoval systém, který mu vyhovuje. Jenže je to naopak. Systém zformoval Putina tak, aby mu vyhovoval. Ruský autoritářský režim vznikl dávno před Putinem, diktátorem na vrcholku mocenské pyramidy může být kdokoliv.
Nedávno jsem narazila na video, v němž mladý Vladimir Solovjov sebevědomě říká, že mezi Ruskem a Ukrajinou nikdy nebude válka, že válku může rozpoutat jen zločinec: „Neměli bychom křičet, že Krym je náš a Sevastopol je náš,“ ale spíše vytvořit takové podmínky, aby lidé na Ukrajině sami chtěli být součástí Ruska. Sledovala jsem poslední vysílání onoho propagandisty, kde vyhrožuje celé Evropě a s posměchem říká, že se ještě musí podívat, jak je to s jeho majetkem v Itálii, přičemž naznačuje, že Rusko je schopno ovládnout celou Evropu.
Solovjov samozřejmě není politik, ale obyčejný propagandista, ale tato jeho deformace dokonale ilustruje fungování ruského režimu. Pokud se kandidát na ruského prezidenta bude držet těch nejdemokratičtějších a nejcivilizovanějších idejí a bude chtít v Rusku vybudovat nezávislé a poctivé instituce, stejně neuspěje, protože mu to systém nedovolí. Mnoho lidí si pamatuje, jak Putin na začátku svého prezidentství mluvil o vstupu Ruska do NATO, o budování vztahů se Západem, o svobodě a právech.
Jestli si někdo myslí, že to byl upřímný mladý člověk milující svobodu, kterého zkazil až systém, tak to nikoliv. Putin je produktem KGB a takovým lidem se apriori nedá věřit. Není třeba připomínat, že jeho prezidentství začalo souběžně s druhou válkou v Čečensku, kterou koketně nazval protiteroristickou operací. Ne Putin vytvořil nynější ruský systém, ale systém Putina. A stejně tak vytvoří i někoho dalšího. Ohne jej a udělá z něj jedno ze svých koleček, a pokud se vzepře a pokusí se systém změnit, jednoduše ho zlomí nebo sežere a na jeho místo se najde jiný kandidát na diktátora.
Po Putinově odchodu nelze očekávat v Rusku žádné změny, a to nejen kvůli systému, ale i kvůli samotným Rusům. V jednom ze svých předchozích textů, kde jsem se zabývala neúčinností a nesmyslností demonstrací, jsem napsala, že ruská společnost není na rozdíl třeba od gruzínské proevropská a že Rusové prostě nechtějí změny. To samozřejmě neplatí pro všechny, ale ti, kteří chtějí změnu, jsou v menšině a nemohou nic změnit. Když tedy Rusové nechtějí demokracii, jak to, že si na začátku zvolili Putina, který mluvil o vstupu do NATO a budování vztahů se Západem? To je právě to! Oni ho nezvolili. Nikdy. Jednoduše proto, že žádné volby nebyly.
Ale když nebyly volby, jak víme, že veřejnost podporuje Putina? Za prvé, pokud se společnost smířila s tím, že volby nejsou, znamená to, že je s tím spokojená nebo že nechce volit nikoho jiného, a za druhé, proč si myslíte, že kdyby v Rusku byly skutečné volby, Putin by prohrál? A neukázala vám válka proti Ukrajině, že Rusové podporují Vladimira Vladimiroviče? Už nejde o zákony a vnitřní ekonomické problémy, ale o život. Putin posílá Rusy zabíjet a umírat a oni jdou. Jdou už čtvrtý rok a jsou připraveni v tom pokračovat. A nic na tom nehodlají a nechtějí měnit.
Uvažujme logicky, pokud většina v Rusku podporuje Putina a jeho politiku, je připravena pokračovat ve válce, pokud si to ruský diktátor přeje, je zvláštní doufat, že ti samí lidé budou chtít žít podle demokratických principů a hodnot. Představme si, že Putin skončil, jak se může stát prezidentem demokratický politik nebo někdo z ruské opozice? Většina, která vyzývala k prolévání řek krve v sousední zemi, nemůže být najednou součástí demokratického společenství.
A navíc, systém nedovolí, aby se opoziční kandidát zúčastnil voleb. Jistě, v Rusku se může některý „demokratický politik“ chopit moci silou, ale z demokrata se pak stejně stává agresor a diktátor. Pokud si tedy někdo myslí, že Putin zmizí a s ním zmizí i násilnická ideologie Rusů a že zázračně přestanou být agresory, doporučuji se této myšlenky rychle zbavit. Ale i kdyby se nějakým zázrakem (i když na zázraky nevěřím) dostal k moci opoziční a svobodu milující politik, systém z něj udělá dalšího Putina.
A co bychom s tím měli dělat? Řekněme si to na rovinu, zajímá vás v Evropě vůbec, co se děje uvnitř Ruska? Jak se tam žije, koho volí, nebo nevolí? Určitě ne, ať ale Rusové nezačínají války a žijí si, jak chtějí. Pro Evropu je hlavní její vlastní bezpečnost, o to jde. Místo aby Evropa doufala, že se Rusko stane demokratickou zemí, musí se zabývat vlastní bezpečností, protože doufat v krásné Rusko budoucnosti nemá smysl. Evropa musí být připravena na válku, aby se Rusko neodvážilo zaútočit. Přesně tak, neodvážilo se, ne nechtělo, protože vždycky bude chtít.
Společnost v Rusku se nestane proevropskou a systém se nezhroutí. Soudě podle toho, jak první prezident Čečenské republiky Džochar Dudajev popsal akce ruské armády a reakci ruské veřejnosti na první čečenskou válku, můžeme konstatovat, že se ruský lid nezměnil. Byl stejný před Putinem, byl stejný v Putinově době a zůstane stejný i po ní. A žádné volby to nezmění.
Jediný způsob, jak porazit ruské autoritářství, je zničit Rusko, a pak už jeho kousky neskládat dohromady, jak to dělá Putin, který se snaží obnovit SSSR. A na místě Ruska vybudovat něco nového a úplně jiného. Ale ani to nedává žádné záruky.
