Ruský diktátor Vladimir Putin FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Zdánlivě se nás rusko-ukrajinská krize netýká, od Ruska nás dělí území dvou států. Reálně na nás však invaze Ruska na východní Ukrajinu, pokud k ní opravdu dojde, dopadne velmi tvrdě. Především rozdělí společnost ještě o metr hlubším příkopem, než je ten, který ji dělí už dnes. A za druhé by taková invaze dodala munici všem populistickým silám, co jich v Česku máme, a pravděpodobně by vedla – stejně jako covid – ke vznikům bizarně účelových politických uskupení, jakým byl Volný blok. Přihraje těmto silám Putin další téma?
Varianta omikron je dle vědců asi stejně nebezpečná jako ten úplně původní wuhanský virus, který celou pandemii rozjel. V současnosti se však ukazuje, že i v naší málo proočkované zemi má jeho šíření a dopady mnohem menší razanci, než tomu bylo na začátku pandemie. A pomalu – až se bojím to napsat, abych to nezakřikl – epidemie končí do ztracena. Zanechala za sebou zcela jistě 37 000 mrtvých. I když jich bylo spíše 50 000, jak ukazují údaje o nadúmrtích. A také za sebou zanechala obrovský, za mého života už asi nezahladitelný příkop ve společnosti, který rozdělil lidi na „boosterované svině“ (jak mne nazval jeden z čtenářů) a „vlastenecké antivaxery“. Ten příkop už rašil dlouho, covidové dělení jen nahradilo dělení na „uhláky“ a „gretény“, podle kterého se společnost velmi nechutně a radikálně začala dělit už před příchodem covidu v roce 2019.
Opodstatněný strach
Jedním z důvodů, kvůli kterému tak narostlo a zesílilo antivakcinační hnutí, je popření ze strachu. Pokud nás něco ohrožuje, podvědomě se toho bojíme a cítíme jeden z nejtrýznivějších pocitů – úzkost, naše iracionální podvědomí se brání jako malé dítě. Přikryje si hlavu peřinou, takže ohrožující podnět nevidí, a tím pádem (pro podvědomí toho dítěte) ohrožení zmizí. Do takového regresu se dostalo možná až třicet procent dospělých antivaxerů. A opravdu nejde jen o ty, kteří mají z antivaxerství vejvar. To jsou antivax aktivisté – prostý antivaxer není ve svém iracionálním postoji hnán touhou po zisku, ale touhou pandemii přežít. A jeho podvědomí padá do dětského myšlení, do regresu, takže takto úzkostí z nemoci trpící člověk to ohrožení prostě popře a je po strachu.
Člověk nemyslí rozumně, byť se sám nazval člověkem moudrým. Při jakémkoliv vyhrocení situace na rusko-ukrajinských hranicích považuji za vysoce pravděpodobné, že podobným způsobem začne velké množství občanů ruské nebezpečí popírat, útok na Ukrajinu bagatelizovat a příkop greténi × uhláci, případně boosterovaní × antivaxeři, se bude nadále hloubit na dělení „rusofobové“ a „popírači války“. A už z covidového dělení můžeme tušit, že populistické síly toto dělení opět využijí ke svému politickému i finančnímu zisku.
Imigranti tu opravdu budou
V roce 2015 prošla naší společností první razantní, příkop mezi lidmi hloubící krize. Tou krizí byla imigrační vlna, která sice zasáhla Evropu, ale naší země se v podstatě nedotkla. Sen o českých sociálních dávkách opravdu nikdo na Blízkém východě nesní, vysněnou zemí pro přišedší bylo Německo a Švédsko, kam měli namířeno. Přestože u nás uprchlíci nebyli, boj mezi „vítači“ a „islamofoby“ byl celý rok 2015 tématem číslo jedna. Nyní reálně hrozí, že se toto dělení bude opakovat. Ale na problému, který se nás v Česku – na rozdíl od imigrační vlny 2015 – týkat bude. Imigranti utíkající před rusko-ukrajinskou válkou půjdou spíše k nám než do Německa, protože jsme blíž a domluví se tu. A lidová nenávist nižších vrstev se vztahuje k „úkáčkům“ již dnes, kdy ukrajinští dělníci dělají v Čechách většinu prací, do které se Čechům nechce, a jsou pro nás nezpochybnitelným přínosem.
