O 21. srpnu 1968 se mluví často, o tom, co se dělo předtím, jen v souvislosti s 23. hodinou večerní, kdy vojska Varšavské smlouvy vpadla do Československa. Ještě během dne ale lidé žili své obyčejné životy. O čem tehdy v úterý 20. srpna psalo třeba Rudé právo? Hlavním textem je zpráva o tom, že v Praze zasedá mezinárodní geologický kongres, že Chemické závody v Záluží ušetří novým provozem 50 milionů Kčs, že na zlatý poklad republiky se sebralo 47 326 gramů zlata a na Fond republiky 177 775 856 Kč. Další článek vysvětluje, jak je složité odvolávat poslance, kteří ztratili důvěru občanů.
K čemu strana
Soudruh Oldřich Švestka sepsal klopotným komunistickým jazykem článeček nazvaný „Proč komunistická strana?“, kde se ohrazuje proti tomu, že jsou očerňováni lidé mající výhrady k obrodnému procesu a že se do procesu musí zapojit více dělnická třída, protože to všechno je hlavně její věc. Jak patrno, měl zálibu v nekonečných větách, skoro tak nekonečných jako komunistické panství samo.
„Tento obrat musí vést k obnově původního poslání strany, musí tedy mít protibyrokratický charakter, a v tomto směru podstatně upevnit socialistické rysy naší společnosti. Jinak se obecné úsilí o demokracii může obrátit proti straně, jinak nemusí úsilí o demokracii v její nejobecnější formě přinést ty výsledky, které od nich očekáváme, a dokonce se může – uplatňováno pod vlivem obecných, a často dokonce demagogických hesel – obracet proti straně. Například v tom, že bude ztrpčovat život i jejím poctivým a nezdiskreditovaným funkcionářům a členům, popřípadě je odrazovat od politické aktivity.“
Tím zřejmě myslel Švestka sebe a podobné soudruhy. Patřil ostatně mezi spoluautory takzvaného zvacího dopisu vyzývajícího SSSR k okupaci a byl pak odměněn řadou funkcí včetně šéfredaktorství Rudého práva.
Chudáci milicionáři
Článek nazvaný „Proč jsou tu lidové milice?“ hovoří o údajných výhrůžkách, ke kterým mělo dojít vůči příslušníkovi závodní stráže v Brně, který byl prý nucen roznést štvavý leták, jinak se mu zle povede. Dobrý soudruh ho ale odevzdal. V anonymním letáku se psalo o tom, jak odstraňovat hospodářské pracovníky závodů, jak zdiskreditovat komunisty a zejména funkcionáře, jak rozbíjet závodní výbory KSČ a izolovat je, a dokonce zadržovat jejich iniciativní členy a funkcionáře. Druhá půlka letáku hrozí výzvami k vraždění („nešetřete jejich životy“), ke střílení ze zálohy, ke zmocňování se zbraní. Jak je vidět, tón Rudého práva byl už před invazí poměrně ponurý. Matně nás napadá, jak se asi v podniku na milicionáře střílí ze zálohy a čím, když zbraně měli jen ti milicionáři. A proč diskreditovat komunisty, to byla po dvaceti letech jejich vlády práce snad už zbytečná.
Zajímavý je článek, kde podle průzkumu veřejnost hodnotí hospodářskou situaci ČSSR. Jako bezvýchodnou ji vidí 3 %, jako velmi kritickou s možností zlepšení za dlouhou dobu 50 %, jako vážnou a s možností zlepšení do dvou až tří let od 36 %, za dobrou, i když s dílčími nedostatky ji označilo 6 %, nevědělo 5 %. A tak dále.
Československá Expedice Lambarene, která vezla léky pro nemocnici Alberta Schweitzera, den předtím opustila Afriku a je 50. výročí Leninova dopisu americkým pracujícím. Ten dopis si lze přečíst, ale zdá se, že jeho účinek nebyl valný.
Socialismus se sjednotí
Soudruh Z. Hoření si pochvaluje, jak se pověstná schůzka v Čierne pri Čope stala pozitivním signálem sjednocujících snah socialistické fronty. Byl pak odměněn četnými funkcemi, od roku 1983 až do zhynutí režimu byl šéfredaktorem Rudého práva. To sjednocování, o kterém psal, mělo začít už za pár hodin po vyjití jeho článku.
Podle údajů na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů se o chystané invazi dozvěděl už v 17 hodin zpravodaj ČTK v Budapešti, kterému anonym telefonicky sděluje, že o půlnoci začne vojenské obsazování Československa. Žádá o okamžité předání této informace vojenskému přidělenci zastupitelského úřadu. V 18.10 tuto zprávu předává velvyslanec Púčik do Prahy. V 20.00 sovětský velvyslanec v USA Anatolij Dobrynin navštěvuje prezidenta Lyndona Bainese Johnsona a informuje jej o nadcházející invazi armád pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa. Johnson krátce po tom svolává mimořádné zasedání Rady národní bezpečnosti. Doma ještě, kromě vlastizrádců Biľaka, Švestky a dalších, nikdo nic netuší. V 21.05 na vojenském letišti v Brně-Tuřanech přistál sovětský speciál Antonov An-24 s dvacítkou civilistů v uniformách Aeroflotu, ve skutečnosti se jednalo o příslušníky KGB. A pak už se celá mašinérie postupně rozjela. Nakonec v 23.00 vojska pěti zemí Varšavské smlouvy (SSSR, PLR, NDR, MLR a BLR) překročila československé hranice.
Pořád jsou tady
Vypadá to jako prehistorie, jenže není. Normalizační komunisté dodnes vedou nejen KSČM, ale vlezli i do dalších stran, včetně pravicových. Nebyli tak hloupí, aby zůstali na lodičce, která se sice nepotopila, ale na Ostrov pokladů už neplula. Měli jakousi technickou inteligenci. Sociální jen natolik, aby ještě na poslední chvíli poznali pohromu. Ne tak velkou, aby tam nelezli někteří ještě v létě 1989. To už byla snad diagnóza.
Vytěžili ze strany, co se dalo a pak zmizeli za svými vlastními lepšími zítřky. Někteří opustili matku stranu a převlékli se za ekology, jiní za sociální demokraty a podobnou „lepší“ levici a pokračují dál v boji proti imperialismu, zvlášť když je za to imperialisté v Evropském parlamentu a jinde ještě dobře platí. Kdo se jednou přisál ke krávě živitelce, ten už žízní a hladem trpět nebude. Nejmenovaný komunista a práskač a nomenklaturní dítko se stal miliardářem z lidu a místopředsedou vlády a bojuje proti poměrům, za jejichž panování zázračně zbohatl. Teď je spasitelem samoukem a bojovníkem proti korupci (nějak není jasné, kde vzal peníze na start svého podnikání) a dokupuje si lidi do služby jako jiní koně do stáje. Krmí je a hopkají a vydávají zvuky, jak se to očekává. Mor normalizace pokračuje. Čtvrt století nestačilo na to, abychom se toho zbavili. Tak konec svět je snad ještě daleko, ale veselé to není.
V úterý 20. srpna 1968 prý byla předpověď počasí na polojasno. Že se někdo namáhá ty předpovědi v téhle zemi pořád přepisovat.