Plyn a další detaily
Při všech úvahách o potenciální nebezpečnosti Ruska se většinou zajímáme o sílu ruské armády a vývoji nových a pokročilých zbrojních systémů Putinových vojsk. Zapomínáme však, že nejstrašnější zbraní potenciálně namířenou z Ruska na Evropu je kohoutek plynového vedení. A že Putin může začít obsazovat půl Evropy nikoliv prostřednictvím tanků řízených vojáky, ale prostřednictvím zemědělců řídících traktory.
Pokud by v říjnu Rusko zavřelo plynové kohoutky a přestalo do Evropy dodávat plyn, tak to sice bude pro Rusko finanční katastrofa, klíčovou složkou hospodaření Ruska je prodej komodit, co jim tečou ze země. Ale Rusko se zásadně omezenými příjmy by nějak přežilo, tamní obyvatelé jsou na bídu zvyklí. My bychom – myslím „my Evropané“ nejen z východní Evropy, ale i z Německa – bez ruského plynu pomrzli. Takže příští jaro by už Putin nemusel posílat okupační vojenské jednotky, ale okupační jednotky zemědělců, co by rovnou začali hospodařit na našich polích. Po zimě bez ruského plynu by zde nezůstal nikdo, kdo by se proti ruské invazi postavil. Takže ke strachu z konfliktu na Ukrajině bude mít zcela oprávněně důvod většina Evropy, která od Ruska kupuje plyn. Kromě strachu z imigrantů přibude i strach ze zásadních energetických problémů, které ten konflikt může do Evropy přinést.
Kdo bude český Orbán?
Téma není výsledkem mé bujné fantazie. Populističtí politici, byť zatím ne u nás, už začali hrozící ruskou invazi na Ukrajinu zneužívat a strašit lidi hrozbou imigrace. „Pokud dojde k válce, mohou z Ukrajiny přijít statisíce nebo miliony uprchlíků, což by od základů změnilo maďarskou politickou a ekonomickou situaci,“ řekl podle Reuters maďarský premiér Orbán. V Polsku sice politici nestraší obyvatele, že jim ukrajinští imigranti změní společnost, ale počítají s jejich příchodem. Ministr vnitra Mariusz Kamiński na svém twitteru ujišťuje občany, že se vláda na příchod ukrajinských uprchlíků připravuje.
Prostě – očekávání ukrajinských běženců není výplodem pražské kavárny, ale celoevropskou realitou. My můžeme čekat, že naše po mnoha a mnoha letech důvěryhodná vláda vzešlá z podzimních voleb přistoupí k očekávaným problémům dospěle a humánně. Nám sociokulturně blízké uprchlíky z Ukrajiny, utíkající před nepřítelem, který ohrožuje i nás, před Putinem, důstojně přijme. Je to naší etickou povinností, desetitisíce Čechů utekly před Rusem v osmašedesátém roce a Západ je ochotně a vstřícně přijal. Teď máme mravní povinnost zachovat se k jiným, kteří utíkají před Rusem, podobně.
Musíme se však připravit, že dnešní populistická opozice zneužije rusko-ukrajinskou krizi, a začne dělit společnost podobně, jako ji dělila v tématech oteplení a koronaepidemie. Oxid uhličitý a virus SARS-CoV-2 jsou „přírodní jevy“, takže tažení populistů bylo v obou tématech trochu mimo politickou sféru. Pokud se však v momentě, když Rus napadne Ukrajinu, pokusí nějaký obskurní politický subjekt vykládat, že Rusko vlastně není tak špatné a na východní Ukrajinu má vlastně Kreml nárok, tak půjde o otevřenou podporu naší zemi nepřátelské velmoci. To nepřátelství je nezpochybnitelné, oficiálně je deklaroval sám Putin.
Represivní orgány nesmí dopustit, aby se „omlouvači agrese“ rozjeli do podobně košaté podoby, jakou má dnešní antivax hnutí. Jakákoliv podpora ruské invazi na Ukrajinu, pokud k ní dojde, by měla být represním aparátem potlačena už v zárodku. Pokud totiž demokracie dovolí, aby se v jejím rámci zformovaly a získaly vliv zásadně protidemokratické subjekty podporující nepřátelskou velmoc, tak skončí. Henleinovce jsme už zažili – a nesmíme dopustit, aby se nám v proruské podobě vylíhli znovu a znovu jako před druhou světovou válkou rozložili náš stát.
